A torinói ló
Das Turiner Pferd
Le Cheval de Turin
Turínsky kôň
The Turin Horse
Obsahy(1)
1889. Německý filosof Friedrich Nietzsche se stal svědkem bičování koně na své cestě do italského Turína. Svýma rukama objal krk koně, aby ho ochránil, ale poté náhle omdlel a padl na zem. Za necelý měsíc byl Nietzsche diagnostikován s vážnou duševní poruchou, která ho odkázala na lůžko a způsobila jeho němotu na dalších jedenáct let až do jeho smrti. Ale co se stalo s koněm? Tento film, poslední Bely Tarra, se zaobírá touto otázkou ve vymyšleném příběhu toho, co následovalo. Muž, který zbičoval koně, je venkovským farmářem, který si vydělává na své živobytí rozvážením ve vozíku taženým koněm. Tento kůň je starý a nemocný, ale poslušně poslouchá povely svého pána. Farmář a jeho dcera musí dojít k pochopení toho, že ve svém živobytí již nemohou pokračovat. Smrt koně se stává začátkem jejich tragického příběhu. (End3R)
(více)Videa (2)
Recenze (197)
Ak si ešte niekedy budem chcieť sprítomniť Nietzscheho obraz slabého nihilizmu, obraz tých jeho posledných ľudí, a víziu odcudzeného sveta neskorého kapitalizmu, v ktorom už na ničom nezáleží, z ktorého postupne vyhasína všetko teplo a rozplýva sa do série automatizovaných úkonov, pustím si toto strojovo presné a totálne tragické tápanie v bezčasí. Nevyčerpal sa svet a ani Boh, vyčerpali sme sa my sami, celá naša civilizácia, pre ktorú sa slovo pusta tak prekrásne hodí. Vytratila sa predstava, vízia, cieľ, zostal len čoraz prázdnejší a pustejší hypermoderný klokot obrazov, ktoré už o ničom nevypovedajú. A v neposlednom rade je to aj existenciálna metafora pre nás samotných. Ozýva sa tu niečo zo Sizyfa. Pokusy o únik sú rovnako bezvýsledné ako všetko čo robíme. Vytratilo sa tu však aj to hrdinstvo, ktoré jedincovi ešte vdýchli 40. roky a zostalo len prosté tartarovské váľanie kameňa vpred. A púšť naďalej rastie. Vytratili sa aj tie Rilkeho stopy a ani žiadny Heideggerov Boh nás nemôže zachrániť, pretože sme ho zabili. Všetci sa na krídlach temnoty vezieme v ústrety nevyhnutnému zániku. Nastáva vek Dostojevského koňa, ktorého sedliak bičuje po plačúcich očiach, vek šialenstva zo sveta. Ale možnože nie. Možno je to len memento a my sa mu ešte môžeme vyhnúť. Možno len treba znova zapáliť plameň, nech už si pod tým predstavujeme hocičo. ()
Mnozí můžou namítnout, že Tarr se od Satanského tanga daleko neposunul a variuje již známé věci. Nesouhlasím; Turínský kůň je svým způsobem dokonalý epilog Satanského tanga, tvůrce a dokonce i civilizace. V Tangu se postavy ještě snažily osudu vzepřít, utéct a začít znovu, otec s dcerou z Koně toho nejsou přes veškeré protivenství schopni, zkrátka proto, že jsou slabí, unavení a příliš svázaní se svou rodnou hroudou. A tak odevzdaně čekají na svůj konec, aniž by na svých stále více zvnějšku narušovaných rituálech cokoliv změnili. Turínský kůň je přepečlivě vybroušenou filmovou meditací, která člověka vtáhne a nepustí ani dlouho po skončení titulků (což ostatně dokládá, že plný kinosál dlouhou chvíli civěl na plátno - přitom spalo jen minimum lidí - než se odhodlal k potlesku). Turínský kůň není v žádném případě těžký a nestravitelný art, nebere se vůbec vážně, je to absurditka, kde červotoči přestávají vrtat a postavy to silně zneklidňuje. Jen se skládá z cca. 30 záběrů, což může mnohým nabourat představy o ideálně stráveném večeru. ()
Jeden z najdôležitejších filmov vôbec! Číry očistený tragizmus. V rovine emocionálnej Ťažoba a Prostota, že to je aké to je, že to je absurdné. Srší z toho brutalita a zemitosť - až prízemnosť, náhoda a definitívnosť. Ako život. A nemožno od toho utiecť do ľúbivej melanchólie, ani do ľahko-dosiahnuteľného sentimentu. ()
Je to opravdu totální pocitový a filmový mazec. Nádherný obrazový kompozice, který mají svůj smysl. Plno symbolů, který nelze rozklíčovat. Kouzlo tohohle filmu podle mě tkví v tom, jak se zabývá obyčejným životem - pět dní sledujeme monotóní život otce (zřejmě po mrtvici) a dcery, který naruší pouze tři zásadnější události, jenž trvaj ale dohromady tak dvacet minut. Turínský kůň je o nádheře obyčejnosti, úpadku civilizace a kouzlu odlehlých krajin. Tarr tu navíc pracuje s jedním hudebním motivem, který je úžasně depresivní a navíc se vůbec neoposlouchá. Strašně zajímavý film, kterej neni jednoduchej na pochopení, ale má v sobě hrozný bohatství. A důležitý je podle mě ho nechat minimálně pár hodin rozležet v hlavě, protože ač se v něm děje prd, dá se o něm dlouho a dlouho přemýšlet. Hvězdičku strhávám za přepálenou délku - dvě a půl hodiny jsou opravdu až moc. Jinak ale parádní záležitost. 80% ()
