Recenze (3)
Kreslíř si sedá na lavičku v parku. Črtá chodce, auta. Důchodce a upovídané matky. Černobílé čáry se zauzlují a mění v animaci. Momentky ožívají, naplňuje je čas. Pak se vše zastaví, zůstávají jen hlasy, lomozy, křik dětí a ruch ulice. Cosi se ale otiskává do paměti a skicář se pomalu plní. Obrazy se opět rozbíhají, pulzují. Ráno přechází do odpoledne a to se kloní do večera. Světla dají vyrazit stínům. Jeden den v parku, který na filmovém pásu bude trvat doteď. Jeden nápad na příběh o vycházce starého muže, kterého zastihla noc. A tedy čas jít domů... ()
Nezajímavé. ()
Vyseděné okamžiky stáří s živýma očima, s podpěrnou holí smrti, jež pašuje své kroky v chrčení moderních měst. Ty siamské okamžiky jsou přinejmenším v souladu se životem. (Komentář věnován jedné malé, krásné babičce, která umřela 26. 5., v máji) ()