Crows Zero II

Na pokračování jsem se už dívala s vědomím, že tohle není můj žánr filmu (u jedničky jsem ještě nevěděla, co čekat), ale zajímaly mě spíše role Oguriho a Miury. Oguri opět potěšil, ta role Genjiho mu opravdu sedne. Miura byl spíše zklamáním, protože se zaprvé jedná o jeden z jeho starších počinů, takže jde vidět, že mu hraní ještě tolik nejde, a za druhé, jeho role tam byla menší, než jsem čekala - v podstatě se tam jen několikrát mihnul. Na druhou stranu mě tam ale z té konkurenční školy Housen zaujal Kaneko Nobuaki v roli Narumiho. Dělal úplně stejný dojem, jako když jsem ho viděla v Buzzer Beat. Tenhle typ role drsného bad boye mu očividně sedne, otázka však je, nakolik by zvládnul něco jiného (uvidíme později, jestli se dostanu ještě k něčemu, v čem hrál). Celkově na mě dvojka Crows Zero dělala dost podobný dojem jako první díl - všechno je to hlavně o bojích mezi delikventy ze dvou škol. Chápu, že jde hlavně o efekt a o tu stylovost, koneckonců závěrečný souboj byl opravdu dobře provedený a čišel z toho adrenalin. Jenže já osobně za tím od začátku do konce viděla jen bandu školáků, kteří si hrajou na drsné dospěláky a rvou se v těch svých rozbitých školách (které jim sotva kdy poskytly nějaké vzdělání) v podstatě pro nic. Tenhle pocit jsem ze sebe nemohla setřást jak u jedničky, tak u dvojky, a myslím, že je to ten hlavní důvod, proč si mě Vrány nikdy nezískaly. Přijde mi to až příliš absurdní - btw, kdo jim vůbec na konci udělil ty absolventské diplomy, na které je tam na konci záběr? Raději mám filmy a seriály, které jsou aspoň o něco bližší realitě (možná i proto se mi z delikventského prostředí víc líbil Gokusen). Malá lahůdka na konec - všimněte si, jak Oguri po finálním souboji vypadá s monokly na obou očích jako panda :D Musela jsem se tomu zasmát. ~(3,2★)~ (02.10.2015)

Odvrácená tvář Japonska aneb Země vycházejícího slunce není jenom o slušnosti a o klanění. Dvojka Vran se mi líbila, i když už mě nebavila tolik jako jednička. Bylo to v podstatě to samé jenom s tím rozdílem, že tady už nešlo o boj v rámci jedné školy, ale válka mezi školami, která vedla k předvídatelnému konci. Oguri byl stejně skvělý jako v jedničce a vždycky znovu mě udivovalo jak je ohebný a pružný. Občas jsem měla dojem, že má místo kostí a kloubů nějakou pružinu. :^) Co mě ale zase znovu dostalo byla muzika. Poslouchala bych ji pořád dokola. (22.10.2011)

Po monstrózní bitce se Serizawou se Gendžimu omylem podaří rozpoutat válku s konkurenční bitkařskou střední školou Housen, která do té doby udržovala se školou Suzuran příměří kvůli tragické události z let před nástupem Gendžiho na Suzuran. Druhý díl Crows zero se nese v trochu vážnějším duchu, chybí tu komiksová nadsázka a spíš než soutěživost tu mladíky proti sobě žene nenávist. Tak jako se Gendži a jeho parta blíží maturitě, tak se i děj filmu a jeho postavy blíží spíš dospělejším otázkám a musí čelit tomu, že mlátit se hlava nehlava na střední nejde donekonečna a jednou budou muset chtě nechtě dospět. Tohoto se týkají dějové odbočky s Gendžiho otcem, bývalým studentem Suzuranu Kawanišim a taky i hlavní děj filmu a kam až se dostane soupeření mezi Suzuranem a Housenem. Chybí tomu už prostě taková ta hravost a je to sice dospělejší, ale ne úplně a působí to trošku nedotaženě. Další změna oproti prvnímu dílu je méně dynamické pojetí bitek, jednodušší choreografie a taková odtažitá kamera, protože v prvním filmu byl pohyb kamery mnohem pohybovější v těch bitkách a víc to diváka vtáhlo. Toto osekání se ale nahrazuje větší brutalitou a větší krvavostí, kdy už je divákovi málem líto těch hodných milých chlapců ze suzuranu jakou dostanou nakládačku od přesily plešatých Housenek. Celkovým dějem je to ale taková pomalejší verze prvního dílu, takže pochopitelně se čeká i na nějaký ten finální střet, který je tu docela velký a dlouhý, ale bohužel díky odlišnému pojetí bitek to mohlo být mnohem lepší, takže přinejmenším se to vykompenzuje větším počtem Housenkáčů ke zbití :). A nechybí ani song od Street Beats, který mimochodem v úvodních titulkách k druhému dílu předznamenává trochu "dospělejší" náplň příběhu, nechybí nějaké ty vtípky, ikdyž trošku laciné občas a očividně jen aby to nebylo tak suché, a samozřejmě nechybí Lindaman, který je skoro jak maskot těchto dvou filmů o Gendžim, Serizawovi, Izakim, Makisem, Tokiem a celou jejich partou na škole Suzuran :). Ale když se u jedničky ještě dalo uvažovat mezi pětkou a čtyřkou, tak tady to je jen ta čtyřka už. (29.12.2010)

Ten finální souboj je neskutečná pecka, má skvělou choreografii, a i když je velmi dlouhý, rozhodně neztrácí náboj. Takashi Miike je neskutečný šílenec a nebojí se výzev. A je to dobře, protože mu to prostě vychází. Ano, je to dost podobné prvnímu filmu, ale ten mě nedokázal tak skvěle strhnout jako druhý díl. Miike je prostě šílený génius a já mu to žeru. (19.06.2015)

Po druhém shlédnutí Vran v lepší kvalitě a už s titulky jsem musel přehodnotit z 3 na 4 hvězdičky. Stejně jako v Crows 0 má i Crows II nezapomenutelné momenty, ale i tak malé chybičky. Již intro je připomínkou starých Vran a hlavně písničky byly stejné jak v jedničce tak i ve dvojce, až na dvě nové. Od počátku je vidět jistý rozvoj postav, které si zachovali své charaktery, ale musí řešit jak spory mezi sebou tak mezi sousední školou Housen, díky nesjednocení Suzuranu a pomstě Housenu za dávnou smrt jejich vůdce... začíná boj mezi školami, tak i mezi studenty na obou stranách. Jediné co mě vadilo na dvojce je asi jen odbyté souboje, ovšem ne, že by jich bylo málo ba naopak , ale chaotičnost některých scén je opravdu hrozná. Velké plus dávám ovšem závěrečné bitce, která trvala přes půl hodiny, což byl neuvěřitelnej odvaz a parádní mlátičská akce jak má bejt. xxD 8/10 (10.09.2009)