Čtvrtý druh

Neveril som tomuto filmu už od počiatku a ani po asi tridsiatke veľmi slušných hodnotení. Milla Jovovich je však Milla Jovovich a film od obľúbenej herečky treba ihneď vydieť. Aké bolo moje prekvapenie, keď ma film zaujal tak veľmi ako som chcel už pri slávnych predchodcoch tohto žánru – imaginárnych dokumentov (The Blair Witch Project, The Poughkeepsie Tapes a Paranormal Activity). Napriek známym hercom a možno práve kvôli nim ma viac filmovejší ako dokumentárny The Fourth Kind dostal presne tam kde chcel. Tvorca zaujímavo miesi dokumentárne zábery s hranými a to niekedy aj z rôznych uhlov a tak sa stane, že na obrazovke sledujeme naraz štyri zábery (dva dokumentárne, dva hrané). Naviac film ponúka, a to možno aj neplánovane, aj druhú verziu toho čo sa deje. Tieto filmy buď zaujmú alebo nie. Pri Blair Wich ma zaujal jedine koniec, pri The Poughkeepsie Tapes len tak priemerne celí priebeh, pri Paranormal Activity nočné scény, duchárska tabuľka s písmenami a na internete vyhľadaná správa o podobnom prípade. The Fourth Kind zaujal od začiatku aj vďaka zaujímavo zvolenému prostrediu Aljašky a ostatné už prišlo samo. (16.01.2010)

Paranormální aktivita se zelenými mužíčky natočená na trochu lepší kameru se slavnějšími herci? Nebo prodávání bludů pod rouškou senzacechtivosti? Film má své světlé okamžiky - většinou když někdo nelidsky řve, levituje nad postelí a trhá hlavou jako ve Vymítači ďábla, ale jinak je to takový narativní teleshopping, který slibuje, že když v následujících patnácti minutách neodejdete, dostanete pointu a k ní ještě jednou zdarma. A samozřejmě je to podraz. I bez Horsta. (09.02.2010)

Nejhorší na tomto filmu je, že kvůli zoufalé snaze vyvolávat dojem reality se v závěrečných titulcích dostalo uznání hercům, kteří předvedli mizerné výkony (v čele s režisérem, který v záběrech rozhovoru s doktorkou vypadá jak někdo, kdo ve čtyři ráno v zaplivaném nonstopu lavíruje na hranici opilosti a doléhajícího spánku, ale ještě v pošetilé snaze sbalit tu buchtu na baru finguje zaujetí jejími řečmi), zatímco skvěle zneklidňující představitelka "reálné" doktorky zůstala nejmenována. Angažování Mily Jovovich naznačuje, že půjde o hystericky vypjatý film, a v tomto ohledu tvůrci nezklamali. Dalším vodítkem kvality je fakt, že se snímek natáčel v Kanadě a jihovýchodní Evropě, což ho přiřazuje do kategorie laciných videobraků s pány Van Damme, Lundgren a Seagal. Stejně jako tyto fláky se ani "Čtvrtý druh" nepokouší zahrát za málo peněz hodně muziky, jako to dělají produkčně nuzné horory ambiciózních fanoušků i profesionálů. Vyvolávání dojmu reality zde není užito jako omluva pro minimální prostředky při natáčení či formální rámec pro nápadité uchopení žánrové premisy, ale prostě jen plytká snaha svézt se na aktuálním trendu. Narozdíl od "Záhady Blair Witch" či "Cloverfieldu", "REC" i "Paranormal Activity" film po odhalení faktu, že je jen vykonstruovaná fikce, nemá už co nabídnout. A co se týče tématu únosů lidí mimozemšťany, "Čtvrtý druh" nesahá ani po prach na podrážkách mrazivě naléhavému snímku "Oheň v oblacích" (1993). Více v recenzi na Aktuálně.cz. (24.01.2010)

Herečka Milla Jovovich stvárňuje vo filme "Štvrtý druh" postavu skutočnej doktorky Abigail Tylerovej. Snímok mapuje dramatické udalosti, ktoré sa odohrali od prvé do deviateho októbra roku 2000 v malom meste Nome na Aljaške. Vo filme sú použité autentické zábery z archívu doktorky Tylerovej, ktorá v dobe incidentov zdokumentovala viac ako šesťdesiat päť hodín videí a audio materiálu. Kvôli súkromí niektorých osôb boli mená a profesie pozmenené. Všetky zdramatizované scény vychádzajú zo skutočných udalostí. Čomu nakoniec uveríte je len na vás. *** (23.01.2017)

Režisér Olatunde Osunsanmi kráčí moderní a superlevnou cestou, kterou mu vyšlapali slavní kolegové. To ve výsledku znamená dokumentární formu vyprávění, pyšnící se nálepkou „podle skutečných událostí“ a nedovysvětlený závěr. Ne že by si to filmový trh vyloženě žádal, ale pokud chcete dneska na sebe upozornit a vydělat tuny prachů, taková volba vám při troše štěstí může vyjít. Nesmíte ale zapomenout na důležitou věc a tou je samotný příběh, protože ten zde tentokrát chybí. Přestože se nejedná o zázračné dílo s kdovíjak znepokojujícím tématem (žánrově spřízněný seriál Akta X mi byl bližší), tak alespoň nepostrádá cit pro vyvolání napětí ve správný okamžik, a nechybí mu ani depresivní atmosféra, kterou zapříčinilo hlavně chladné prostředí Aljašky. Svůj účel - a to pobavit - splnil tedy docela dobře, ale nehrozí, že bych kvůli němu trpěl nespavostí. (11.02.2010)