Dluh

Půl filmu je fascinujícím výletem do srdce temnoty a půl filmu mechanickým zametáním zaschlého bláta historie pod úhledný žánrový koberec. Mattyho výklad má něco do sebe, snad bych jen dodal, že chemie agentů Mossadu a Vogela je nesmírně funkční a jiskřivá. Bohužel, jen dokud jsou všichni mladí. V roce 1997 z celé té magie zůstane pouze úporný a tezovitý thriller s nechtěně komickou koncovkou, která zazdí to krásné chvění z Východního Berlína. Každopádně scénami "gynekologického" výslechu a únosu Vogela přes čáru Madden zabil, nejen na své poměry, ale i na poměry žánru. Luxusnější starou školu jsem neviděl... no snad od Mnichova. [70%] (28.10.2011)

Není to ani tolik o dozvucích druhé světové a fašismu jako o zákonitosti, že pravda se vždycky nějak přes všemožné vrstvy lží proklube napovrch. A čím déle to trvá, tím bývají následky bolestnější a zejména nenapravitelnější. To, co by dříve možná spravilo: "promiňte, omlouvám se", po létech může zbortit spousty let života. (17.08.2014)

Chcete li chytit rybu, musíte jí předhodit návnadu. Chcete li chytit řezníka z Birkenau, který po úspěšné atestaci v lágru tají svou identitu jako východoberlinský vaginář, musíte mu předhodit rybu jako návnadu. A tady přichází chvíle pro perfektně vycvičenou, všehoschopnou agentku, která je ochotna jít s rybou na trh. Holka je to drsná, skvěle připravená, její Krav maga je lepší, než u ostatních krav, akorát asi zrovna ležela doma s příjicí, když instruktoři Mossadu na hodinách vysvětlovali, že by si raději neměla při akcích pouštět kundu na špacír! A tak se nevybouřená kikina nechá opylovat vším, co ji pípne na radaru a obřezaná část komanda má o zábavu postaráno! Ne jako divák, který pak musí půl filmu čumět na nehtykousající melodrámu. Klavírní sonáty pro čtyři ruce, smutné oči agenta, který je zrovna na střídačce a tklivé trampoty milostného trojúhelníku, u něhož si přepona není jistá, který z odvěsen má pravý úhel. Ach jo! A to je přitom ta druhá půlka filmu, kterou nenapsala Rosamunde Pilcherová, docela napínavá, až by jeden i přimhouřil oči nad tím, že když se rozdávala logika, stál zrovna scénárista frontu na Ramba a při psaní jej pak potkávalo chvilkové pominutí syslů. No, dva a půl, ať nežeru! (24.11.2011)

Zvláštní film, který není ani akční, ani psychologický, ani historický, dokonce není jasné, zdá má být prožidovský, nebo si naopak dělá ze židovské tajné organizace Mossad legraci... Dcera slavné židovské bojovnice proti nacistům infiltrovaným v soudobé společnosti vydala knihu o hrdinských činech své matky a jejích dvou kolegů. Ale už od začátku tušíme, že ne vše je tak, jak má být. Nakonec se vypravíme do 60. let a podíváme se, že ne vše bylo, jak se tvrdilo, že stateční bojovníci nebyli tak stateční, a že dokonce s řezníkem z Birkenau, nyní gynekologem, sympatizovali. Že se akce nějak zvrtla, je jasné od začátku - agentka Rachel se na oslavě knihy její dcery chová podivně a nervózně, její bývalý komplic provede nečekané rozhodnutí. Takže brzy se film jen stává čekáním na onu konečnou situaci, abychom zjistili, jak skutečně proběhla na rozdíl od propagandy, resp. utajované lži. Mezitím jsme svědky pár logických kopanců (kdy se třeba špičkově vycvičení agenti Mossadu opijí a ve východním Berlíně roku 1965 prozpěvují anglicky s hebrejským přízvukem). Největším kopancem je pak samotný závěr filmu, kdy každý soudný člověk musí jen vrtět nechápavě hlavou a přemýšlet, zda to tvůrci skutečně mysleli vážně, nebo si z nás jen dělají legraci. Nejen díky tomu, že šlo o zpackanou akci a agenti se chovají poněkud ne-mossadsky vyznívá film nelichotivě k židovskému odboji. Zazní zde totiž i takové věty, jako že jen čtyři nacističtí vojáci odváděli do plynových komor tisíce židů, a ani jeden neměl sílu se vzepřít. čímž vyvstává další otázka, kterou film klade - totiž, co je pravda, a co lež. Co jsou oficiální prohlášení a tvrzení, a jaká je skutečnost? Ve světle toho, jak film vyznívá, se docela divím, že proti němu nejsou vedeny demonstrace a že není zakázáno jeho promítání v Izraeli. Což je ale - pokud se filmu z filmového pohledu týče - jedno. Filmařsky jde totiž o slušně nakousnutý příběh, který se však brzy začne potápět do stereotypu, nudy a nelogického chování postav, a který je navíc zcela postaven na hlavu gerontologickým akčním koncem, jenž by se hodil možná do Žhavých výstřelů, ale ne do vážně myšleného dramatu. (11.03.2012)

Drama se solidní ponorkou, atmosférou nejistoty, strachu, občasným napětím (výborná pasáž s převozem!) a milostným trojúhelníkem. Čímž i zdůrazňuju, že se mi linie z minulosti líbila mnohem víc než ta současná. A dokládá to i konec, možná nečekaný, ale naprosto nezvládnutý a pro mě osobně nepřijatelný (blbost se zraněnou rukou či nanejvýš debilní rozhodnutí hlavní hrdinky). Ve výsledku slabší 4*. (27.08.2013)