Vražedná stěna

Tahle story sice neohromí, vlastně to není ani nijak výjimečné dílo, ale pořád lepší než mnohý vychvalovaný hollywoodský kasovní trhák s podobnou tématikou. V kulise skalních štítů se lze pokochat pěknými momenty, nad kterými zaplesá srdce snad každého horolezce. Připočtu-li, že to má realistický základ, tak je to další zajímavý počin německého filmu. (05.06.2014)

Filmy o horolezectví mi nic neříkají. A to není ani první ani druhý pokus. Ať je to třeba animák, nebo ať jen 5 lidi mele v místnosti o horolezcích. Ať je to třeba scifi s ufonem, nebo ať je to z pohledu jejich rodičů, kteří trpí u rádia, ale ne stejný příběh na pošedesáté. Podle šablony. Od půlky trpíme, čekáme na random počet mrtvých a zraněných, nakonec jsou hrdinové. Nazdar. Jsou filmy, které mne nudí, filmy, které mne zklamou a pak filmy, které mě neskutečně ničí. Což o to, kvality bych našel..ale jeden pocit vládne všem, jeden jim všem káže. (21.02.2012)

Německo 1936. Poslední překážka Alp – vrchol EIGER musí být v zájmu Říše pokořen. HOŘE ZDAR!…. Říkají vám něco jména horolezců - Andreas Hinterstoisser a Toni Kurz? Aha, ani já o nich nic nevěděl. Ovšem pokud víte, stačí vám vidět poslední třetinu. Onen čas před výstupem je naplněn seznamováním a předváděním pomalého nástupu fašismu. Pro tyto mládence však byly vápencové skály to jediné, co stálo za dobytí. Zajímavým nápadem je předvést výstup jako SOUBOJ GLADIÁTORŮ. U příběhů, které psal sám život se nemůže říct, že scénárista je idiot. Ale dá se tak učinit o některých zúčastněných. Ale takovej je život. To, co jsem od filmu očekával přichází až když se jde na ,,věc“. Souboj s horou nenechá nikoho v klidu. Bohužel ta výborná pasáž, kdy extrémní podmínky zvyšují nápor na lidskou psychiku a o slovo se hlásí fantastická touha přežít, není moc dlouhá. A to ostatní je takový ,,umělý“. Sice dramatický, ale chybí tomu ,,šťáva“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** P.S: film spíš pro ty, jenž považují horolezce za odvážlivce a statečné hrdiny, než za blázny, kteří si za své problémy můžou sami. (11.01.2010)

Vzpomínám si, jak jsme se před pár lety s kamarádem placatili ve svahu naproti svaté trojici Bernských Alp a opití kyslíkovým dluhem se hecovali: "K večeři sežerem tu konzervu guláše a ráno jdeme na Eiger!" Klika, že nám z toho gulášku bylo nad ránem pěkně blivno, protože jinak by na úpatí Mordwandu byly dva křížky navíc. I já bych se obešel bez melodramatické a z prstu vycucané love story s něčím, co napůl připomíná ženu a napůl medvěda, protože hory jsou u mě tou jedinou silou, která dokáže vrznout holky na druhou kolej. Jinak ale klobouček dolů, tenhle film je stejný kumšt, jako zdolat severní stěnu. P.S: Nezapomeňte mrknout i na Vzývající ticho. (28.08.2013)

Kdo je proboha ochotný tohle absolvovat ? Kór v takových dřevních podmínkách. Hlava mi to nebere o to víc, že vrchol Eigeru byl slezen skoro o osmdesát let dříve (pravda jinou stranou, ale to je pro mě detail) a navíc vede do půlky hory železnice. Buď jak buď, bylo to pořádné drama, u něhož jsem občas ani nedýchal. Nordwand působí extrémně realisticky, což je na začátku skvělé, později možná i trochu nepříjemné. Až jsem si říkal že tam ti chudáci doopravdy trpí zavěšení někde na těch širších prádelních šnůrách. S přehledem nejlepší horolezecký film co jsem viděl a neztratí se ani v konkurenci klasických životopisných dramat. (27.05.2014)