Jmenuji se Khan

Vůbec by to nebylo špatné drámo, kdyby to nebylo tak křečovitě hloupě levně pitoreskně Bollywoodsky natahované a v poslední třetině tak happyendovsky přeslazené, že se vytratila veškerá logika. Možná mi to uniklo, ale chybělo mi na konci "Khane, jsem těhotná", aby byl patos dokonalý. Kdyby z toho vypustili část se snahou potkat prezidenta a spíš se zaměřili jen na hledání vraha, bylo by to 100x lepší, než snaha psychicky méně vybaveného jedince spasit svět, nemluvě o absurdnosti zamilováni se do Khana. Obě hlavní postavy to zahráli moc pěkně, ale to indické sladidlo filmu dosti vadí. (16.07.2011)

Vynechme určité nelogičnosti, které se ve filmu děly. Po dlouhé době se divám na film, který umí pohladit, i když obsahuje spoustu smutných pasáží. Film by se neměl jmenovat Jmenuji se Khan, ale Jmenuji se Lidskost. Po shlédnutí je mi smutno, že jde pouze o film a že nebyl ještě o trochu delší (viděna 165 minutový verze). Víc takových snímků. 86% (12.11.2018)

Námět filmu je prastarý: postavit do kontrastu velkého světa božího prosťáčka, ne nutně hlupáka, a pak sledovat jak na sebe vzájemně působí. Takhle to bylo například se Švejkem a první světovou válkou. Tady se autistický Khan potýká s následky 11. září. A i když námět originální není, což vůbec nevadí, jednotlivé scény jsou nápadité – někdy vtipné, jindy dojemné. Stejně jako Švejk, tak i Khan se řídí vlastními pravidly obyčejného, hodného člověka, která v měnícím se světě najednou jakoby pro ostatní přestala platit. Právě proto má takovou sílu, když je někdo pořád dodržuje. ___ Působivá je scéna, kdy se Khan přidá k tryzně za oběti 11. září muslimskou modlitbou. Nebo když svým věznitelům, kteří ho záměrně trýzní střídavě mrazivou a horkou klimatizací, bezelstně nabídne, že jim ji opraví. Legrační i smutné zároveň. ___ Jasně, že ten velký svět, do kterého se Khan vydá jako rytíř bez bázně a hany za svojí verzí svatého grálu, je světem zidealizovaným. Ve skutečnosti by nenarazil na tolik hodných lidí, kteří mu pomůžou a vůbec neřeší jeho zvláštní chování. Završení jeho cesty působí až pohádkově naivně. Ale nevadí, tenhle film chtěl hlavně říct něco o tom, že není důležité všímat si odlišností, ale toho, co nás spojuje. A řekl to skvěle. ____ Byl to potřebný film a teď po letech od natočení je stále potřebnější. Vsadila bych se, že kdyby ho teď uvedli v českých kinech, rozzuřil by fanatiky do běla. Bohužel. (30.08.2016)

Těžko říct, proč se právě indičtí filmaři nejvíc zabývají komplikacemi v životech amerických muslimů po 11. září a ani nemá cenu o tom v tomto komentáři spekulovat. Mnohem důležitější je, že My Name Is Khan je z této vlny indických filmů ten nejvyrovnanější a nejlepší. _____________________ Ostatně je také poměrně prostý a (záměrně) naivní, avšak ve svých simplifikacích nestaví muslimy do pohodlné role ukřivděných obětí (jako New York), ani netrpí nekoncepčností (jako realističtější a sebekritičtější Kurbaan). V zásadě prosazuje tři základní myšlenky: lidé se profilují jen dle svých skutků, problémy se nemají přehlížet, ale řešit a všechno (krom smrti) je vždy možné napravit. _____________________ Že půjde o milý a dobrosrdečný film, od Karana Johara každý čekal; na rozdíl od jeho předchozí počinů je však výrazně civilnější a daleko méně expresivní co se emocí týče. Tato vlastnost je přímo ukotvena v ústřední osobnosti Rizvana, jemuž Aspengerův syndrom výraznější projevy emocí nedovoluje a při klíčovém zvratu filmu tak vlastně stojí za jeho rozchodem s Mandirou. Je rozhodně fajn, že za patáliemi hlavních postav nestojí jen předsudky jejich spoluobčanů a film má daleko do toho být hysterický (akty proti-muslimského násilí, které se v něm objevují, vychází ze skutečných incidentů) . _____________________ Pokud Rizvan při své podařené a úspěšné cestě někde zakopnul či zavrávoral, tak to jistě bylo u způsobu vyprávění, které je znázorněno jako čtení jeho deníku. Ten byl ovšem psán pro Mandiru a proto je nelogické, aby v něm byly uvedeny i události, o nichž musela dávno vědět. Další drobný problém představuje pasáž s hurikánem, jenž je sice vizuálně nejpůsobivější částí filmu, ale ve vyprávění přebývá a jen zbytečně odsouvá rozuzlení. (Dodatek 2. 5. 2010: Čímž jsem ale rozhodně nechtěl naznačit, že je třeba film hodnotit podle prvních deseti minut :/ ) (24.04.2010)

Od páté hvězdy mne odradil až přesladký pohádkový závěr. Nicméně se jedná o zajímavé a poutavé přemýšlení o deformaci chování a jednání všech Američanů po 11. září. Muslimové, křesťané, bílí nebo barevní, nikdo už není normální, nebo aspoň podobný tomu, jaký byl předtím. Mimořádně mě zaujal výkon Shahrukha Khana a rovněž krásná Kajol hrála jako z partesu. (27.11.2011)