Reklama

Reklama

Burt Lancaster znovu spojil síly s režisérem Johnem Frankenheimerem a zahrál si hlavní postavu v autentickém příběhu vězně Roberta E. Strouda. V roce 1909 byl Robert Stroud odsouzen k deseti letům vězení za zabití člověka. Později ztrácí veškeré naděje na propuštění, protože bodne jiného vězně. Uvězněný v Leavenworthu, zpečetí svůj osud zabitím vězeňského strážce, když jeho matce (Thelma Ritterová) není dovolena návštěva. Tehdy je odsouzen k smrti. Jeho matka prosí manželku Woodrowa Wilsona o přímluvu a prezident nakonec zmírní Stroudův trest na doživotí v izolaci. Bezútěšné přežívání mu ztrpčuje krutý dozorce Harvey Shoemaker (Karl Malden). Jednoho dne se však cosi změní, Stroud najde na vězeňském dvoře poraněného vrabce, ošetří ho a pečuje o něj dokud se neuzdraví, dokonce vrabčáka naučí i pár veselých kousků. S odchodem Shoemakera, je Stroudovi dovoleno mít v cele více ptáků a tak začne studovat jejich chování. Jak míjí roky, stává se expertem na chov ptáků v zajetí, nakonec napíše knihu o nemocech, ke kterým jsou náchylní. Poté co získá cenu v časopisecké soutěži, ho návštěví nadšená ornitoložka Stella Johnsonová (Betty Fieldová), která mu navrhne rozjet společné podnikání a vyrábět léky pro ptáky. Skvěle obsazené drama, ve kterém Burt Lancaster podává jeden ze svých nejlepších výkonů, je příběhem člověka, který díky pevné vůli a intelektuálním schopnostem znovu nachází smysl života a fascinující svět i v prostoru malé cely. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (67)

majo25 

všechny recenze uživatele

Väzenská dráma z obdobia, keď sa ešte bachari správali k väzňom slušne, aj väzni navzájom. Žiadny 'Kriminál' či 'Shawshanks' sa nekoná. Napriek tomu ide o zaujímavý film o chlapíkovi, jeho vtákoch a chápaní slobody. Vraj podľa skutočného príbehu, čo sa až ťažko verí, keď sa v príbehu dozvieme, že z necitlivého a problémového chlapíka sa stane vtáčkar, ktorý vo väzení študuje a sám publikuje štúdie odbornosťou predvyšujúce fundovaných expertov "na slobode". Každopádne na filme cítiť kvalitnú Frankenheimerovú réžiu, cit pre detaily i správne uchopenie látky, tempo by však mohlo byť o čosi svižnejšie. Charizmatický Lancaster je výborný filmový ťahúň a plne to dokazuje aj v tomto snímku. Savallas, ako jeho spoluväzeň, je tiež nepriehĺadnuteľný. Škoda tej brutálnej stopáže, zostrihanie o polhodinu by filmu len prospelo. ()

RHK 

všechny recenze uživatele

Úžasné, co dokáže lidská vůle dokázat i v nelidských podmínkách. Místo, co by shnil nečinností ve vězení, si Stroud v žaláři postupně vybudoval významné postavení , o jaké by stála většina svobodných občanů mimo zdi věznice. A díky získanému vzdělání a tím i kapky moudrosti také postupně mění svůj vztah k okolí. Bravurní výkon Burta Lancastera. Trailer: http://www.tcm.com/mediaroom/index.jsp?cid=2510 ()

