Divotvorný klobouk

Samotný příběh o potrestání lakoty a nespravedlnosti je nosný, jenže jednoduchá anekdota, která by stačila na 20minutovou televizní miniaturu, je tady natažená do stopáže celovečerního filmu, a to pochopitelně spolu se zastaralou hudbou a prvorepublikovým tempem dělá svoje, takže přes slušné herecké obsazení a vtipnou pointu nemůžu dát víc. Celkový dojem: 45 %. (03.01.2011)

Roztomilý a zručně natočený snímek podle Klicperovy předlohy, jenž takřka neakcentuje sociální stránku příběhu. Divotvorný klobouk je zajímavý i jako muzikál a může se pochlubit nápaditou a typicky radokovsky originálně použitou hudbou. Dobrý herecký výkon pak podává především Saša Rašilov v roli přihlouplého chamtivce od kosti. (11.10.2006)

"Není proto Radokův film pokusem o mistrovství formy, ale dílem formalistickým, dílem, které varuje. Tento zásadní přístup autorův k zfilmování Klicpery se projevuje i v hudbě a většinou i v hereckých výkonech, které nepřesahují průměr operety. Výjimkou je jen Koliáš laureáta státní ceny Saši Rašilova. I on je však šněrován režisérovým formalismem." Slova filmového kritika Jana Klimenta, zástance ortodoxního marxleninského pohledu na umění, který patřil k vůbec nejděsivějším postavám domácí poúnorové žurnalistiky, následovaný ještě několika dalšími křiklouny, zůstávají do jisté míry výmluvnou reflexí doby, ve které Radokův snímek vznikal. Útočná divadelní hra obrozeneckého dramatika Václava Klimenta Klicpery provokovala komunistické cenzory už svým zpracováním a zcela atypickou stylizací do podoby muzikálové veselohry. Rozverný příběh o lidské hlouposti, symbolizované lakomým městským kupcem, kterému je v závěru nasazena na hlavu místo zázračného klobouku oslí hlava, totiž až nebezpečně připomínal události a okamžiky, související s právě probíhajícími čistkami v řadách odpůrců (i přívrženců) komunistické strany. Bouře, která se po premiéře filmu rozpoutala, smetla nejen ctižádostivého a nepřizpůsobivého Radoka, ale i veškeré pokusy vymanit český film z bahna apatie a podprůměrnosti. Saša Rašilov v roli chamtivého Koliáše ovšem ukázal i druhou tvář svého mimořádného dramatického talentu – v jeho pojetí bezcitného lakomého škudlila a zároveň hlupáka se snoubí grotesknost s odpudivostí. Divotvorný klobouk, jakkoliv zavržený a neuznávaný, tvoří jeden z důležitých filmových vrcholů jinak velice skromné režijní tvorby Alfreda Radoka, nacházejícího umělecký azyl teprve v realizaci legendární Laterny magiky a později také na scéně Městských divadel pražských. (27.03.2010)

Divotvorný klobouk vystihuje divadelní základ Alfréda Radoka. Rozverná divadelní jednoaktovka Václava Klimenta Klicpery poskytla ideologicky nezávadné téma, byť ani to nezaručovalo práci bez nástrah a skeptického podezřívání. Přepis satirické veselohry na filmové plátno se opírá o výraznou výtvarnou složku, včetně kostýmů a kulis. Herecká stránka si vychutnává sílu mimiky a gest pro zdůraznění hravého nadhledu. Divotvorný klobouk rozdává radostné nadšení, vždyť zápletka je v obměnách aktuální v každé možné době. Mezihry jsou provedeny citlivě a ve vkusném rytmu se nadechují k dalšímu vzepjetí pošťuchování. Pointa je vyřešena s důvtipem a v odlehčení, nenastává destrukce, ale uvolňující prozření. A urozená vzletnost na vše stále s pobaveným úsměvem dohlíží. Hlavní postavou rozverné veselohry je kupec Koliáš (vynikající Saša Rašilov st.). Jeho postava nakumulovala jednu z nejprokreslenějších odvrácených tváří společensko-sociálního soužití. Chronická lakotnost a počínající hysterická paranoia ukazují extrémní polohu záludné a nečestné touhy po bohatství a moci. V prostoduchosti i slaboduchosti fyzické převahy na vlastním výsostném postavení lze jednoduše chybovat a stát se výstražným terčem všem ostatním. Koliášův pocit vlastní nadřazenosti patří k nejúchvatnějším hereckým výkonům! Na druhé straně životního postoje je student a hudebník Tomáš Křepelka (velmi zajímavý Zdeněk Dítě), vzdálený Koliášův příbuzný, a jeho nejbližší přítel a malíř Antonín Strnad (dobrý Josef Kemr). Lehkomyslnost, pracovitost, optimismus a šlechetnost se dostává do těžkého střetu a vyslyší svou největší výzvu o pokoření svého zapšklého soka, který rád dává pocítit tíživou trudnomyslnost. Nepoddajnost, hravost a životní vitalita se spojila v oslavu života a na všechny strany tryská gejzír radosti. Hlavní ženskou postavou je Koliášova neteř Bětuška (půvabná Alena Kreuzmannová), s nezbytnou romantickou úlohou. Nikdy neklesá na mysli a nechává se unášet všeobecnou vlnou bezprostřednosti a veselí. Z dalších rolí: laskavý i neústupný hostinský Barnabáš (dobrý Theodor Pištěk), využitý písničkář Pohořalský (příjemný Rudolf Pellar), trestaný Koliášův učedník František (Jiří Novotný), smutný pomocník v obchodě a vysloužilec Václav (velmi příjemný František Kovářík), veselý sklepník Zvonek (Jaromír Pleskot), vitální šenkýřka (Jarmila Bechyňová), zákeřně pečlivý špicl Knopp (zajímavý František Šlégr), notář a vykonavatel pozůstalosti (Vladimír Řepa), či nejdůraznější z nervózně na platbu čekajících handlířů Černokudrnáč (zajímavý Otto Rubík). Divotvorný klobouk je rozvernou společenskou satirou, která se s optimistickou nadějí divá na možné vyhlídky. Divadelní základ nelze přehlédnout, ale díky hercům jde o stále velmi příjemnou zábavu a odreagování. (05.11.2017)

Jeden z mála filmů padesátých let na který se ještě dalo dívat.. Budovatelská atmosféra stalinismu zde ještě nepronikla naplno. Film byl ale i tak označen za hodně formalistický (několikrát upraven, předělán a nakonec i zkrácen) a kritika ho smetla nemilosrdně ze stolu, pouze prý Saša Rašilov ve své charakterní tragické úloze hloupého kupce Koliáše, kde spojoval grotesknost s odpudivostí, lakomství a škudlilství které se mu nakonec i vymstilo, došel nakonec svým výkonem k milosti. Těžko tedy říct jaká byla vůbec původní Radokova koncepce. Hodnotím vysoko, pro mě osobně je to druhý nejlepší Radokův film, hned po Daleké cestě. Škoda že toho nenatočil tento celkem neprávem opomíjený režisér přeci jen o trochu víc. Doba mu prostě nepřála realizovat své jistě důsledné umělecké představy... (11.05.2006)