Ivetka a hora

Byla jedna Ivetka, která viděla a i mluvila s panenkou Marií. Jo a ještě panenku Marii viděla její kamarádka a kamarád, ale o těch dokument není – přeci jen je to Ivetka a hora. Následně přihlédnu k tomu, že Ivetka a přátelé prožili pěknou skupinovou halucinaci a tu si pak připomínali se stále početnějším okruhem lidí, co sice panenku Marii znají maximálně z obrázků, ale věří, že voda a vzduch je boží dílo a že někde ve staré boudě úřaduje matka boží a tak se tam vydávají v celých zájezdech a čekají fronty jak na maso, jen aby viděli kus staré zdi a pár špalků kolem, ehmm a krásná příroda kolem. Tato část je jednoznačně z mé strany škodolibě zábavná..ale..Celkový příběh je ovšem silný a to zejména díky samotné Ivetce, která je inteligentní a celou věc posouvá na jinou kolej. Je velice jednoduché se posmívat a odsuzovat celý příběh jako nesmysl i s názorem zda jen chytře předstírá, nebo skutečně věří (nebo se pere se svědomím). Sice jsem v tomto 100% skeptik, ale tento „zázrak“ poskytl lidem, co uvěřili, velkou naději a určitý pevný bod. Pak už začíná být jedno, zda se to stalo nebo nestalo, ono to pro tuto skupinu lidí nějak funguje. Křesťanství je samo o sobě nedůležité, jde právě jen o pevný bod o samotné jádro a všechen ten staletý marast a nesmysl o svatých, kázaní a zákazy a nesmyslné doktríny, to vesele můžeme přiložit i s pozlaceným krucifiksem do kamen. Nebo si myslíte, že boha by zajímalo, kolikrát drmolíte večer otčenáš, nebo jestli se nechovate jako svině? Jádro je vždy jednoduché a zde je jasně vidět, že i v nesmyslném plácání vystupujících teologů, je ta pravá podstata v jednoduchém zlepšení vlastní existence, v souladu se sebou a světem. Pak už je jen na každém, zda si koupí vstupenku do vlastního ráje, nebo to chce mít se zbytečným patosem celé církve - neboli reklamní agentury Vašeho svědomí. Nebo bezvědomí? A je fakt, že já zde také kážu nějaká svá moudra a přitom co já vím, asi kůlové, takže každý si může svojí panenku Marii, nebo Barbie, nebo i poníka se zlatou hvězdou vymyslet a uvěřit sám, nebo to nechat. Každopádně dokument jako takový je ryze průměrný a je škoda, že nedošlo k větším konfrontacím, takto silné téma zůstalo jen nakousnuto. (31.03.2009)

Asi Ivetka a hora k sobě prostě nerozlučně patří a ona ani jinou možnost ( nějaké jiné životní cesty) neměla. Vypadá to, že začíná vědět co sama chce a bude snad třeba i šťastná. Její "úděl" je ale opravdu nezáviděníhodný a přišla tím prakticky o celé mládí. Možná, že dokonce tím, že dokument je tak diletantsky udělaný, moc nemá hlavu ani patu, je v něm necháno dost scén, které by měly být normálně sestříhány, nebo jsou až trapné (např. jak se tam dlouze naparuje ten kohoutek, kterému Ivetka dělala kmotru jeho dítěti), je nakonec ku prospěchu věci a naprosto to vystihuje danou skutečnost. (10.01.2009)

Některé drobnosti mi přišly nedotažené do konce, nebo málo vysvětlené, ale celkově velice působivý dokument, který než o samotném zjevení je o člověku, o jeho emocích, o hledání sebe sama a o tom, že ani holka, které se zjevila Panna Marie, nemusí být hned vzorem ctnosti, dokud si neudělá jasno sama v sobě. Každopádně mě ten dokument držel v napětí víc, než leckterý současný film, který je napínavým jen podle zaškatulkování. (12.12.2008)

Ivetka a hora aneb o kříž se teď neopírej - shoříš v týhle době. Nekompaktní děj prolínaný hroznými flashbacky. Tenhle film by měl naději na úspěch jen tehdy, kdyby byl pojat více dynamicky a konfrontačně. Rozhodně by prospělo pozvat i mimocírkevní odborníky na téma zjevení Panny Marie. Hrozný byl kněz kázající na hoře, připomínal mi feldkuráta Katze ze Švejka. Ještě si neodpustím jednu poznámku. Podle církevního dogmatu je sebevražda smrtelný hřích, to Ivetka nevěděla když to chtěla udělat? Celkově je dokument koncipovan stylem: "Na nic se neptej a věř"! (09.05.2009)

Vcelku prekvapenie, pretože som čakal, že to bude znovu až prehnane náboženské, plné moralizmu a tlačenia čohosi do hlavy diváka... a pritom to bol neobyčajný príbeh jednej obyčajnej ľudskej bytosti s jej radosťami i starosťami, podporované dosť silnými scénami a návratmi do minulosti vďaka zberu "home video" záberov, ktorému navyše úžasne pomáhajú početné, pre dokument šťastné náhody, zachytené kamerou spontánne priamo na mieste a ktoré nikto jednoducho nevymyslí, a ešte neuveriteľnejší humorný podtón celého filmu, ktorý miestami akosi preráža tú inak celkom serióznu a silnú tému... (31.05.2009)