Zahrada

Zatím nejslabší Šulík. Poetiku filmů Něha a Všetko, čo mám rád vystřídal kýč. Šulík to děsně přepálil, děj je jen sled absurdních scén, mnohdy se zdá, že postavy dělají to, co dělají jen proto, aby z toho byl pěkný záběr ( viz zakuklení se do té deky, nebo co to je a kutálení se po zahradě) - film nemá daleko ke filmům F.A.Brabce. Kritici se z toho mohli posrat, ale snaha o estetiku v každém záběru zabíjí slibně se rozvíjející příběh. (01.02.2012)

Dobrý film. Síce sa nesie v tendenciách poetiky, ktorá mi v slovenskom filme nikdy nič nehovorila, ale zároveň je to svojou autonómnosťou a samotou nejako pútavejšie. Príbeh je rozdelený do 14 kapitol, má rozprávača, ktorým sa neskôr stáva sám hlavný hrdina Jakub - asi najlepší Luknár akého som mal možnosť vo filme vidieť - a aj keď film postráda dramatickú zápletku a je podobne ako predchádzajúci Šulíkov film Všetko čo mám rád o akejsi mozaike epizódiek, nevadilo mi to. Záhrada s domom sú prekrásnym prostredím, kde prichádzajú postavičky - častokrát veľmi bizarné aby rozprávali o živote, smrti, láske a zmierení. Jakub je konfrontovaný s minulosťou, ale nechávajú ju prejsť svojim životom ako ročné obdobia aby na sklonku roka mohol zažiť prítomnosť, pochopiť realitu a písať si vlastnú budúcnosť. Všetko je to zaobalené do petického hávu. A páči sa mi to. Možno to nemá taký význam a takú odľahčenosť ako Šulíkov Slnečný štát, ale jedná sa o film, ktorý je kompozíciou, príbehovou zložkou a prevedením originálny. Je v ňom trocha postmoderny, trocha magického realizmu, trochu rozprávkovosti a filozofie a pozornejší tam nájdu aj odkaz na Obeť od Tarkovského. Malý veľký slovenský film. (01.06.2013)

Své životní problémy nemusí filmoví hrdinové řešit jen v nervy drásajících psychologických studiích - důkazem je jedinečný autorský film filmového i divadelního režiséra Martina Šulíka. Hlavní hrdina objevuje taje starého domu, seznamuje se s osobitou Helenou, na níž je nejvýraznější motiv návratu k přírodě: cizí pes jí bere jablko z úst, nejlepším lékem na zranění je lidská moč, pomáhá i "pobyt" v mraveništi. Její levitace nad zemí znamená, slovy otce, že všechno je konečně v pořádku. Současný svět je pojmenován výlučným způsobem, místy působí ve své bezstarostnosti až odtažitě. (21.07.2005)

Stylizované názvy kapitol procítěně předčítané archaickým jazykem. Starý dům dýchající osudy dávno zemřelých lidí. Starobylá kronika psaná tajným písmem. Zpustlá zahrada. Zakopaný poklad. Prapodivné postavy pronášející mnohosmyslná svědectví. Návrat k přírodě. Tradiční léčitelství. Přírodní magie. Paranormální jevy. --- Kdo by při takových obrazech nepocítil blažené rozechvění? Právě jimi stínadelská trilogie vyniká nad ostatní foglarovky. --- Je v tomto filmu vůbec něco, na co Foglar nepřišel? Marián Labuda. --- Důkladně jsem svůj úsudek uvážil a došel k závěru, že tenhle film je perfektní kýč. (04.09.2010)

Keď má človek problémy, je to ako by bol v miestnosti, z ktorej sa nemôže dostať von. Skúša to oknom, ale to je veľmi vysoko. Skúša to komínom, ale ten je veľmi úzky. A potom sa rozhliadne okolo a vidí, že dvere sú celý čas otvorené... Zatiaľ najlepší Slovenský film našej produkcie, aký som doteraz mal možnosť vidieť, a asi najlepší aký bol v samostatnom Slovensku nakrútený, toľko. Mal som možnosť ho sledovať v práci s mojou kamarátkou/kolegyňou, ktorá mi ho pustila. Ale na nešťastie sme sa nedostali až na koniec, a už sme sa potom k tomu nevrátili. Čo ma dosť mrzelo, pretože sa mi tento poetický kúsok strašne páčil a tak som sa k nemu musel vrátiť a pustiť si ho znova, hoci o cca 4 mesiace neskôr. Ide o silne poetický a spirituálny film, plní nádherných symbolických výjavov, vylúhovaných v naturalistickom balzame. To sa mi páči, také ja môžem. Skvelé bolo aj to, že tá spiritualita nebola obkolesená tou hnusnou a zvrhlou cirkvou, také pánpičkárske vsuvky mi vadia dokonca aj u Tarkovského ale tu sa do toho neopierali ako vépépéčkary o metlu . "Existuje boh? Bohvie".Krásne prostredie juho-západného Slovenska a návrat k tradičnému životu, sú zachytené tým najzázračnejším spôsobom. Nieje to film pre každého, vďaka absencii deja, ide skôr o tie samotné výjavy a podobenstvá v symbolickom prejave rozdelené do kapitol, ale srší to takými nápaditosťami, ktoré sú podané príznačne jednoduchou formou, že ma neprestáva udivovať, ako táto snímka rozbila moju nechuť a zaujatosť, voči našim Slovenským hercom (Marián Labuda, Roman Luknár). Moja skeptická póza sa odparila do priestoru, už po piatich minútach. (05.09.2015)