Promiňte, omyl

Napětím vyšroubovaná atmosféra na maximum, nádherně hrající Barbara Stanwyck, jako bezmocná žena uvězněná v bytě i ve svém nemocném těle, kterou divák nejdřív lituje, pak ji nesnáší, ale jak začíná být čím dál vyděšenější, tak jí opět drží palce. A konec se vydařil na výbornou. Kamera je rázná a dramatická, mnohé vysvětluje obrazem, když třeba přejede luxusní místnosti v domě hrdinčina otce, na kterých visí vycpaná zvířata a mnoho portrétů jeho dcery, a je rázem jasno, že je to akční, sebevědomý muž, pro kterého jeho už dospělá a vdaná dcera vždycky zůstane ochraňovanou malou holčičkou. ____ Jen mám připomínky k některým nejasnostem, například, jak hrdinka mohla na stole svého muže najít papírek s telefonními čísly, na které pak volala - ten by mohl ležet maximálně v jeho kancelář, ale ne u něj doma v ložnici. Těžko taky věřit, že by u milionářské dědičky žádný z lékařů po celou dobu jejího dospívání nedhalil pravou podstatu její nemoci. ___ Zajímavé také jako pohled na soužití manželů koncem 40. let, když muž vůbec nezaváhá zavolat ženu uspávající syna, aby mu podala pivo z lednice a pak ji klidně nechá v noci pro to pivo dojít, když mu řekne, že už žádné nemají. Dost hrozné. Stejně, jakože doktor probírá zcela v klidu psychický stav manželky s jejím mužem, ale jí se o tom ani nezmíní. /6. 5. 15./ (06.05.2015)

Prvních 9 minut a posledních 9 minut tvoří absolutně špičkový thriller. Ten roztříštěný zbytek mezi tím zavání takovým tím školáckým cvičením typu „rozviňte krátký příběh z učebnice o vedlejší dějové linie a napište 10 stránek slohu“. Převedení rozhlasové jednoaktovky do celovečerního filmu může být zajímavým výzkumním tématem pro masmediální studenty, ale pokud jde o můj divácký dojem z filmu, podobné rozmělňování vnímám ve výsledku spíše na škodu. Měl jsem to štěstí (nebo vzhledem k hodnocení spíše smůlu?) vidět nejdřív půlhodinovou Weissovu adadptaci s Jiřinou Šejbalovou a se znalostí této verze mě osobně původní americký film příliš neoslovil. Mimo excelentní výkon Barbary Stanwyck mi žádnou další devizi nedokázal přinést, ta strhující atmosféra z hlavní dějové linky se v nekonečné spleti flashbacků vytrácela a celek navzdory působivému závěru neměl ten silný účinek. Potěšilo mě možná vidět Burta Lancastera v nezvykle mladém vydání, mnohem méně již jeho průměrný výkon, na jaký u něj nejsem zvyklý. 65% (19.01.2021)

Výborný film! Vyslechla hovor, který neměla. Další hovor, zjišťování... Dozvídáme se útržky z blízké i vzdálenější minulosti, které zapadají do skládanky jak v detektivce, ale nic není jasné a napětí se po celou dobu filmu nádherně stupňuje. Ne strach, ale napětí z očekávání toho, co bude následovat. Fakt mě film dokonale pohltil. Nakonec rozuzlení a samotný závěr, který mě trochu zklamal – ne to, jaký byl, ale jak byl ztvárněn. # [viděno: v noci, monitor, sluchátka, EN sub] # příběh 9 | hudba 8 | humor 0 | akce 0 | napětí 6 | pustil bych si znovu 7 (12.08.2012)

Na počátku byla rozhlasová hra. Trvala třicet minut a byla velice slavná. Třicet minut je však na celovečerní film poněkud málo, tak musela být znatelně roztažena (ačkoliv základ zůstává stejný). Napsat cokoliv o ději by znamenalo spoiler, takže řeknu jen toto: duel Barbary Stanwyckové a telefonu dokazuje, jaká to byla skvělá herečka. A finální pointa stojí za to...._____Po dalších třech (!) shlédnutích dodvávám pátou hvězdu a určitě si to sežeňte;oD (26.09.2006)

Byla pravda trochu odvaha, takhle natáhnout původní kratičkou rozhlasovou hru a neubrat přitom na síle pointy. Telefonátů přibylo, příběh se zkomplikoval, přesto se dílo povedlo hlavně díky Barbaře Stanwyck v roli zhýčkané dcerušky bohatého otce, která je zvyklá brát si co chce a když se jí to nepodaří, utíká do nemoci. (06.01.2015)