Moon

Podmanivý a velmi pozvolný průlet osamělostí a ztracenou identitou. Měkká kamera, citlivá režie, snivá hudba a Sam Rockwell, v jehož podání ten schizofrenní "mind-fucking" (jak to sám nazval), vypadá jako vzdušný balet. Moon možná neexhibuje s filozofickou hloubkou / kulervoucí spektakulárností, ale při vší nedokonalosti a indie šmouhám od kolomazi se jedná o film, který si lze snadno zamilovat. (17.01.2010)

Po Avataru a Star Treku nejlepší sci-fi loňského roku - tím i posledních pár let (od dob Sunshine). Mnohem lepší než District 9. Atmosféra dýchá z každé minuty, skvěle zahranému hlavnímu hrdinovi jeho problémy věřím a přeju mu vítězství, i když je mi jasné, že ideálně to dopadnout nemůže. Režisér skvěle pracuje s žánrovými klišé a vytváří tak uvěřitelnou budoucnost. Nízký rozpočet vůbec není na škodu. Horší triky nevadí. Takhle nějak mělo vypadat Solaris - no, aspoň, že to konečně přišlo... (13.01.2010)

Divně i podivuhodně hybridní sci-fi. Trochu „herecké“ drama (dosud největší příležitost pro Sama Rockwella). Trochu (para)psychologická ujeťárna typu Solaris. Trochu antikorporační thriller a trochu poděkování fanouška sci-fi za 2001: Vesmírnou odyseu. Co je ale podstatné, ve výsledku to všechnu drží dobře pohromadě. Na film, který nemá pořádný příběh a své největší tajemství odhalí krátce za polovinou, dokonce velmi dobře. 80% Zajímavé komentáře: Cervenak, Marigold, Nathalie, niethustra, FateKEEPER, Theatis (27.09.2010)

Ále do prdele... Tak sem si počkal... A dočkal jsem se. Moon je přesně tak geniální, jak jsem doufal, že by mohl být. Ač trikově bezchybné, přesto ne primárně sci-fi, ale brilantí psychologická studie dvou na pohled stejných, přesto v mnohém se lišících lidí, kterým se zhroutil svět i všechno, v co věřili. Sam Rockwell je brilantní a Duncan Jones na sebe upozornil podobně, jako kdysi Francis Lawrence svým debutovým Constantinem. Je až neuvěřitelné, kolik emocí dokázal vytřískat z obyčejného plakajícího smajlíka. No a Mansellova hudba.., Netřeba slov. Pohled na měsíc již nikdy nebude stejný. Bude se už navždy pojit s tímto povznášejícím filmovým zážitkem. Díky bohu za něj... (23.11.2009)

Když já zabrousím do sci-fi žánru, tak je to většinou kvůli někomu a tady to byl Kevin Spacey. Toho jsem sice neviděla, ale aspoň jsem zjistila, že už bych ho poznala i poslepu podle hlasu. Kdo mě ale maximálně překvapil svým hereckým umem, byl Sam Rockwell, který se nehnul z obrazu po celou dobu a ještě si to střihnul klonovaně. Smutné, depresivní, klaustrofobické, ale byla to paráda a obrovská emotivní masáž. Nečekala jsem, že mě něco takového může nadchnout, ale stalo se. A jen tak mimochodem, taky jste si všimli hned na začátku, jak má u svého lůžka ty parádní bačkůrky? Tak mně to silně připomnělo Billyho (taky Sam Rockewll) ze Sedmi psychopatů a tu jeho kouzelnou čepičku. (07.07.2013)