Pacho, hybský zbojník

Jsem Valach a možná proto je mi blízká zbojnická tématika (Portáši, Odráš, atd.), na Slovensko to mám kousek a Slovenské hory mám velmi rád. Když k tomu přidám, že rád sleduji výkony geniálního Jozefa Kronera a mám taky rád folklór, pak mé hodnocení nemůže být menší, než 4*. Jo a všimli jste si, že v Manínske Tiesňave je natočeno několik nezávislých scén z tohoto filmu? Až mě to překvapilo, kolikrát režisér použil stejnou lokalitu (samozřejmě v různých částech). Pár záběrů je tam i ze Sulovských skal, tak zřejmě proto, aby filmový štáb neměl velké přejezdy ;-) (08.02.2010)

Hybe je maľebná obec v Liptovsko Mikuláškom chotári. Jej najznámejším rodákom je dozaista Pacho. Malý, rúči chlapík, ktorý sa musel dať na zbojnícke chodníčky. Stal sa vodcom zbojníckej partie a poriadne prikuroval uhorským zemepánom. Ktorýže Slovák by ho nepoznal? "Pacho, hybský zbojník" a jeho frndžalica sa stali folklórom. Táto komédia je vtipnou parafrázou jánošíkovskej legendy. Pacho síce nie je historická postava, ale na Slovensku plne zľudovel. *** (10.07.2016)

Pachovým kýchnutím začíná vtipná zbojnická parodie. Filmaři připravili přímo obrazové obžerství dobových kostýmů nebo pohledů na liptovské vrcholy. Výborné herecké obsazení včele s Jozefem Kronerem tvůrci vyžili v řadě davových scén. Zaujme svižný střih (Benedikt Krivošík) i hudba (Svetozár Stračina.) “Hybe, Hybe, kde sú Hybe?“ (12.01.2010)

Veliké zklamání. Pacho, hybský zbojník je spíše dekorativní než komický, spíše pitvorný než parodický, spíše průměrný, než výjimečný. Vysloveně protivná je stylizovaná normalizační "náznaková erotika", která přesně podle hesla "aby se vlk nažral a koza zůstala celá" ukazuje všechno a nic. Také mýtus o neschopné a zdegenerované šlechtě opakuje Pacho nejen vytrvale, ale i naprosto nevynalézavě. Slušné herecké výkony zúčastněných zabíjí všudypřítomná "umělecká" stylizace, působící dojmem, že si ji autoři půjčili od nějakého souboru písní a tanců. 60% a to jsem ještě shovívavý... (26.07.2009)

Pacho, Er ist ein Özrutá, Einen Herkulés. Tak som dobehol jednu zo zanedbaných slovenských klasík. A že mi veru dlho utekala, ako Pacho pánom. Našťastie som ju však polapil, obesiť či zakopať sa ju však nechystám, práve naopak, oné, tam na tú pomyselnú policu si ju vystavím. Základná chyba je pozerať Pacha osamote. Vtipné sa stáva úsmevným a úsmevné bežným. Keď sa však zamyslím, nájdem na mape samého seba a opäť sa oné, zamyslím. Tak v dnešnom mori sociálnych drám a v kontexte histórie slovenských komédii (toho mála čo som videl) je Pacho zrejme tým najvtipnejšim a najvydarenejším kúskom. Má pomerne zbesilé tempo rozprávania, ktoré umožňuje scenáristovi vykonávať rýchle zmeny a obraty v deji, pričom s komediálnou nadsázkou fungujú tieto kotrmelce perfektne. Prihoďte k tomu pár legendárnych, dedinských nostalgických hlášok od rodičov či babičky a máte o zábavu postarané. Pacho prekvapí aj zopár brechotvskými efektmi a tak si môžete v závere pri troche ľahkého rozmýšľania odniesť so sebou aj posolstvo. Veľmi silné 4*, obávam sa však že keď raz nájdem v jednote regál s Frndžalicou, zárubem aj vyššie. (23.11.2020)