Expendables: Postradatelní

Nostalgii po osmdesátkovské akci rozhodně nepociťuji, ale THE EXPENDABLES mi bodlo víc než dost a místo vzpomínání na Stalloneho psí kusy z předcházejících dekád jsem se královsky bavil a nebál bych se proto říct, že je to jeden z jeho vrcholů. Pečlivě vybraný ansábl je v rámci svých možností bezchybný, jen bych si přál trochu víc akce od dobráka Rourkea (který začíná být nápadně podobný monstróznímu vzhledu Kathleen Turner) a dánského atleta Dolpha. Mírným zklamáním je naopak Eric Roberts, který svojí zápornou roli hraje docela vlažně. Stallone se pak jako strojvůdce s ničím moc nemaže, EXPENDABLES jsou 90 minut téměr non stop poctivé akce, režijně dobře zvládnuté. Začne to dřív než skončilo a na konci zůstane nefalšované nadšení. Takhle mě hrubá práce svalů bavila naposledy u 300. (24.08.2010)

Hodnotím to s odstupem tří týdnů, což by teoreticky mělo snížit moje fandovské výbuchy na minimum. Ale je to marné... Sly vzal prostě akční veterány pod kudlu a snažil se jim v mozku aktivovat centra zodpovědná nadsázku, obličejové svalstvo a další funkce. A ono to vyšlo! Pacient přežil, zbraně znovu štěkají naplno, publikum tleská a dolary se sypou. Jak už bylo řečeno stokrát: Tleskalo by, i kdyby tam jen tak stáli... jenže oni běží... dopředu, nikoliv dozadu. Za tu snahu oprášit stará klišé zvenku i zevnitř, jakkoliv to s sebou nese mnoho kompromisů a krájení času, který je každé z hvězd dopřán, si Sly zaslouží další metál. Můžeme hovořit o akčním hattricku týpka, co ještě před pěti lety znuděně pobíhal po videopůjčovnách ve filmech jako Avenging Angelo? Stallone je jako kometa, dal si chvíli pauzu, aby ozářil i jiné části galaxie, ale teď je zpátky. Nezbývá než vytáhnout dalekohledy a kochat se... (08.09.2010)

Jako vzpomínka na dobu dávno minulou to zajisté potěší nejednoho odrostlého kluka, ale člověk si za posledních deset let přece jenom zvykl na určitý - bourneovský, chcete-li - standart akčních filmů. Zajídá se mi představa, že béček šestákovějších jak Léon Clifton bude v budoucnu přibývat více než doposud. Být to film z 80's, je to jasná dvojka, ale člověk čas od času potřebuje dávku nostalgii a letos mu takový požadavek splňují jen Expendables (kam se hrabe MTVácký A-Team). (31.08.2010)

"BOYS ARE BACK. Italský hřebec Stallone si za osmdesát milionů postavil osmdesátkový Jurský park, v němž se mu prohání přeživší dinosauři akčního žánru a několik moderních genetických mutací typu Statham. Jako zábavní park odkazů, hlášek, all-star team chemie a oldschoolové nostalgie funguje na jedničku. Vrcholem je jednoznačně konverzační scéna v kostele, kde na sebe nezapomenutelně narazí Arnie, Sly a Bruce. Ano, Expendables jsou "over the top", akční scény jsou občas natočeny ve style rychle, zběsile a zmateně, ale díky přiznané hravosti a utahování si z legendárních rolí, žánrových pravidel, nabytých let a kilogramů působí Expendables jako parta starých pardálů, kteří si zase chtějí hrát na vojáky. Výsledek působí jako vtipný crossover mezi Dannyho parťáky a Komandem. A je to funus akčního žánru s účastí zesnulých a se vší parádou, protože zatímco sólovku už by nikdo z nich neutáhl, jako tým jsou stále ještě Nepostradatelní." (12.08.2010)

Že se mi to líbit nebude, s tím jsem najisto počítal, ale člověk čas od času musí podstoupit duševní muka, aby si pak o to víc vážil filmů, které za zhlédnutí opravdu stojí. Polovinu z členů hereckého týmu mám v kategorii Moje neoblíbené noční filmové můry, přičemž některé, jako je Arnold Schwarzenegger, nepovažuju za herce, ale za typové figurky, jiné, jako je Sylvester Stallone, za podprůměrné herce a příznačné je, že pokud se v téhle záležitosti objeví kvalitní akční herec, jako je Bruce Willis, tak se na plátně vlastně jen mihne. Postradatelní jsou poctou násilným akčním filmům 80. let s ramboidními hrdiny a tahle produkce na mě nedělala ani ten nejmenší dojem ani v 15 letech, natož dnes. Akční produkce, kterou uznávám, je charakterizována tituly jako Indiana Jones, Smrtonosná past nebo borneovská série, tedy obecně filmy, které stojí na kvalitním scénáři a špičkovém herectví. Postradatelní jsou stejně tupí jako jejich žánroví předchůdci a jediná scéna sjednávání kontraktu v kostele, která má vtip, to nezachrání. Pro mě jsou Postradatelní totéž, co pro zapřísáhlého nekuřáka vyšlukování - v rozporu s kuřáckými zvyklostmi - opravdu silného doutníku. Celkový dojem: 15 %. (07.11.2010)