Heart Above the Castle
Obsahy(1)
Autorský dokument Jana Němce ze zákulisí summitu hlav států, členů NATO, v Praze v roce 2002.
V průběhu příprav na pražský summit států NATO v Praze v listopadu 2002 pracoval po boku prezidenda Václava Havla slavný český režisér Jan Němec. Stal se dokumentaristou akce a pan prezident ho bral i do míst, kam oficiální média neměla přístup a představil ho osobnostem špičkové politiky, které točit takto pohromadě bývá téměř nemožné. Režisér a kameraman Němec zachytil mj. i prezidentovy neoficiální komentáře, váhání a rozhodování se, drobné stresy i mile komické glosy z celé té monstrózní akce. Vytvořil pohled ze zákulisí s cílem polidštit vysokou politiku, což se mu přinejmenším u osoby českého prezidenta jistě podařilo. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Je faktem, že neuvidíme jen tak často tolik kreatur takhle pěkně pohromadě. Všelijaká ta (j)elita, zmrdi a jejich štětky a podržtaškové, k tomu mraky lokajů a podlézavých šašků a komediantů. Všichni nepochybně zvrací velká moudra o sobě a o světě, na jehož zkurvení pomalu až na samou mez napravitelnosti se ruku v ruce bezostyšně podíleli, svorně se tlemí jak debilové a bodejť by né... Hotové národy (či spíše nádory) >SOBĚ< ! . . . No, nakonec si na svý přišli i ti rockeři. Sic! A tak ještě že taky ten >novovlný rejža< přišel k nějaké té rejži a dostal konečně nějaký ten kšeft od eráru. Zvláštní, že se po té šaškovské sametové moc nepředřel... Ale co. A to je vlastně celý... . . . Nějak jsem tenhle >dokument< protrpěl, abych si ho mohl poctivě pohanět, protože z havlovského kýče a celé té šaškárny s pravdou a láskou se mi už léta dělá zle. A víc už nic. Tak kamarádi, poplácat, vyčurat a do... - - - P.S. Fakt prdel byla, když humanista H. začal opěvovat válečníka B. To už nebyla >diplomacie< , to už je snad senilita a totální ztráta soudnosti... :-( . . . Ta jedna hvězdička tedy snad JEN za tu hudbu... Ano Michale, ta hudba se ti fakt docela povedla. Nakonec, prodat se dá všechno. - - - - - (Poprvé viděno 14.11.2008 na ČT2, komentář zde jako do třetice všeho... - 14.11.2008) ()
Hračičky, darčeky, hudba, vypitý pollitrák piva a nad tým všetkým svieti neónové červené srdce. Jan Němec zrežíroval stretnutie štátnikov podľa Havlovej predstavy, pripomínajúce skôr Matějskú púť s candrbálom, kaukliarmi a bábkovým divadlom pre zúčastnené davy. Handrových panákov je potrebné uchovať pre ďalšie predvedenie a tak v závere sa opatrne ukladajú rozpolené figuríny, slúžiace skúšaniu šiat pri súčasnom odlete štátnikov. Podobne trefné paralely môžeme nájsť počas celej trištvrtehodiny. Pre niekoho naivný exprezident stelesnil v mori suchopárnej politiky trochu radosti a uvoľnenia. Akoby sa ozvalo tiché echo D´Annunziovej republiky Fiume s Ústavou, pojednávajúcej o poézii ako základe vlády; v Rijeke však neslúžila len ako doplnok vojensko-politickým stretnutiam. P.S.Pri sledovaní dokumentu ma napadla kacírska myšlienka na základe fyziognomickej podobnosti. Havel akoby predstavoval v politike akýsi pootočený pól Hitlera, snažiaceho sa navonok oživiť chladný a cynický svet umením a filozofiou - k čomu mal blízko aj Adolf, ale bral to všetko príliš vážne a do dôsledkov (preto sa mu to aj tak vypomstilo-ale za akú cenu!). Havel to bral tak polovážne (protipóly dôsledkov medzi kolobežkou, pivou a amnestiou, šaškárňami, svetrami a holdom NATO a USA) a skončil ako politik/dramatik na dôchodku. ()
Bohém s kýčovým srdcem v roli hostitele organizátorů humanitárního bombardování. Každý jsme nějaký, že. Zajímavější je něco jiného: dala jsem si práci a spočítala dokumenty, které (prozatím) byly natočeny o Havlovi, a vyšlo mi 13. Že by nový kult osobnosti ? :-) ___ Jinak z tohoto konkrétního dokumentu si člověk získá docela dobrý pocit, že akce lidi pobavila a dala práci celé armádě obsluhujícího personálu. Tak když je celá výroba v Číně a v pár tuzemských montovnách aut, co jiného bychom tu mohli dělat? ()
Příjemný a velmi pohodový dokument ze zákulisí summitu. ()
Úděsný panoptikum "důležitejch osobností", zde ovšem zřejmě myšleno jako přehlídka elity - což je obvzlášť tristní ve srovnání s výrazným dílem z roku 1966, které pod názvem O slavnosti a hostech natočil, a to je k nevíře, stejnej režisér. Hlubokomyslný žvásty o nenonovým srdci nad Hradem "nenásilně" propojený se sjezdem největší vojenský organizace světa jsou ve svý směšnosti až hrozivy stejně jako představa politiky jako divadla, kde je nejdůležitěší zasedací pořádek a způsob květinový výzdoby. Tento přístup, kterej v dlouhým blábolivým vstupu prezentuje Václav Havel, je režisérem přebírán naprosto nekriticky. Jediný, co tento paskvil vylepšuje je šot, ve kterým vidíme typa jak chodí v noci před kordonem policajtů a troubí na trubku. Za to bod, jinak odpad. ()