Zahrada

Ten film je divný, ale tak nějak to u poetických filmů bývá. Tenhleten je však divný v dobrém slova smyslu. Já nevím čím to může být, ale mně se film místy i docela líbil. Ať už si film přeberete jakkoliv, tak žádné silné poselství nezastává, ani žádnou myšlenku nepředává. Prostě si jen tak v poklidu plyne a plyne a plyne. A vy se na to chvílemi nemůžete vynadívat a chvílemi zase ne. Ale možná je film i naprostý propadák a já i mnoho dalších uživatelů bylo uneseno pouze půvabem hlavní herečky, protože nebývá úplným pravidlem, že se v našich líbezných končinách půvabné herečky vykskytují vždy a všude. No, ta levitace na konci mě urazila. Takže * *. P. S. Mile mě překvapil Roman Luknár. (27.10.2011)

Odhliadnuc od skvelého scenára, plynulej, bohatej a nenútenej metaforiky, Godárovej hudby, zmyslu pre humor a invenčného citovania filozofov prepojeného s vizuálnymi pointami, odkazovania na slovenský aj európsky film (Uher, Tarkovsky...) budovania jemnej harmonickej atmosféry a implikácie magického realizmu je najpodmanivejším znakom Šulíkovho diela jeho úzke prepojenie so svetom výtvarného umenia. Mizanscéna v úzkej spolupráci s lyrickou kamerou Martina Štrbu akoby parafrázovala obrazy Maneta, Segantiniho, Millaisa a Merseho. ............. Snímka sa ako celok konštantne ponára do prírodnej spirituality, v ktorej ľahko splynie s obrazmi G. Segantiniho alebo Paula Cézana, Carla Fredrika Hilla.... V najsilnejších momentoch berie prostredie filmu divákovu myseľ do rozpoložení podobných prostrediu impresionistického Raňajkovania v tráve (Manet), Májového pikniku (Merse) alebo magického Odchodu jesene (Millais). Tvár Zuzany Šulajovej zasa neraz pripomenie Millaisovu Oféliu. Tiež so sebou prináša nádych živočíšne pulzujúcej a zároveň nežnej erotiky. Akoby sa Manetova Olympia skrížila so Švantnerovou Zunou. (13.04.2016)

Nádherný film o návratu a očišťování, o možnostech dialogu člověka a přírody, zasazený do osamělé podletní zahrady, která je ve svém skrytu pozemským Edenem a která se stává díky své poloze na cestách světců a filosofů také obrazem světa. Martin Šulík v příběhu o muži, který poprvé vstoupil do krajiny svého dětství až ve svém zralém věku, prokázal neobyčejný cit pro symbolickou imaginaci a pro poctivost obrazu: každý záběr je vtahující a maximálně sdělný. Snímek, k němuž se lze stále vracet. (10.03.2008)

,,...ALE ZIMA BUDE DLHÁ. PREMNOŽILI SA OSI." ,,VIEM, HOVORIL SOM O TOM S MRAVCAMI." __ Z porevolučných slovenských filmov rozhodne najlepší (alebo aspoň jeden z najlepších) a myslím, že ostáva len čakať kedy bude niečím iným prekonaný. Otázky okolo nudnosti príbehu a toho, že sa v ňom nič nedeje až natoľko nechápem. Možno stačí iba popustiť fantáziu a predstaviť si čo všetko by sa dalo robiť s takou krásnou babou akou je Zuzka Šulajová. Načo potom nejaký ďalší dej? Možno menšiu výtku by som mal k tomu rozčleneniu do kapitol, ktorých je pomerne dosť (14), pričom každá z nich trvá približne 5 minút a dopredu sme v tom mnou veľmi neobľubovanom radošínskom nárečí oboznamovaní s tým, čo príde. Za spomenutie ešte stojí krásna hudba Vlada Godára. (napísané 5. 1. ´09) (02.01.2009)

(viděno v říjnu 2010) Nakoukávám snímky producenta Biermanna, protože se chystám na jeho přednášku. Většina z těch, co jsem viděla, byla pro mě průměrná, Kawasakiho růže hooodně nadprůměrná a Záhrada nadprůměrná. Já a poetické filmy, to často nejde dohromady, tady byla poetika únosná, ač myslím, že i zde mi bohužel zabránila většímu prožitku. Krajina krásná, palčivé téma krize středního věku dobře podáno. Je to pomalé, ne úplně nudné, vlastně je to dobré. Možná se někdy podívám znovu. (04.05.2012)