Harry Brown

"Takže Vy tvrdíte, že eskalující násilí má na svědomí bdělý důchodce." No jasně. Za to násilí může děda Harry a jeho rozedma plic. Žádný gangy zfetovaný mládeže, který jsou ozdobou každýho moderního sídliště. Ty za to rozhodně nemůžou. Mě tedy Harryho akční vzepětí docela bavilo, ale přišlo strašně pomalu a hrozně pozdě. Ten pomalej rozjezd mě zkrátka děsně nudil, takže pokud se na to budu chtít mrknout ještě jednou, tak vynechám úvodní slzy i policejní tápání a vychutnám si až Harryho pokulhávající pomstu. (30.03.2022)

Pokud chceš bojovat se zlem musíš se sám zlem stát. Atmosférická žánrovka, kterou si pro sebe krade boží Michael Caine. Scénář není nijak skvělý ani originální, ale Daniel Barber z něj přesto ždíme maximum a jde mu to od ruky. Mnozí HARRYHO BROWNA budou přirovnávat ke Clintově GRAN TORINU a nejsou tak úplně vedle. A i když je Harry předvídatelnější než ono poslední Clintovo filmové dobrodružství, je mnohem syrovější, tvrdší a brutálnější. A tím si mě jednoduše získává. Poslouchej mě. Když mi to neřekneš, prostřelím ti obě češky. Nejdřív jednu a pak druhou, než mi to povíš. Co ty na to? (06.03.2010)

Film, který stojí a padá s Michaelem Cainem, založený navíc pouze na přitažlivosti realistického ztvárnění brutálního násilí. Barber divákovi předhazuje vizuálně působivou, syrovou a bohužel multitematickou podívanou, která ovšem postrádá nějaký zásadní fil rouge, který by alespoň naznačil, koho, že se to režisér vlastně rozhodl moralizovat. Jsou to dnešní bestiální teenageři? Nebo snad zbržděná policie? Nebo že by to byla snaha nastavit zrcadlo celé britské společnosti? Ve výsledku je bohuže všechno a nic, narvané do hodiny a půl. Navíc ve srovnání s Gran Torinem je Harry hrozně laciný. * za atmosféru filmu a * za fantastického Michaela. (04.12.2009)

Harry Brown je starý tichý muž žijící kdesi na periferii jednoho z velkých měst Anglie. Periferii sevřenou dálnicí, betonovými nadjezdy, mostky a nevzhlednými panelovýmými domy... Jeho život má pevný řád - vstane, nasnídá se, umyje nádobí, oblékne se a vyrazí do nemocnice za těžce nemocnou ženou. Tam u nemocničního lůžka tiše promlouvá k milované bytosti, nejsa si však jist, zde jej ještě to nehybné a pouze oddychující tělo vnímá... Po návratu zaskočí do blízké hospůdky na pivko a šachovou partičku s kamarádem Lenem, taktéž důchodcem. Tok Harryho dní narušují jen převážně noční výtržnosti místní partičky teenagerů, kteří terorizují široké okolí. Zdrogovaná mládež často zbrojená si nebere před nikým servítky a pokud někdo z normálních obyvatel jakkoliv vystoupí následuje odveta a minimálně zkopání do bezvědomí. Harry vše pozoruje, ale jelikož se ho agrese zatím nijak nedotkla, neřeší ji. Jednoho dne se mu len svěří, že má strach. Výrostci se na něj zaměřili a on od té doby u sebe nosí vojenský bajonet po otci. Žádá po Harrym - bývalém mariňákovi, který se účastnil operací marines v Severním Irsku pomoc. Harry jej však odkáže na policii s tím, že on už válčit dávno přestal. Len jen smutně podotkne, že to již udělal a k ničemu to nevedlo... Policie se však následující den sama překvapivě obrátí na Harryho. Zazvoní u něj dva detektivové se sdělením, že Len byl umlácen ve stanici metra.... Policie sice zatkne všechny podezřelé výrostky, ale vzhledem k nedostatku důkazů je nucena je propustit. Ti dále terorizují čtvrť a tak se strý pán Harry Brown rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou a čtvrť vyčistit.... Na Michaelu Cainem se čas sice mírně podepsal, charisma však z něj jen čiší. Jeho tichá důstojnost starého osamělého muže byla smutně krásná. Z prvotní bezmocnosti, kterou divák cítí spolu s Harrym a Lenem se pozvolna stává vztek, který drsně vygraduje v řež... Nákup zbraní u feťáků byl za 5 hvězd, celek za 4. Každopádně parádní britská záležitost. (29.07.2011)

Kvalitativně stojící přesně na pomezí opovrženíhodného béčka a seriózní, ambiciózní nadžánrovky á la Gran Torino, snad i o něco více než podobné Mé druhé já s Jodie Foster. Rutinní scénář se vyznačuje typickými neduhy (vratká logika, přidání vyšetřovací linky a globálnější problém k osobní lince pomsty a jejich závěrečné sjednocení horkou jehlou), v konečné podobě však působí díky vydatné režii překvapivě kompaktně, inteligentně, bez výraznějších klopýtnutí ve všech rovinách a se správně temným feelingem s vhodně naměřenou špetkou autenticity. Spolu s režií film vytahuje na silný nadprůměr pochopitelně v prvé řadě perfektní, strhaný, osamocený, vnitřně vyděšený a přesto odhodlaný a drsný Michael Caine. 7/10 (02.02.2010)