První den zbytku tvýho života

Perfektní francouzská emotivní mixáž od začátku až do konce. Mohli jsme zde zažít téměř vše, co život přináší i ve skutečnosti, od lásky, zklamání, radosti, smutku, poznávání, skrytých tužeb až po určitou vnitřní proměnu jednotlivých členů rodinky Duvalových. Film, který se mě opravdu hluboce dotkl, na který hned tak nezapomenu a za to chválím režiséra, který ten námět dokonale zpracoval. A na závěr dvě malé rady : dejte si pozor na tibetský čaj a pospěšte si se vším, co máte v plánu, protože zbytek vašeho života vám na to nemusí stačit. Tleskám a dávám s radostí nejvyšší hodnocení. (07.10.2012)

Rémi Bezançon si pomaličku otevírá dveře do mojí top 10 nejoblíbenějších režisérů. Po perfektním Un Heureux événement jsem objevil i tenhle poklad, a musím říct že je snad ještě lepší. Na 112 minutách filmové nádhery mě definitivně přesvědčil že "krev není voda", i když bychom třeba sebevíc chtěli. Děj trochu klame tělem, a opravdu se skládá z pouhých pěti dnů - plus jeden společný den navíc. Ale jakých dnů! Během nich jsem se s rodinou Duvalových tak sžil, jako kdybych jejich osudy sledoval dlouhé roky v nekonečném seriálu. Postupně jsem si oblíbil všechny, i když jsem každého viděl v situacích ve kterých na sebe nemohou být pyšní. Tohle kouzlo je možné díky perfektně napsaným a zahraným postavám, tak i neklišovitým scénám s jemným smyslem pro humor. Celkový dojem ještě vyšperkovala šestihvězdičková hudba, soundtrack je neskutečná paráda. Top 10 za rok 2008. (03.07.2012)

Příběhy z obyčejného života mne příliš nebaví. Jednak proto, že při sledování filmů se naopak snažím uniknout ze skutečného života a jednak proto, že by ode mne nebylo férové, kdybych si zaslzel při skutečných příbězích vymyšlené francouzské rodiny a nechalo by mne chladným, když sousedovi začne kulhat pes. Rozhodně to však neznamená, že bych tento snímek považoval za ztrátu svého času, jen bych se raději díval na něco mnohem více nereálného. (17.04.2015)

Vychytaný název zlomového okamžiku v životě jednoho každého z obyčejné pětičlenné rodiny, jehož důležitost je uchopena jako subjektivní vjem jednotlivých členů. Žádná velká morální dilemata ani extrémy, jen ubíhající čas, který nás učí přizpůsobovat postoje, prohazovat přední místa priorit a nacházet cesty zpět. Více, než čím jiným se snímek zabývá procesem odpouštění - co všechno musí rodiče prominout svým dětem a samozřejmě naopak, aby byli schopni nadále se navzájem milovat a tím se mnohem lépe vyrovnávat se ztrátami, které neodvratně přijdou. Jedině pak se může i den z nejsmutnějších stát perfektním, jak praví skvěle vybraná finálová skladba... Skvělý Marc-André Grondin a soutěž ve hře na kytaru bez kytary :-) (20.02.2013)

Filmy ze života prostě Francouzi umí, nebo je to tím, že máme podobné smýšlení a názory, prostě Evropani. Taková normální rodina ve velkém domě, se dvěma syny a jednou dcerou, zkraje i psem, jedním trochu despotickým dědečkem, ve svém dospívání, hledání sebe sama, svými radostmi a strastmi, a tak jsem někdy v duchu plně chápala, někdy se smála, protože tohle všechno je o životě, ve kterém něco máme, ztrácíme, ale málokdy nalézáme zpět, alespoň každý to štěstí nemá.Skvělé herecké výkony, parádní hudba, nemám důvod nedat pět. A na konci slzy utřené do rukávu, nejsem pořád připravená na všechno, no. (28.02.2013)