Domov šedých motýlů

Nezapůsobilo to na mne. Vcelku jednoduchý příběh je vyprávěn uměle složitě se spoustou po dlouhou dobu nesrozumitelných retrospektiv. Navíc mne žádná z postav nezaujala natolik, aby mne její osudy opravdu zajímaly, neřku-li, abych se o ni obával. Je to tak seversky chladné, až to na mne působilo dojmem, že vypravěči spíše jen propočítaně posunují figurkami, než že opravdu vyprávějí. (01.01.2010)

Před zhlédnutím jsem čekal něco ve stylu švédského filmu Ondskan a zpočátku tomu také mnohé nasvědčovalo. Pak se však něco změnilo a ze silného dramatu se stal "pouze" nevšední příběh o dospívání jednoho chlapce ozvláštněný působivými flashbacky do traumatizující minulosti, krásnou hudbou a kamerou, uzavřený symbolickým, ale ne příliš dechvyrážejícím koncem. Hodnotím slabšími 4*, zajímavý finský kousek. (11.12.2010)

Všecko je moc pěkný. Ještě aby ne. Je to skandinávskej film. Takže příběh bomba, kupodivu i hudba bomba, což mě překvapilo, herci bomba, ta depresivní atmoška je taky bomba. I když to je u nich klasika, ale prostě ten film na pět hvězd necejtim. Nevim proč...koukám na to, baví mě to, ale uplně odvařenej z toho prostě nejsem jak bych si sám představoval. I tak to ale stálo za to. Příběh je totiž dost zvláštní a originální a když se do něj člověk zakouká, tak to pak se všema pekelně prožije. (01.03.2010)

Zvláštní, ale zajímavý příběh o chlapci přicházejícím do nápravného zařízení pro mladistvé. Od šikany, která provází začátek snímku, se brzy upustí a tak nejde o jeden z filmů, který by tuto problematiku více přibližoval. Děj si tak volně plyne a působí, jako by se nevěnoval jediné zápletce. Jde spíš o skloubeninu několika dějových linií představující interní problémy mezilidských vztahů odříznutého ústavu. Retrospektivní záběry rekapitulující jeho neštastné dětství se trochu míjí účinkem, stejně jako náznak lásky, přesto ale hodinka a půl deštivé a osamocené atmosféry hezky utekla a já byl spokojen. Lepší alternativou zaměřenou více na šikanu je severský snímek Zlo. Alternativa: Ondskan. (07.04.2010)

Když někdo zemře, potom je jeden celý svět dočista ztracený. Výborný film, skvostná hudba, poměrně neotřelá kamera (ještě pořád je kam se vyvíjet!) a zajímaví herci. Celkově působivě zasazené do prostředí. Osobně mám z těchto až příliš do sebe zahloubaných jedinců strach, mají neprůhlednou skořápku. Místy mě fascinovala ta syrovost. - Na co myslíš? - Na tvoje kozy. (30.03.2013)