Režie:
Jaromír PolišenskýScénář:
Jan DrbohlavKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Daniel LandaHrají:
Viktor Preiss, Jana Preissová, Michael Hornig, Marta Vančurová, Linda Rybová, Ladislav Frej st., Jiří Langmajer, František Němec, Bořivoj Navrátil, Jiří Kodet, Vladimír Dlouhý, Oldřich Vízner (více)Obsahy(1)
Scenárista Jan Drbohlav nabízí zajímavý pohled na známý soudní proces se státním tajemníkem úřadu říšského protektora Karlem Hermanem Frankem. S pomocí autentických zápisků dr. Reslera před námi ožije drama muže, který byl ex offo, neboli z moci úřední, v roce 1946 jmenován obhájcem "kata českého národa". JUDr. Resler patřil před 2. světovou válkou mezi nejlepší české advokáty a navíc byl schopen vést soudní proces v češtině i němčině. Přestože si Resler naprosto jasně uvědomoval, jak katastrofální následky bude mít proces pro jeho doposud renomovanou právnickou praxi, obhajobu ex offo přijal. A nejen to. K. H. Frank byl obžalován z deseti různých zločinů a dr. Resler, známý svou právnickou precizností, důsledností a smyslem pro spravedlnost, dokázal některá, spíše zjitřenými emocemi než skutečnostmi diktovaná, obvinění vyvrátit. Hlavní body obžaloby naprosto stačily na rozsudek trestu smrti, ale zbývající obvinění byla nepodložená, a proto byla zásluhou dr. Reslera stažena z obžaloby. Právník si za tuto svoji obdivuhodnou objektivnost při soudním procesu, který probíhal v neobyčejně bouřlivé atmosféře, vysloužil všeobecnou nenávist. Málokdo dokázal ocenit, že se dr. Resler jako objektivní právník dokázal oprostit i od osobních pocitů a snažil se celou obhajobu předem ztraceného procesu vést fair play. Z právních porad si dr. Resler psal detailní deník (i přímo před očima K. H. Franka). Svou precizností a přístupem k věci si získal i K. H. Franka, který zpočátku jakéhokoliv obhájce odmítal, protože byl přesvědčen o své nevině a nadřazenosti. Deník dr. Reslera se před lety objevil na jedné zajímavé bibliofilské výstavě, kam jej zapůjčila dcera dr. Reslera. Po dohodě s ní oba mladí tvůrci (Jan Drbohlav a Jaromír Polišenský) deníkové záznamy zdramatizovali a natočili. Do role obhájce obsadil režisér Jaromír Polišenský Viktora Preisse. V roli jeho ženy uvidíte Janu Preissovou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (35)
Jedna ze zdařilých televizních her, která bez trapných berliček a zjednotušení dokáže popsat atmosféru doby, která vedla k nastolení diktatury. Vlna nacionalistu, pomstychtivosti a konjunkturalismu úspěšně likvidovala nejenom právní řád a právní vědomí. Velmi dobrý herecký výkon Viktora Preisse. Celkový dojem: 85 %. ()
Skoro krátkometrážní film, ale tím více dokáže upoutat. Nadprůměrné herecké výkony rovněž přispívají ke kvalitní podívané. Český národ by potřeboval více filmů z období Protektorátu a první poválečných let, třebaže jenom televizních... Život advokáta Reslera byl opravdu víc než pozoruhodný, dostal se do nezáviděníhodné pozice, ze které nebylo úniku. Přesto se situace zhostil na výbornou a zachoval si čisté svědomí. ()
Brilantně zahraná sonda do našich dušiček. Vůdce, kterého nenávidíme, v bezpečí domova pomlouváme. Čím více jej pomlouváme a bojíme se to říci navenek, tím silněji jej nenávidíme. Když přijde čas jeho pádu, chvátáme, abychom byli mezi prvními, kteří si do něj kopnou a plivnou na něj. A ještě hůře snášíme, když se padlého vůdce snaží někdo hájit slovy, která jsme my ve své zbabělosti halasně venku vykřikovali v době jeho vlády. ()
