Světová invaze

,,BUDEME BOJOVAT ZA NAŠE RODINY, DOMOVY A NAŠI VLAST....POJĎME JIM UKÁZAT, JAK BOJUJOU MARIŇÁCI!!!! “..... /// Skloubit (vykrást) to nejlepší z Mogadishu a válek s emzáky? Jo a málem bych zapomněl na snahu ,,dokumentárně“ vtáhnout do děje. Aby bylo jasno – nejsem odpůrce ,,poctivejch“ loupeží. Může to mít něco do sebe. - TRMA VRMA, NĚKTEŘÍ CHLAPCI UMÍRAJÍ, PORUČÍK JE SMUTNEJ A V PRDELI. JEŠTĚ ŽE MU NA CESTU ZABALILI SERŽU! – Problém je s těmi sympatiemi. Snad jen A. Eckhart s tím svým ustaraným ksichtem.... – VÝBUCHY, STŘÍLENÍ, STŘÍLENÍ, VÝBUCHY, ZVUKY LETADEL A HELIKOPTÉR – na TOHLE připravte sousedy! Jinak jsou tu už jen ,,srdcervoucí“ scény, který film (zbytečně) natahujou a nic originální (natož důležitýho) neříkají. Hlavní je si zapamatovat, ŽE NÁM 7 (až 9) MARIŇÁKŮ ZACHRÁNILO PRDEL! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Seru na scénář, hlavně že to ,,duní“! 2.) Do rybníka mi spadl neidentifikovatelnej předmět. 3.) Už mě dlouho nesejmula správcová. (bacha na sklep!) /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ * (19.05.2011)

2 a 1/2. Jonathan Liebesman je velmi šikovný realizátor. Technicky je Světová invaze parádní, zvukově i trikově na hraně možností a chytře využívá i paradokumentárních prvků a pseudotelevizních záběrů. Díky tomu by člověk tipoval dvojnásobný rozpočet. Problém bych neviděl ani ve scénáři, který sice připomíná verbovací spot pro mariňáky, ale Abrams nebo Cameron by i z tohohle destilátu apokalyptických a válečných scífek zvládli udělat famózní podívanou. Jenže elitní režiséři jejich typu si víc hrají s vyprávěním, s rytmem jednotlivých scén a netopí se tolik v jednotvárné změti rozklepaných záběrů a detailů. A naplno nechávají vyznít ty nejpůsobivější scény a nejvíc cool momenty. Dovolí vám se kochat. Ve Světové invazi na kochání nebo prožívání bohužel není čas ani prostor. Výsledek se tak hodně blíží uspěchaným a nevyváženým blockbusterům typu Transformers 2 a Terminator: Salvation. (12.03.2011)

Jsem rád, že se to tentokrát obešlo bez patosu! Vždyť traumatizovaný mariňácký serža, co si dal srdcervoucí slib, že už v životě neztratí jediného černouška, o portorikánských vlastencích ani nemluvě, který v křížové palbě stihne v odlétajícím vrtulníku obejmout všechny zachráněné děti, pomazlit se s raněnými a pronést patnáctiminutový motivační proslov o amerických hodnotách, které je nutno ubránit, působí nesmírně civilně a úplně jako přirození. Pardon, chtěl jsem říct úplně přirozeně. Tam, kde nestačí duchaplné dialogy, přichází na řadu akce a efekty! Ty byly jistě velkolepé a vynikající, jen je trochu škoda, že Láskomuž najal kameramana s parkinsonem. Ale já se na něj nezlobím! Postiženým je třeba dát příležitost! Navíc jsem zjistil, že když se naladím na jeho třesovou frekvenci a kmitám hlavou ve stejném rytmu, odnesu si z kina nezapomenutelný zážitek. Za krkem mě bolí jen trochu a to rozostřené vidění se prý časem taky spraví. Zoufale tedy klekám do prachu před Cinestarem, pláču nad nevhodně investovaným oranžovým Komenským, a přes mé, litrovým produktem americké provenience přeslazené, rty vychází jediná, zbožná prosba: "Rollande, vrať se!!!" (15.03.2011)

No, tak jsme to zase vyhráli. Aby ne, když naši zem (a asi taky naši Zem) chrání US Marine Corps. Kdyby se mimozešťani bejvali trochu seznámili s filmovou produkcí strýčka mariňáka, věděli by, že začínat si něco s nejlepší khaki barvou je krajně hloupej nápad, odvolali by svůj zelenomodrožlutej úsvit, nabrali sluneční vítr do plachet a byli v sousední galaxii než bys řekl Semper Fidelis. Přitom by nemuselo být tak zle. Vždycky jsem si říkal, že bych rád viděl film, kde by nebyla klasicky celá invaze od příchodu vesmírného šmejdu až po triumfální vítězství lidské rasy, ale jen výsek, třeba jako když se točí film o jedné bitvě z 2. světové. Battle: Los Angeles ale přes svůj název je pořád jen klasickým invazním filmem, jen s tím rozdílem, že hrdinou tu není zneuznaný vědec Jeff Goldblum nebo jiný prašivý civil, ale ke všemu odhodlaná, neumdlévající, neustupující a nasnídaná četa mariňáků. I tak by se to dalo zvládnout na slušné úrovni. Hlavní problém je ovšem v tom, že je film natočen ne moc dobrým režisérem podle ne moc dobrého scénáře a s ne moc dobrou kamerou, jen to celé jistí schopná armáda filmových techniků, která pomáhá kamuflovat veškeré nedostatky, logické díry a hloupé repliky. Od neexistující taktiky cizáků v boji přes neschopnost zachytit akční scény alespoň trochu přehledně (škoda vší té promarněné technické práce) po repliky typu "jsi můj malý mariňák". Krom toho jsem tam nějak postrádal tu drtivou sílu cizáků, kteří přece měli převálcovat všechny ostatní jednotky, letectvo i pozemní základny (načež si pak nejsou schopní poradit s naší partou hic, kteří zvrátí zápas ve prospěch domácího týmu). Navíc je tu častá chyba podobnejch filmů - zatímco na začátku jsou emzáci takřka nezničitelní, na konci padají jako hrušky (není btw srdce spíš nalevo?). Když nejsou tvůrci schopni do filmu vsunout atmosféru a napětí vlastními silami, pomáhají si kopírováním toho, co fungovalo jinde (Distrikt 9, Zelená zóna, Vetřelci). Bohužel tím jen zdůrazňují zaostávání za schopnějšími kolegy. Ve výsledku je Světová invaze (i když ten svět zřejmě končí u Santa Monicy) jen docela nudné béčko s nezvykle vysokým rozpočtem. (10.03.2011)

Mnoho lidí přirovnávají film (procentuálně) s ostatními filmovými šlágry a tak si udělám vlastní mix. Vemte si klasiku Mars útočí, odeberte veškerý humor, přidejte hromadu odkazů na neohroženou americkou armádu a vražte tam podprahovou reklamu na rekrutování dětí. Výsledkem je Světová invaze. (10.03.2011)