Reklama

sator 

všechny recenze uživatele

Úžasný snímek... Životní příběh Roberta Strouda zaujal i filmaře, ti se rozhodli v roce 1962 natočit film Ptáčník z Alcatrazu. Vrah, násilník a psychopat. Také ale jeden z mála odsouzených, jehož vězeňské prostředí dokázalo od základů změnit v lepšího člověka. Až tam totiž zjistil, že rád bádá a přemýšlí. Jeho hlad po znalostech ukojil v mnoha oborech, ale jeden mu učaroval nejvíce, ornitologie. Proto si vysloužil přezdívku „Ptáčník z Alcatrazu“. O jeho práci s ptáky se zajímali jak běžní chovatelé, tak vědecké kapacity. Světlé stránce jeho osobnosti ale předcházela brutalita a násilí. Za mřížemi ubodal k smrti dozorce a vícekrát použil násilí i proti spoluvězňům. Psychopat s IQ 134, jak prokázal psychiatr Romney Ritchey, však i přes svou nápravu strávil za mřížemi více než 50 let svého života. Psal se rok 1890 a do rodiny poznamenané násilím a alkoholismem přišel malý Robert Stroud. Pro neshody a vypjaté sociální prostředí utíká v třinácti letech z domu a životem se protlouká, jak se jen dá. Svou pouť nakonec končí v roce 1908 na Aljašce, kde si padne do oka s mnohem starší prostitutkou Kitty. Jak to tak už bývá, přátelství přeroste v partnerský vztah, ale kromě toho se Robert stane i jejím pasákem. Až do roku 1909 vychází všechno podle plánu. Jednoho chladného lednového dne však přítelkyni Kitty zbije a okrade místní barman, který zřejmě netušil, že jeho osud je už zpečetěn. Po incidentu ho totiž navštíví Robert a kriminálníka zbije do bezvědomí, bezvládné tělo nakonec v afektu rozstřílí. Pro Strouda to znamená jediné, několikaletý pobyt za mřížemi. Soud nakonec trest ustanovil na 12 let, ale tím vězeňský příběh jednoho z nejznámějších trestanců měl teprve začít. TENTO ČLÁNEK ZAUJAL MNOHO LIDÍ Neprávem seděl 17 let za mřížemi. Soudkyni držel po osvobození za ruku se slzami v očích Neprávem seděl 17 let za mřížemi. Soudkyni držel po osvobození za ruku se slzami v očích Příběh Johna Bunna je nejlepším důkazem toho, jak rychle umí selhat spravedlnost. Robert Stroud: Vrah a násilník, který až ve vězení objevil lásku k vědě a zvířatůmzdroj: wikipedia.org/United States Federal Government Ocitá se ve vězení na ostrově McNeil ve státě Washington, kde si pomalu zvyká na nové prostředí a zejména nová pravidla. Zpočátku se snaží konfliktům vyhýbat, ale dlouho to nevydrží a postupně se mění v bezcitného agresora, který nemá problém pobodat spoluvězně i za nejmenší hloupost. Útoky však směřoval i na nemocniční personál, protože vedení podávali informace o Stroudovu vynucování si morfia. Soud mu za hrubé porušení pravidel a opakované útoky trest bez milosti navýšil, ale kromě toho ho také poslal do nového vězení s nejvyšším stupněm střežení. Leavenworth Federal Penitentiary ve státě Kansas se tak stává Stroudovým novým domovem. Právě tam objeví svůj neutišitelný hlad po znalostech nejrůznějšího charakteru, o kterém dosud neměl, jak vědět, protože vychodil jen tři třídy základní školy. Ve vězení se zapsal do několika přednášek počínaje astronomií a konče teosofií. Jakoby mu to ale osud nepřál a „obdaroval“ ho Brightovou nemoc, onemocněním ledvin, které ho psychicky velmi ničilo. Bylo to zejména ze strachu, že nemoci podlehne ve vězeňské nemocnici a už nikdy neuvidí svou mámu. Touto skutečností byl frustrován a stačilo mu k výbuchu agrese skutečně