Přidělení obhájce v emocionálně vyhrocené době muselo být nesmírně obtížné a jedním dechem dodávám, že jsem chápala hlavní postavu v okamžiku odmítnutí.. Viktor Preiss jako JUDr. Resler výtečný, jeho vnitřní svár a konečné rozhodnutí srozumitelné, bezchybně zahrané.. Strhující komorní snímek se spoustou otázek, dnes už samozřejmě z jiného úhlu pohledu, v roce 1946 masakr.. ()
Ex Offo - magická formule zejména pro ty, kteří tuto pozici někdy zastávali a museli se s ní vypořádat. Mohou jen doufat, že se jim to podaří se ctí, a že nikdy nebudou v až tak exponované pozici jako doktor Resler - a i tak se jim jejich počínání mnohdy nepodaří jejich okolí včetně těch nejbližších vysvětlit. Jaromír Polišenský, mimo jiné pozdější seriálový režisér mající v portfoliu takové zločiny proti lidskosti jako (byť sui generis extrémně výživná) Světla Pasáže, na ploše necelé hodiny dokonale vykreslil všechny aspekty skutečného historického případu, vztahující se k pozici advokáta ex offo, a jeho osobní problémy z toho vyplývající. Aby vás moje slova nemýlila - film je komorní psychologicko-sociální studií, například zcela chybí jakákoliv část procesu s Frankem kromě zvukové stopy části Reslerovy závěrečné řeči. To je podle mě škoda, protože zrovna Viktora Preisse bych při deklamování slavných - a klíčových - slov "poslušen zákonů svého stavu činím tento návrh..." chtěl i vidět. Nejen on, ale i herci a herečky ve vedlejších rolích (nezapomenu na výraz Jiřího Stracha), předvádějí vynikající výkony. Škoda, že se Vlastimil Zavřel coby filmový vězeňský dozorce, i těch několik málo skutečných osobností, které pochopily úlohu přiděleného obhájce, tak zmýlilo ohledně dopadu Frankova procesu na život doktora Reslera i jeho rodiny. Možná by na tom něco změnilo, kdyby doktor Resler nebyl až tak naivně přesvědčen o srozumitelnosti svého konání, a vlastně kdyby nebyl takový frajer, že před veřejností skutečně obhajoval svého nedobrovolného mandanta, a ne sebe. Kdyby tolik nepodceňoval veřejné mínění a někdy promluvil o tom, že pokud si nemáme na spravedlnost a demokracii jenom hrát, tak musíme ta stejná práva - minimálně ta procesní jako je právě právo na obhajobu, vtělená do Ústavy a všech dalších norem, přiznávat všem bez ohledu na to jaké zcela jednoznačně prokazatelné svině to nakrásně mohou být, třeba by něco bylo jinak. Ale nejspíš ne... Možná by to pomohlo dnes, při vědomosti o karikaturách obhájců, které se účastnily procesů především v padesátých letech. Ale naše doba je už posunutá jinam, všechny složky justice a bohužel i advokacie jako stav se už tolikrát zdiskreditovaly... Ale o tom bychom mohli debatovat donekonečna. Závěrem si dovolím už jen prohlásit, že bych raději viděl mezi svými "bratry ve zbrani" více Reslerů než nejmenovaných vymyslitelů neprůhledných praček peněz a tunelů, pro které je právo především - jak zcela vědomě říká několika cizích jazyků znalý doktor Balík - tenhleten "buzines" (což jeden můj vážený kolega s ohledem na události posledních let bohužel nutno říci trefně povýšil na "buzinec"). Za mě nelze míň než 90% - na stovku by to musel být dokonalý zážitek, a ten bohužel kazí hlavně nedůstojná elektronická hudba. Ta pronásleduje advokacii stále, byť už ji netvoří Daniel Landa, ale Boris Urbánek. Vězte, že hymna advokacie hraná při skládání slibu (a hned dvakrát:P) je ve svém "neodolatelném" elektronickém aranžmá teror nehodný svého původního autora, Jana Nepomuka Kaňky, i tradic české advokacie. O to podivnější pro mě je fakt, že se tato hrůza děje z vlastní vůle vedení Komory... () (méně) (více)