Reklama

Reklama

Labutí jezero - Zóna

(neoficiální název)
  • Sovětský svaz Lebedinoe ozero. Zona (více)
všechny plakáty
Sovětský svaz / Švédsko / Kanada / Ukrajina, 1990, 96 min

Obsahy(1)

Alegoricky vyrozprávaný príbeh s politickým podtónom, ktorý čerpá zo skúseností scenáristu Sergeja Paradjanova zo zajateckého tábora. Film rozpráva o zajatí, úteku, láske, zrade a sebaobetovaní. Malý počet dialógov dotvárajú prepracované zvukové motívy. (metal.storm)

Recenze (3)

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Paradoxně jedna z hlavních postav tzv. poetického filmu Jurij Iljenko natočila film o rzi, hnijící vodě, smrti, falešné naději, kde náznaky poetiky skončí jízlivě rozšlapány jako falešná iluze. Psal se totiž přelom 80. a 90. let a SSSR prožívalo nejen glasnosť, díky níž vzniknul tento totálně deziluzivní snímek (jeden z řady...), ale i perestrojku, jež se změnila na neméně totální ekonomickou a politickou katastrojku. A jako nespočet jiných perestrojkových filmů i tento nabízí jen dystopii, zemi na prahu lidské i přírodní katastrofy, v níž se všechny lidské vazby rozpadají a ve vládnoucí anomii přežívají jen zákony násilí a tupé moci, která již nikam nesměřuje, nic nechce - jen je a není z ní úniku (hlavní postava se ukrývá na symbolickém mostě mezi zónou a vnějším světem). Metafora o "uprchlém" vězni, jenž vleze do samotného, dávno již prázdného, nitra sovětské reality v podobě plechového srpu a kladiva a z něho pozoruje projevy této reality, nemá scénáristickou chybu. Když se na bráně vězení z nápisu "Nelze žít ve společnosti a být svobodný od společnosti." stane "žít", "svobodným", "nelze", nesmíme to číst prvoplánově, ale vzít za bernou minci původní celý nápis. Autoři snímku totiž vedou útok na celou tehdejší společnost, na celý systém vzájemných vazeb, kde vládne jen anonymita, egoismus a korupce a kde je jedinou nadějí osobní a jedinečné jednání několika málo postav. Tedy další paradox - kolektivistická společnost, z níž mělo být vymýceno odcizení, stvořila film o totálním odcizení, kde pravý život reprezentuje jen individuální gesto osamocených jedinců (žena žije na okraji v opuštěném drážním domku atd.). Pro mě jen škoda (ale i to je častý rys těchto filmů) náznaků křesťanské mytologie ve spojení s hlavním hrdinou, i když interpretace v tomto duchu není jistě jediná možná. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Nádherné obrazy plně v estetice roku 1990, jak ho mám jako malý kluk v paměti. Škoda, že to odešlo - se svou svobodomyslností, otevřeností, nadějí. V tomhle občas hodně patosu, přenesl jsem se přes to snadno. Protože jsem viděl ukrajinský originál s ruským dabingem, některé hyperbolické scény na mě působily jako těžké sci-fi (co dělala baba s krví???)... Kromě jasných metafor jsem v příběhu muže spatřoval i obraz "nesmrtelného" ruského člověka, kterého nejde zničit. Neskutečné záběry zvnitřku transparentu - už jen kvůli tomu film nevymizí z paměti. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

CLABA! Čemu či komu?  Srpu a kladivu? Ano, ale jen proto, že se v něm skrývá utečenec ze zóny "Labutí jezero".  Iljenkova kamera a Paradžanovův scénář nedá člověku vydechnout. Nedozvídáme se všechno, události jsou řazeny bez ohledu na jejich důležitost a časové umístění, úplná rekonstrukce je na nás. A je to fuška, kterou nás pověřili autoři, aniž bychom udělali něco špatného. Nebo přece? Také Labutí jezero doznalo od dob Čajkovského jistých změn, i když labutě se nezměnily. Loni mě na Labutím jezeře (rybník Krejcar u Kameniček) jeden labuťák vytlačil z vody, tyčil se nade mnou a pohled na jeho zobák z vodní hladiny jasně značil, kdo je tady pánem. Při filmu se mi vybavil Solženicynův GULAG, jeho racionální zdůvodňování a přísná metodika mě nechaly celkem chladného, ale když popisoval ůtěky, měl jsem podobné pocity jako v celém tomto filmu. Hodnocení "oblíbených" 98%. ()

Reklama

Reklama