Zahrada

Film na mňa priveľmi poetický. Dej sa nedá identifikovať, postavy prichádzajú a hneď nenávratne odchádzajú. Každá si niečo zaujímavé povie, určite to má niečo symbolizovať, ale málokedy som dokázal vyriešiť, čo to má byť. Možno ľudské vlastnosti, možno niečo ešte hlbšie... No, asi som mal príliš málo času na zamyslenie počas filmu a po ňom, možno som sa príliš sústreďoval na Pannu Zázračnicu alebo neviem, kde som urobil chybu. –––– Bola to svätá prostota. A ja, somár sprostý, som ju naučil čítať. Odvtedy sa s ňou nedá vydržať. –––– Konečne je všetko, ako má byť. (04.11.2014)

Veľmi zaujímavá kamera, hudba a použité filtre. Dobre sa na to pozerá. Tempo je veľmi pomalé, ale nie nudné - skôr upokojujúce. Marián Labuda st. hrá neskutočne sympatickú postavu a vždy keď je na scéne, smrdí obrovskou charizmou. Jeho tanec je nezabudnuteľný, to sa proste musí vidieť. Ja som sa nechal unášať poetikou a bavil som sa kráľovsky. Zuzka Šulajová je nádherná baba. Veľmi milé slovenské prekvapenie. (taký mix medzi Americkou krásou a Dobrým ročníkom). 80%. (01.01.2009)

Jakub na své cestě z vyhoření zpět do života potkává i nezvané hosty, kteří se čas od času na zahradě objeví. Ti svůj význam sice mají, ale scény s nimi jsou oproti těm s Jakubovým otcem, nebo nejlépe samotnou Pannou zázračnicou, téměř poloviční. Vypravěčovo označení Heleny snad nemohlo být trefnější, Zuzana Šulajová v její roli působí opravdu magicky a i když to sama rozhodně nemá snadné, Jakubovi pomůže onu cestu zpět nalézt. Tedy takhle, pomohou si navzájem. Jejich vztah je plný takové příjemné pozitivity, výborné jsou scény postupného sbližování (mraveniště... ten film má i humor a není ho málo), ty stále intenzivnější a jasnější pohledy očí. V závěru strom poznává svého otce, osudy se prolnou a Jakub by už vlastně ani nepotřeboval pohádkovou zahradu. Jenže jde takové místo úplně opustit? Těžko. Vrchol poetiky tohle dílo. 80% (22.04.2022)

Odhliadnuc od skvelého scenára, plynulej, bohatej a nenútenej metaforiky, Godárovej hudby, zmyslu pre humor a invenčného citovania filozofov prepojeného s vizuálnymi pointami, odkazovania na slovenský aj európsky film (Uher, Tarkovsky...) budovania jemnej harmonickej atmosféry a implikácie magického realizmu je najpodmanivejším znakom Šulíkovho diela jeho úzke prepojenie so svetom výtvarného umenia. Mizanscéna v úzkej spolupráci s lyrickou kamerou Martina Štrbu akoby parafrázovala obrazy Maneta, Segantiniho, Millaisa a Merseho. ............. Snímka sa ako celok konštantne ponára do prírodnej spirituality, v ktorej ľahko splynie s obrazmi G. Segantiniho alebo Paula Cézana, Carla Fredrika Hilla.... V najsilnejších momentoch berie prostredie filmu divákovu myseľ do rozpoložení podobných prostrediu impresionistického Raňajkovania v tráve (Manet), Májového pikniku (Merse) alebo magického Odchodu jesene (Millais). Tvár Zuzany Šulajovej zasa neraz pripomenie Millaisovu Oféliu. Tiež so sebou prináša nádych živočíšne pulzujúcej a zároveň nežnej erotiky. Akoby sa Manetova Olympia skrížila so Švantnerovou Zunou. (13.04.2016)

Své životní problémy nemusí filmoví hrdinové řešit jen v nervy drásajících psychologických studiích - důkazem je jedinečný autorský film filmového i divadelního režiséra Martina Šulíka. Hlavní hrdina objevuje taje starého domu, seznamuje se s osobitou Helenou, na níž je nejvýraznější motiv návratu k přírodě: cizí pes jí bere jablko z úst, nejlepším lékem na zranění je lidská moč, pomáhá i "pobyt" v mraveništi. Její levitace nad zemí znamená, slovy otce, že všechno je konečně v pořádku. Současný svět je pojmenován výlučným způsobem, místy působí ve své bezstarostnosti až odtažitě. (21.07.2005)