Harry Brown

Nejedná se o skvělé dílo, ale přesto se tu najde několik scén, za které by se nemusel stydět žádný režisér (doupě velmi podobné Trainspottingu apod.). Avšak tuto laťku si nedrží po celou dobu filmu. Spíš taková amplituda. Harry Brown má tu smůlu, že podobné téma už tu bylo tento rok (pokud teda počítám českou premiéru) v rámci filmu Gran Torino, který je pro mě vrcholem a Harry Brown mu nesahá ani po kolena. Mnoho lidí bude nadšena tou nadmírou zbytečného násilí, po které ta dnešní zkažená mládež touží. (08.12.2009)

Takovejch už tu bylo kdo vzali spravedlnost do svých rukou... Ale snad nikdy to ještě nebyl stařík v podání Michaela Ciana, který si může říkat pan herec. Jak už je zde řečeno celý příběh celkem dobře akčně plyne, zadna hlucha mista i to konečné výtržnictví, ale ta hospoda je jak z příručky "Jak zakončit film". 75% (10.03.2010)

"Měl jsi tu dívku odvést do nemocnice" říká Harry Brown, načež odrovná v pořadí už asi 3. týpka. Pokud se má jednat o britskou odpověď na Eastwoodovo Gran Torino, tak říkám, že se to sakramentsky povedlo. Ze začátku, kdy se příběh trochu vleče, jsem si říkal, že to není špatný, ale doufal jsem, že se to rozjede co nevidět. A ono se to opravdu rozjelo. Scéna "kupování zbraně" mě dostala a od té doby to byla vlastně jen akce, akce a napětí, jak to dopadne. Harry Brown je hodně stylová záležitost, která má pevné pilíře (bravurního Cainea, kterému jsem toho mstitele sežral i s navijákem a jako dezert jsem si dal časopis Udice :-) a vynikající Emily Mortimer, který mi definitivně potvrdila, že její výkon ve filmu Milý Frankie nebyl náhodný). A i když film nepřináší žádná "nová témata" (jak říkám, tohle je prakticky to samé, co Gran Torino), tak se obávám, že tohle je aktuální stále… Mít klobouk, tak před Cainem smeknu, protože v jeho věku podat takovýhle výkon… Prostě a jednoduše - 95 %. (13.03.2010)

Tak nevím. V Anglii film propagují jako "Nezmeškejte.. nejlepší britský film roku.. skvělý a cool Caine". Souhlasit se asi dá jen s tím posledním. A dost možná, kdyby tam Caine nehrál, byl by to obyčejný televizní film pro všedněpracovní večer. Zpočátku jsem myslel, že půjde o podobnou záležitost jako Gran Torino, naštvaný důchodce s pistolí vs mladí a nevychovaní. Ovšem na to, že Caine se zbraní je všude na plakátech, ten přerod z pacifisty trval docela dlouho. Vůbec mi přišlo, že scénář/režie neví, jaký film chce točit, zda o agresivitě mladých, zdravotních potížích starých, melancholii, drsné realitě sociálně slabších.. Na druhou stranu a ve druhé části, film je velmi šablonovitý, neoriginální, kopírující kde co. Všichni ti zlí, feťáci, dealeři, jsou potetovaní, nebo alespon se tváří jako agresivní úchylové. Caine samozřejmě není obyčejný penzista, ale sloužil dřívě v armádě. (Přesto je to on, kdo zachraňuje situaci/film, třeba svým: "Nedostatečně jste se věnoval údržbě své zbraně, sir.") Policie je bezradná a policejní duo se dohaduje, jestli je dobře nebo špatně se takhle vypořádat s gangy. Co sice působí nepatřičně (protože dlouze), ale zároveň z toho docela mrazí, je bezzubá neschopnost policie s vyšetřovanými členy gangu něco udělat, alespoň je vyslechnout. Nevím, jestli to tam bylo jentak, nebo za nějakým účelem upozornit na stávající situaci, ale názorně to ukazuje, že veškerá ta práva obviněných apod nahrávají právě jim a obrátí se proti společnosti. (Předpokládám, že každý, kdo zná, si při těch scénách vzpomene na Jacka Bauera.) (Jak moc jde v tomhle smířlivém nekonfliktním trendu Británie do háje, myslím ilustruje i to, že studenti dostávají peníze, aby vůbec chodili do školy.) (19.11.2009)

Především tu Michael Caine nakope zadek několika výrostkům s kapucou, ale nelze si nevšimnout, jak jednoznačným způsobem je tu líčen policejní aparát - jako složka systému, která naprosto selhává ve své úloze. Je pak jedině logické, že zastoupit ji musí někdo, kdo stojí právě mimo aktivní společenskou vrstvu, tedy důchodce. Vůbec celé je to především boj mezi složkami, stojícími jaksi stranou, aktivně nepřispívajícími do hnacího motoru systému (ať už z důvodu sociální vyloučenosti, nebo věku). Řešení, které Harry Brown nabízí, je z mého pohledu poměrně odvážnou fackou socialisticky přemýšlící Británii, která se díky svojí poněkud přehnané toleranci a otevřenosti vůči přistěhovalcům a nepřizpůsobivým musí zabývat podobnými problémy. Idylické vyústění souboje proti zlu, soutředěného do jednoho sídlištního podchodu, může působit až stařecky naivně, ale co bychom to tvůrcům neodpustili. (27.12.2009)