Moon

Kvalitní vesmírný snímek - mám takové filmy rád, ale bohužel jich není mnoho. Tvůrcům tohoto filmu se podařilo skvěle vytvořit atmosféru osamění, kdy Země je daleko a na Měsíci je člověk sám se sebou. Zajímavá Mansellova hudba v podstatě opakuje jedno téma, ale podkresluje příběh velmi pěkně. A samozřejmě klíčový byl hlavní herec pro tak náročnou roli a Sam Rockwell splnil svůj úkol odstínit různé polohy svého hrdiny dokonale - navíc mu k tomu pěkně nahrává hlas Kevina Spaceyho. (28.10.2009)

Ecpliptis lunae. Měsíční a náměsíčná sonáta, v níž některé pasáže znějí falešně a jiné zůstavají skryté ve stínu, aby se v závěru vynořily se smrští otázek. Komorní individualistické drama jednotlivce, které přes vizuální a tematické podobnosti stojí nekonečně daleko od Sunshine. Nepálí, nehřeje, ale něčím je ten jemný svit uhrančivý. Snad, že lidskými emocemi, úsměvy a slzami tu plýtvá robot, snad napětím, které si nenápadně sedá za zátylek, snad tím, že lidské jáství je nečekaně amorfní kategorie. (26.10.2009)

Scénář: Nathan Parker .. ◙WHERE ARE WE NOW? ___ Moon za Sunshine (s kterým se nabízí nejbližších přirovnání) poměrně zaostává. Ve všem. Především ve scénáři. Duncan Jones měl v hlavě krátkou povídku o těžařích klíčového elementu pro pokračující rozvoj lidstva na Měsíci a tu si nechal rozvést, ale obsah rozhodně není to, co by táhlo tento film. Tím je spíše zajímavý vizuál a to především exteriérů, protože kulisa základny mi připomněla spíše Stopařova průvodce po galaxii. Dále si samozřejmě dobře vede osamocený Sam Rockwell a výborný je poutavý hudební doprovod od mistra Clint Mansell. Přesto se musí Jones jako režisér ještě hodně co učit, měl dost rezerv. Zrovna inteligentně snímek také nepůsobí (klon odcestující výstřelem v dopravním modulu, takřka nulová kontrola běhu stanice ze Země, zvláště kolik a proč je probraných klonů resp. proč byl na základně vůbec důležitý lidský dohled s tak vykonstruovaně složitou zástěrkou apod.) - jistě, snímek o tom v jádru není, ale pro vtáhnutí a uvěření vývoji děje bych je považoval za důležité. I přes slušný základ se mnou Moon emocionálně či myšlenkově téměř vůbec nepohl. ___ Letošní sci-fi souboj tak prozatím vede suverénně Neill Blomkamp s District 9 a meziročně vyhrává energie přímo od Slunce než z Měsíce. (25.10.2009)

Po District 9 se objevilo další zajímavý sci-fi, který nedisponuje výbušou akcí, ale čerpá zejména z tísnivý a zpočátku osamělý atmosféry a z příběhu, kterej, ač určitě originální neni, tak na diváka tak působí a nenechá si to vyvrátit, nicméně chyba trošku je,že pointa je bohužel vytušitelná už v první třetině filmu, což mi přijde jako docela škoda, ale v dalším průběhu naštěstí nesází film jen na pointu, ale spíš na příběh a na vynikajícího Sama Rockwellaa a daří se mu to skvěle (31.10.2009)

Ále do prdele... Tak sem si počkal... A dočkal jsem se. Moon je přesně tak geniální, jak jsem doufal, že by mohl být. Ač trikově bezchybné, přesto ne primárně sci-fi, ale brilantí psychologická studie dvou na pohled stejných, přesto v mnohém se lišících lidí, kterým se zhroutil svět i všechno, v co věřili. Sam Rockwell je brilantní a Duncan Jones na sebe upozornil podobně, jako kdysi Francis Lawrence svým debutovým Constantinem. Je až neuvěřitelné, kolik emocí dokázal vytřískat z obyčejného plakajícího smajlíka. No a Mansellova hudba.., Netřeba slov. Pohled na měsíc již nikdy nebude stejný. Bude se už navždy pojit s tímto povznášejícím filmovým zážitkem. Díky bohu za něj... (23.11.2009)