Exotica

Mám rád filmy, v ktorých každá zložka úzko spolupracuje s ostatnými a spoločne vytvárajú jednoliatu pohlcujúcu masu. Filmy, pri sledovaní ktorých je jasné, že než padla prvá klapka, mal režisér všetko pekne utriedené, do poslednej myšlienky a záberu premyslené. Atmosférická Exotica je presne taká a zaslúžila by si tutových 5*, nebyť toho "detailu", že sa mi nepodarilo priblížiť a plne porozumieť jej postavám. Hlavne teda tým dvom najdôležitejším mužským, majiteľku salónu či tú malú som chápal dosť a prechovával k nim nemalé sympatie. Ostatní prešli okolo bez toho, aby oslovili či dokonca dojali. Boli až príliš exotickí, nemal som záujem ich následovať. Možno časom. (19.04.2010)

Jedna z najúžasnejších ale aj najzvláštnejších filmových atmosfér, akú som doposiaľ zažil. EXOTICA je zo začiatku tajuplná, v myšlienkových pochodoch hlavných postáv a hlavne v ich konaní sa ťažko človek orientuje, ale ako sa blíži viac a viac ku koncu, pomali všetko odhaľuje aby mohla v záverečných minútach diváka absolútne potešiť – vo všetkých smeroch, ako to len niektoré filmy dokážu. Aspoň ja som to tak cítil. (07.06.2011)

I keď ide o tematicky podobný film ako Sweet hereafters, aspoň čo sa týka jednej veľkej tragédie, tak je scenár Exoticy značne nepredvídateľný. Najskôr som totiž videl SH. A to aj po celkom zásadnom zvrate, kedy začnete zisťovať, o čo nakoniec má v dejovej rovine ísť. Veci sa ale opäť vyvinú iným smerom. Lenže Exotica nie je o deji, ale skôr o okolnostiach a znich vyplývajúceho chovania a emóciách. A to všetko sa deje v pomalom a citlivo vyrozprávanom príbehu. Možno aj preto je Exotica tak silný film. Bruce Greenwood je jeden z najlepších hercov svojej generácie (prežíva tu skutočné veľké životné straty a hrá aj vďaka scenáru bez jedinej melodramatickej ždímačky) a možno stále trochu nedocenený. Elias Koteas sa tu zase predstavuje v image Eddieho Veddera a tam to už trochu, ale iba trochu drhne. (06.09.2017)

BEZDŮVODNÉ SPOILERY. Když slyším 'mozaika lidských osudů', dělají se mi osypky. Tenhle módní produkt devadesátých let mi nikdy nepřirostl k srdci, snad proto, že jsem vždy podezíral tvůrce z pokusu spletencem menších zápletek maskovat absenci něčeho bytelnějšího. A ideologická nadhodnota [vše se vším souvisí, jsme v tom všichni společně, všichni jsou si rovni bla bla bla] na mne dělá dojem o hodnotě nula. Pro mě, který rád nachází sexuální konotace v situacích, kde nejsou, bylo ale sledování filmu z prostředí erotického klubu, zabydleného kozičkami, podvazky a příslušenstvím, v němž jde nakonec o sex až v poslední řadě [zda-li vůbec a v kdo-ví-kolikrát destilované formě], poutavou, zvláštní podívanou. Hnětení dusné, snové atmosféry, použití mrtvých dětí [byť jich není plný autobus jako ve Sweet Hereafter] jako paliva příběhu, hra na předsudky [režisér provádí zlými očekáváními, aby mu později nepřímo sdělil, že je předsudečné prase] a dráždění spojky tempa vyprávění někde mezi jedničkou a neutrálem * tradiční to Egoyanovy postupy] mi velmi imponuje. Zatrolená mozaika ale trpí obvyklými symptomy, hlavně artificiálností za hranicí pravděpodobnosti, která v honbě za efektem sbližuje zdánlivě nesouvisící postavy bezmála do jedné domácnosti. Elias Koteas, mladší nepřiznaný bratr Roberta de Niro [asi...], se za dýdžejským pultíkem oblizuje úplně stejně jako v Crash, když jede okolo bouračky. Největší herecký zářez ale uskutečnil zpustlý, zdatně tlumeně trpící Bruce Greenwood. A samozřejmě nemohu vynechat zmínku půvabně rozepnuté košile „školačky“ Mii Kirshner. Asi jsem ještě nenavštívil dost striptýzových klubů, ale... Nevíte někdo o nějakém, kde se dívky svlékají na Leonarda Cohena circa I'm Your Man? (23.12.2012)

Existenciální skládačka, která není pro každého, já v ní ovšem spatřuji kouzlo snad ve všech dílech. Ať už je to hudba, herecké výkony nebo naprosto úžasný scénář, vše na mě působilo nevtíravě a zároveň neuvěřitelně přitažlivě asi jako to umělecké erotično klubu Exotica. Pro mě se jednalo o geniální zážitek, který mě naprosto a totálně zdrtil svojí prazvláštní magičností a existenciální tíživostí každého slova a noty. Wau a uf. (19.02.2011)