Obsahy(1)
Dvacátého osmého října 1918 vznikl samostatný československý stát. Připomeňme okolnosti, které tomu předcházely, v dokumentu M. Petříka. Sarajevský atentát rozpoutal válečný konflikt, z celého Rakousko-Uherska odešlo k armádě asi 8,5 milionu mužů, Češi tvořili více jak jeden milion. Množily se stížnosti na nedostatečné bojové nadšení Čechů. Česká politika si nechtěla uzavřít cestu ani k jedné z válčících stran, o samostatném státě v této době ještě nikdo neuvažoval, vrcholem revolučnosti se stala idea Karla Kramáře na vytvoření království pod patronací carského Ruska. Po roce 1914 se T. G. Masaryk nevrátil z jedné zahraniční cesty, o rok později do exilu odjíždí i Eduard Beneš. Proslulý astronom a pilot M. R. Štefánik otevřel českému odboji cestu do pracoven vedoucích představitelů Dohody. V Paříži tak vznikla Národní rada zemí československých, byl to vrcholný orgán československého odboje proti Rakousko-Uhersku. Vznikly legie – československé zahraniční vojsko v Rusku, Francii a Itálii, k nepříteli přecházely celé české pluky. Čeští politici vytvořili nadstranickou organizaci Národní výbor a začali vyjednávat s vládou. Nóta rakouského ministra zahraničí Andrássyho odeslaná 27. listopadu prezidentovi Spojených států přislíbila uznání práv Čechoslováků a Jihoslovanů. 28. října převzali Češi Obilní úřad, zásobovací centrálu země. Pražané živelně zaplnili ulice a odpoledne na Václavském náměstí vyhlásili samostatnou československou republiku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
Příjemně krátký, ale zajímavý dokument. ()
Díky malému prostoru se jedná pouze o povrchní dokument, kde se člověk nic moc nového nedozví. Navíc Masarykovo jméno padne až v sedmé minutě a samotnému vzniku ČSR jsou věnovány poslední asi 3 minuty. ()
Samostatný český stát přece vznikl někdy kolem roku 950 a založil ho Boleslav Ukrutný. Tento samostatný český stát pak existoval v rámci různých soustátí přemyslovských, lucemburských, jagellonských i habsburských. Že bychom tedy dnes oslavovali vznik samostatné vlády a vlastního parlamentu? To jsme se ale o dva týdny zpozdili, protože Karel I. Habsbursk-Lotrinský, poslední český panující král, vyhlásil samostatnost českého státu již 16. října roku 1918. A české poslance zvolené v řádných volbách do říšského parlamentu prohlásil za základ českého prozatímního parlamentu do nejbližších poválečných voleb. Tím totiž zajistil právní kontinuitu české státnosti a legitimitu nové české vlády. Jakou legitimitu můžeme spatřovat v tzv. Národním výboru, který donedávna sám sebe nazýval Mafií, který bez mandátu voličů a národa provedl v Praze převrat, bez mandátu voličů a národa prohlásil stát republikou a uzákonil jeho novou ústavu aniž se obtěžoval zrušit tu starou, který určil zahraniční a vnitřní politiku státu a předstíral, že neexistují žádné české státní právní předpisy, jako je Zlatá bula Sicilská či Pragmatická sankce. Oslavujeme tedy dnes vznik čehosi, co vzniklo na zelené louce a co hned svým prvním aktem zavrhlo a přerušilo kontinuitu české státnosti. Toto cosi se zaštitovalo jménem národa československého, tedy národa, který nikdy neexistoval. Lidé, kteří takovýto akt provedli aniž by k tomu byli kýmkoliv pověřeni ve volbách, zcela ignorovali již existující českou státnost. Její právní atributy nikdy žádný posléze zvolený český parlament nezrušil, tudíž jsou stále platné. A jsou to právní předpisy platné pro monarchii. Když to vše stručně shrneme, tedy: Oslavujeme-li vznik republiky, pak (podle datumu) jenom té první, která vznikla revolučně a nelegitimně a založila tím tradici pohrdání právem a historickou kontinuitou. Oslavujeme-li nabytí samostatnosti, oslavujeme v nesprávný datum, protože samostatnost Čechům udělil panovník 16. října 1918. Oslavujeme-li vznik české státnosti, oslavujeme také v nesprávný datum a sekli jsme se asi tak o 970 let. ()