Dánská dívka

Dánská dívka byla už od první zmínky jasným favoritem na film, který se dočká nejedné oscarové nominace, o tom nebylo pochyb. Ve výsledku jde o řemeslně natočené životopisné drama s líbivým vizuálem a nepatrným hudebním doprovodem, přičemž tomu všemu dominuje zejména chytlavý námět a velice přesvědčivé herecké výkony obou hlavních představitelů. Redmaynův do jisté míry androgynní vzhled přidává na míře autentičnosti jeho postavy, zatímco Vikander na druhé straně sází na realistické ztvárnění ženy, jejíž manžel věří, že je ženou uvězněnou v mužském těle. Snímek zobrazuje neuvěřitelný příběh dvou lidí, kteří se hluboce milují, byť jde spíše o duševní podporu než fyzickou přitažlivost. (08.02.2016)

Krásný a poetický film s úžasnými výkony Eddieho Redmaynea a Alicie Vikander. Naprosto fantastická výtvarná stránka (kamera, výprava, kostýmy) - vše perfektně ladí a je pastvou pro oči. Čistá filmařina. Jak jsem měl problém s Královou řečí (všechno hezké, ale totálně bez duše), tak Dívka z Dánska má emocí na rozdávání, přičemž velký podíl na tom má můj skladatelský oblíbenec Alexandre Desplat, jehož soundtrack je opět nebesky krásný. Ještě jednou - úžasný divácký zážitek.__________P.S.: Pokud Eddie Redmayne získá Oscara, bude to právem. (29.12.2015)

Nejhorší možný způsob, jak uchopit životopis nekonvenčního člověka, je natočit to právě takhle konvenčně a konzervativně. Ta pomalá kamera, tklivá hudba a přesní herci jsou ubíjejícím způsobem taženi skrze dvě hodiny, kdy se nekoná jediné drama a děj tipujete i přes to, že doteď jste o daném člověku neměli tušení. Tak nějak tušíte, že nejtěžší dilema si musela odžít manželka, ale její vnitřní boj se odbyde jedním uroněním slz na lavičce v dešti – megakýč jak prase, stejně jako zbytek filmu. (07.02.2016)

Nechápu, proč se ve filmu - jehož dvě hlavní postavy jsou z Dánska, kde se odehrává i první polovina filmu - mluví anglicky (přitom po přesunu děje do Paříže francouzština samozřejmě pro dokreslení koloritu zazní). Dále nechápu, proč to CinemArt uvede do kin až 4. února, s tak neuvěřitelně dlouhou prodlevou od premiéy v USA - nota bene když je ten film dávno ke stažení na netu, takže každý, kdo ho chtěl vidět, ho už taky viděl. Za sebe si nakonec nemyslím, že by bylo zase tolik o co stát - herectví toho zrzka jsem nikdy na chuť nepřišel a koukat na něj skoro dvě hodiny se v mém případě rovnalo skoro utrpení. Díkybohu aspoň za tu Alicii Vikander, která je zde herecky naprosto excelentní a která se mi s každým dalším filmem líbí víc a víc. Její úchvatný zjev je pro mě hlavním důvodem, proč jsem chtěl tento film vidět, jinak bych si tu ospalou kostýmní nudu nechal klidně ujít (byť filmu nelze upřít výbornou výpravu, kameru a hudbu). Marná sláva, filmovým adaptacím knižních bestsellerů asi nikdy na chuť nepřijdu. Komunita tranďáků ten film ale bude dozajista milovat. (26.01.2016)

„Jsem tvoje žena, vím o tobě všechno,“ upozornila svého muže malířka Gerda Wegenerová. Nevěděla. Jednou svého manžela, rovněž umělce a školní lásku, požádala, aby jí pózoval namísto modelky, která nepřišla. Oblékl si punčochy a už v nich rád zůstával. Dán Einar Wegener byl prvním člověkem, jenž roku 1930 prodělal operaci změny pohlaví. Rok nato zemřel ve svých 48 letech, už jako Lili Elbe. Průkopníky proměny představuje oscarový Tom Hooper, který si získal akademiky sebejistou Královou řečí (ač pro mě neosobní) a následně pro změnu mě blízkými Bídníky, kteří dokonale rozdělili diváckou obec. Právě v jejich případě se sešel i s Eddiem Redmaynem, který exceloval v (podle mnohých přeceňované humanistické) Teorii všeho, kde transformuje své tělo k nerozeznání od skutečného předobrazu. Tady příjemně šokuje podruhé. Ač se to mnohým asi nebude líbit, Brit, jehož postava našla odvahu opravit to, v čem příroda chybovala, si zaslouží další velké uznání. Snad i ten Oscar je výrazně blízko. Ano, jeho výkon je trochu jednostranný a mimikou a gesty se opakující, ale i tak je to silná herecká jízda. Redmayne navrch představuje ideál ženy daného období – spíš chlapecká postava s malým poprsím. Střídání štěstí, statečnosti a bezradnosti v tváři stále zajímavější Alicie Vikander je stejně výtečné jako výkon jejího „muže“, navíc její průkopnický duch zůstává inspirací pro dnešní transgenderové hnutí. Vikander srší energií, mění polohy, kamera se jí ráda věnuje. Ve finále pro mě film dvou polovin: první zajímavá, druhá lehce se opakující, na místě přešlapující. Scénář je málo dramatický, Hooper měl vykřesat víc emocí. Sečteno, podtrženo: Herecky na čtyři hvězdy, ne vždy jistý kormidelník Hooper si zaslouží spíš jen tři. (03.01.2016)