málo. Konkrétně ho podráždily posměšky od jednoho z dozorců. Za napadení mu nakonec soud udělil trest smrti oběšením, ale rozsudek se na poslední chvíli změnil na doživotí. Do konce života měl být přitom vystaven úplné izolaci. Žádné návštěvy, žádné vícelůžkové cely. Svůj hněv i přesto neplánuje dusit v sobě. Výbuch zloby se nakonec projeví v jídelně před zraky všech. Poté, co se jeden z dozorců ohnal po Stroudovi obuškem za nepřiměřené výrazy, začala bitva. Stroud byl však na útok dobře připravený a zpod košile vytáhl ostrou čepel, kterou zapíchl dozorci přímo do srdce. Byl si totiž vědom faktu, že už nemá co ztratit. Následoval sled událostí, které přetvořily nebezpečného kriminálníka v uznávaného ornitologa. Na jedné ze svých rutinních vycházek našel ležet na zemi poraněné vrabce, které si neváhal vzít do cely, aby se o ně mohl starat. Péče o ptáky se mu však zalíbila natolik, že si nakonec opatřil kanárky. Ty chtěl chovat na prodej a ze získané tržby finančně pomáhat své matce. Robert Stroud: Vrah a násilník, který až ve vězení objevil lásku k vědě a zvířatůmzdroj: wikipedia.org/The U.S. National Archives A nový ředitel věznice Stroudovi plně důvěřoval. Otevřený novým myšlenkám mu dal k dispozici klece, krmivo a další potřebné věci na plnohodnotný chov ptáků. Aby ukázal nové vězeňské metody, k Stroudovi dokonce vodil i širokou veřejnost. Díky tomu se vytvořil i široký okruh zájemců a byznys tak mohl růst. Stroudovi však o peníze velmi nešlo. V ptácích objevil svůj smysl života. Vytvořil si koníček, který v něm podněcoval obrovský zájem a zvědavost o vědu. Do vědeckého světa dokonce přispěl vlastními objevy. Respekt a uznání si vysloužil například za studii o patologii ptáků a hemoragické infekci krve. Za mřížemi proběhla obdivuhodná transformace osobnosti z nebezpečného psychopata na lidskou bytost zajímající se o vědu a zvířata. Už to nebyl ten násilný kriminálník, který vás bez mrknutí oka ubodal k smrti. Pracovní úspěchy pokračovaly i nadále. Po seznámení se s Dell May Jonesovou se Stroudův byznys ještě více rozrostl. Začal totiž vyrábět a prodávat léky pro kanárky. Stále stoupající zisky se však nelíbily Federálnímu vězeňskému úřadu. Kromě toho se vynořovaly i další problémy. Úplná změna Stroudovy osobnosti znamenala pro vězení více škody než užitku. Díky jeho zanícené vědecké činnosti dostával kvanta korespondence, která musela být pokaždé kopírována, archivována a schválena. Tato práce si nakonec vyžádala samostatnou pracovní pozici. Vedení věznice už toho mělo dost. Chtěli se ho proto zbavit. O přesunu do Alcatrazu se dozvěděl pouze pár dní před samotným přesunem. Ze všech sil se mu však chtěl vyhnout. Našel proto zastaralý zákon, který říkal, že ten, kdo je vdaný či oženěný ve státě Kansas nemůže být uvězněn v jiném státě. Narychlo se tak oženil s Dell May Jonesovou, na což vězení reagovalo obrovským rozhořčením. Nakonec se však ukázalo, že Storud ve své vězeňské laboratoři potají destiluje alkohol, což znamenalo jistou cestu do Alcatrazu. Robert Stroud: Vrah a násilník, který až ve vězení objevil lásku k vědě a zvířatůmzdroj: wikipedia.org/Ralf Baechle O transportu se dozvěděl pouze pár minut pro odjezdem. Na rozloučení se s ptáky mu tedy mnoho času nezbývalo. Alcatraz znamenal pro Strouda konec chovatelství. Povolené však měl nejrůznější magazíny o ptácích i dopisování si s chovateli. Několikrát se pokoušel o podmíněné propuštění, kdy argumentoval svou hlubokou nápravou, ale dozorčí rada to viděla odlišně. 