Sorry, Wrong Number
Sorry, Wrong Number
Režie:
Anatole LitvakScénář:
Lucille FletcherKamera:
Sol PolitoHudba:
Franz WaxmanHrají:
Barbara Stanwyck, Burt Lancaster, Ann Richards, Wendell Corey, Harold Vermilyea, Ed Begley, Leif Erickson, William Conrad, John Bromfield, Jimmy Hunt (více)Obsahy(1)
Leona Stevenson (Barbara Stanwyck) je nemocná a upoutaná na lůžko. Jednou v noci, když čeká až se manžel vrátí z práce, nedopatřením vyslechne v telefonu rozhovor dvou mužů, kteří plánují vraždu. Laura se zoufale snaží vypátrat, kdo má být obětí, a zabránit tak vraždě. (IQ Tiqe)
Videa (1)
Recenze (33)
Nepoznám rozhlasovú hru, pred mnohými rokmi som videl Promiňte, omyl! s Jiřinou Šejbalovou, a teraz som sa dostal k Litvakovmu filmu. A bohužiaľ mám z neho dojem, ako z nadstavovanej kaše. Ako keď niekto z filmu spraví seriál. Všetko funguje, Barbara Stanwyck hrá excelentne, flashbackmi sa dostali do filmu nové dejové línie, réžia, hudba aj kamera sú v poriadku. V poriadku však nie je to, že takáto téma má najlepší účinok, keď je zhustená do polhodinovej jednoaktovky. A to je dôvod, prečo nemôžem tomuto výbornému filmu dať plný počet hviezdičiek. ()
Výborný film! Vyslechla hovor, který neměla. Další hovor, zjišťování... Dozvídáme se útržky z blízké i vzdálenější minulosti, které zapadají do skládanky jak v detektivce, ale nic není jasné a napětí se po celou dobu filmu nádherně stupňuje. Ne strach, ale napětí z očekávání toho, co bude následovat. Fakt mě film dokonale pohltil. Nakonec rozuzlení a samotný závěr, který mě trochu zklamal – ne to, jaký byl, ale jak byl ztvárněn. # [viděno: v noci, monitor, sluchátka, EN sub] # příběh 9 | hudba 8 | humor 0 | akce 0 | napětí 6 | pustil bych si znovu 7 ()
Napětím vyšroubovaná atmosféra na maximum, nádherně hrající Barbara Stanwyck, jako bezmocná žena uvězněná v bytě i ve svém nemocném těle, kterou divák nejdřív lituje, pak ji nesnáší, ale jak začíná být čím dál vyděšenější, tak jí opět drží palce. A konec se vydařil na výbornou. Kamera je rázná a dramatická, mnohé vysvětluje obrazem, když třeba přejede luxusní místnosti v domě hrdinčina otce, na kterých visí vycpaná zvířata a mnoho portrétů jeho dcery, a je rázem jasno, že je to akční, sebevědomý muž, pro kterého jeho už dospělá a vdaná dcera vždycky zůstane ochraňovanou malou holčičkou. ____ Jen mám připomínky k některým nejasnostem, například, jak hrdinka mohla na stole svého muže najít papírek s telefonními čísly, na které pak volala - ten by mohl ležet maximálně v jeho kancelář, ale ne u něj doma v ložnici. Těžko taky věřit, že by u milionářské dědičky žádný z lékařů po celou dobu jejího dospívání nedhalil pravou podstatu její nemoci. ___ Zajímavé také jako pohled na soužití manželů koncem 40. let, když muž vůbec nezaváhá zavolat ženu uspávající syna, aby mu podala pivo z lednice a pak ji klidně nechá v noci pro to pivo dojít, když mu řekne, že už žádné nemají. Dost hrozné. Stejně, jakože doktor probírá zcela v klidu psychický stav manželky s jejím mužem, ale jí se o tom ani nezmíní. /6. 5. 15./ ()
Rozhodně nemůžu říct: "Sorry, Wrong Movie", protože takhle dobrej film noir jsem už dlouho neviděl. Strahující, napínavé a dramatické od začátku až do konce. Lancastera sice moc nemusím, ale naštěstí se tam zas až tolik neobjevoval a všechno to spočívalo na perfektním hereckém výkonu Barbary Stanwyck a skvěle napsaném příběhu. ()
Byla pravda trochu odvaha, takhle natáhnout původní kratičkou rozhlasovou hru a neubrat přitom na síle pointy. Telefonátů přibylo, příběh se zkomplikoval, přesto se dílo povedlo hlavně díky Barbaře Stanwyck v roli zhýčkané dcerušky bohatého otce, která je zvyklá brát si co chce a když se jí to nepodaří, utíká do nemoci. ()
Reklama