První den zbytku tvýho života

Kvalitní film na pomezí komedie a dramatu. Výborné herecké výkony drží neuvěřitelně lidsky podanou, výborně vykreslenou historii jedné rodiny. Bohužel první půlka filmu nasadí laťku příliš vysoko a závěr už trochu ztrácí dech (jak je zvykem u velké části francouzských komedií). Nečekejte nějakou artovou, nebo dokonale psychologickou pecku - jak by se mohlo zdát z momentálního 100% hodnocení - ale jde o nadprůměrný, poctivý, pěkný snímek. Stále se mi ale asociovala Prozřetelnost od Resnaiho a ta je přece jen o level výše. (20.11.2009)

Frantíci si mě opět získali. Dokázali sestavit laskavé drama o obyčejných životních situacích, které mě neobyčejně zaujalo. První den zbytku tvýho života je výbornou sondou do duše každého diváka, který se na filmy divá i proto, aby se nad nimi mohl posléze zamyslet. Můžu s rukou na srdci říci, že jsem do nového filmového roku vykročil se správným zástupcem těch perfektních kousků. (01.01.2019)

Neviděl jsem moc filmů, kde by všichni herci byli tak uvěřitelní. Velmi povedené, místy legrační, místy hodně smutné, někdy syrově upřímné a navíc s dokonalou hudbou. Inspirativní pohled na jednu francouzskou rodinu, kde probíhají všechny možné vztahy mezi otcem a syny, matkou a dcerou, a samozřejmě manželem a manželkou. Srdečný a upřímný film, kde jsem tak nějak porozuměl každému z rodiny. Těžké rozhodování mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. (30.08.2014)

Zde jsem se nechal nachytat, a sice názvem: "první den zbytku života", tvého či mého, to je jedno. Okamžik, od kterého se začíná počítat nebo odpočítávat zbytek -tedy doba mezi ním a smrtí - musí být zlomový. Většinou je to okamžik tragický, ale může se jednat i o zdánlivě běžnou záležitost. V podstatě je to okamžik, kdy tě (mě) přestane bavit život, kdy se žití změní v přežívání. (Bližší je možno se dozvědět třeba od Edwarda Stachury, ale když se podíváte pozorněji kolem sebe, uvidítě spoustu dalších příkladů.) Rémi Bezançon o tom ale moc neví, a tak nám nabízí banální rodinné drama, na jiné, méně relevantní téma (pět rozhodujících dnů v životě jedné rodiny), snesitelné jen díky mé indiánské trpělivosti. (31.05.2023)

To je prostě síla. Jak neobyčejně dokáže Bezançon soustavně sdělovat ty naprosto nejobyčejnější věci pod sluncem. Jak mu herci před kamerou hrajou tak, jako by celou dobu mistrně improvizovali; jak dokonale nám zvládá nastavovat zrcadlo, abychom v roli diváka pokojně sledovali naše výjevy ze života (mámě se stýská, bojí se o dítě - a tak mu aspoň uklidí pokoj; no neni to klasika?). Rozhovor táty a syna v taxíku, rodinná večeře a nakonec tragédie přijímaná se zcela nenucenými úsměvy - na tyhle scény patrně dosmrti nezapomenu. (26.12.2012)