6 let tak strávil na samotce v bloku D a dalších 11 let na nemocničním oddělení. Pokusil se také o sebevraždu, avšak bez úspěchu. Svou zatrpklost vůči společnosti nakonec proměnil na psaní, ze kterého vzešla kniha pojednávající o dějinách vězeňství. Robert Stroud se tak již nikdy nedostal na svobodu a z vězení ho vysvobodila 21. listopadu roku 1963 až smrt. () (méně) (více)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Jenom jedno jsem se naučil, nemrhat časem." Tak tohle je cela vězně č. AZ 594 a v ní jistý pan Robert Stroud. Sám před celým světem, s vlastní nezapřetelnou povahu a také se svou vybudovanou vlastní neoficiální rehabilitací záslužnými počiny. Klobouk dolů! Totiž nejlépe klobouky dva, protože jeden stejně musím smeknout před filmovými tvůrci, ti rovněž mají zásluhu na tom, že mne PTÁČNIK po celý dlouhý čas naprosto přikoval k obrazovce. Ano, dokonce i podruhé, když jsem předem věděl, jak se příběh bude vyvíjet dál. Režisér Frankenheimer si tímhle postavil svou laťku hodně vysoko a skvěle zužitkoval své dosavadní zkušenosti z televizních inscenací na rozehrání komorního dramatu. Zvolit si (v době natočení ještě pořád aktuální) skutečný příběh obecně neznámého člověka s poutavým osudem, dokonale vykreslit psychologii nejednoduché postavy, postihnou příběhem oblast jistého vědeckého objevu (konkrétně v biologii), ještě se kriticky vyjádřit k společensky závažnému tématu, jakým je vězeňský systém... a všechno podat se silným myšlenkovým přesahem, například o tom, jak člověk přichází díky nařízení a omezení ze stran nadřízených o svou vlastní identitu, tak to je panečku FILM s velkým F! Burt Lancaster předvádějící v hlavní roli jeden ze svých nejpozoruhodnějších výkonů je osobitou devizou navíc. Samozřejmě nechybí výborná černobílá kamera využívající temné prostředí vězeňských cel k vizuálním efektům se světlem a stínem, a občas i pěkné tematické detaily (přímý přenos vylíhnutí ptáčka). Dojmy, které ve mne snímek vyvolal, jsou silné a pestré, chvilkové deprese naštěstí vyvážila fascinace, radost a dobrodružství po poznání. Poznání duchaplných příběhů o tomto světě, o lidech z něj, i poznání lidské postaty. Celkový dojem: 100% ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Nadherny artovy film, ktory sa vyhayba strhujucej dejovej lini - ale aj ta tu je, a priamociaremu deju. Hlavnou hviezdou je Burt Lancaster /Vlak 1964/ v roli vazna, ktory v chladku zacal chovat vrabce. Lebo normalne by zhnil od nudy a zrejme by mu zacalo aj prepinat z toho. Nechapem akurat jedno, o com toci uzivatel LiVentura ked napisal, ze Burt Lancaster "nikdy nesesel z cesty sve svobody". Co tym uzivatel myslel, neviem a obavam, sa, ze to netusi ani samotny Liventura! Tie jeho komentare to je teda masaker, niekedy. No nic, s5 k filmu. Dialogy su vyborne, zo zivota, na prvy pohlad neriesia nic dolezite, ale potom vysvitne ze predsa len jo - aspon teda sa mi hrozne pacila scena, ked Lancaster zachranil zivot mladatu vrabca. A potom ho uzil zrat, spravil mu hniezdo ... Trochu mi vadil Telly Savalas, nemam toho herca rad. Vseobecne vsak nadherny film a opat nieco pre mna, obstarozneho mentalneho invalida a artoveho cinefila : 98 % ()

Galerie (19)

Reklama

Reklama