Galerie (18)
Photo © Sophie Dulac Distribution
Zajímavosti (8)
- Film vyhrál na Berlinale 2011 Stříbrného medvěda (Silver Bear - The Jury Grand Prix). (Rosomak)
- Ve snímku měl hlavní roli původně ztvárnit Miroslav Krobot. (CarloRizzi)
- Film se skládá z pouhých třiceti záběrů. (Vampireman)
Související novinky
Režisér Béla Tarr oceněn čestným doktorátem AMU
V úterý 31. října předala Akademie múzických umění v Praze čestný titul doctor honoris causa za přínos světové kinematografii osmašedesátiletému maďarskému režisérovi a scenáristovi Bélu Tarrovi.… (více)
ČSFD.cz - 30 nejlepších filmů roku 2011
Žebříček nejlepších celovečerních filmů roku 2011 dle ČSFD.cz se v budoucnu bude měnit - obsahuje totiž filmy, které se teprve chystají do naší distribuce a budou časem hodnoceny více diváky, což… (více)
ČSFD.cz - 30 nejlepších filmů roku 2011
Žebříček nejlepších celovečerních filmů roku 2011 dle ČSFD.cz se v budoucnu bude měnit - obsahuje totiž filmy, které se teprve chystají do naší distribuce a budou časem hodnoceny více diváky, což… (více)
Místní katolická cenzura opět nerozdýchala můj další citlivý a něžný komentář. Jelikož jsem za dobu své virtuální existence neměl nikdy v poště tolik miloučkých příspěvků nasupených yntelechtuánů, vracím jej opět do hry, a to v morálně nezávadné formě, doplněný o rébus pro chytré hlavičky: Tak nám surový establishment zabanoval uživatele Paaschu. Prý byl v komentářich hrubý, nezdvořilý a urazil estetické cítění nějakého prudérního gaye. Evidentně zde ještě nebyl pořádně stanoven etalon, jak by měl takový banovací komentář vypadat. Zatoužil jsem tedy nesmírně po průkopnictví a umísťuji sem následující nechutný, odporný a lascivní zvratek, z něhož si budete ještě měsíc vytírat oči svěcenou vodou, vaše neposkvrněné děti budou mít rok noční můry a katolíci se budou zuřivě křižovat. Ať je mi HOMO milostiv!! Tato strašlivá (hloupost na osm se slovním základem pro expresivní označení dámského přirození) má všechny atributy stát se nejoblíbenějším masturbačním videem snad každého patologicky hloubavého, přechytřelého (zdrobnělina mužského údu na sedm), co čumí na filmy jen proto, aby nás, konzumní a blahoslavené, potom mohl oblažit filozofickým, sebestředným slovním průjmem, plným cizích termitů a hlavně!!! si potom mohl s ostatními mentálními potraty sáhodlouze plácat po (další zdrobnělina mužského údu, opět na sedm, začínající na "š", plurál) v nekonečném Mistrovství světa v mlácení prázdné slámy. Vždyť přechytřelá filipika tak krásně skryje to, že jsem si v životě (označení negace pohlavnívo aktu na devět), protože jsem nedrovský debil a dokonce prodlouží to pěticentimetrové hovado, co skrývám v tesilkách, lépe než nejnovější Audi A8! Takže i já musím zpocenou rukou sáhnout po Bordellovské příručce "Jak se hrabat v (výkal na pět)" (samozřejmě ve francouštině, abych nevypadal jako obyčejný (opět označení mužského údu, tentokrát na pět s analogií na slovenského kohouta) s pouhým doktorátem z FFUK) a posléze vykřičet do světa, jaký jsem artový (ženský prvotní pohlavní znak na čtyři transformovaný do mužského rodu), co si umí (vyonanovat na sedm) i po třech hodinách prázdné, kataklyzmatické nudy.. Takže odborně a sofistikovaně vyjádřeno, táhne se to jako poševní sekret vysloužilé (označení ženy veselé v rozkroku a též ženy, provozující placený sex na pět) s vaginální plísní a místy bych neváhal sáhnout ani po, pro mnohé možná odvážně rozpustilém termínu, (ejakulát na pět) čtyřicetiletého panice. Nicméně každý místní (jedinec, vzniklý nezdařeným pohlavním aktem či genetickou vadou na čtyři), jehož přebujelé ego vysoce převyšuje jeho kvocientní možnosti mi dozajista potvrdí, že toto masochistické ukájení je hlavně o pocitech, že ano! No budiž, cítil jsem se u toho, jako bych měl v (vyústění trávícího traktu na pět) kaktus, kterým by každých deset minut freneticky pootočil ten dvoumetrový negr, co mi mezitím způsoboval akutní pocit existenční tísně tím, že mě nutil k deep throatu. V ústech jsem cítil zemitou hořkost, jako bych tři hodiny lízal podpažní jamku profesionálního bezdomovce. Závěrem, abych před nimi nevypadal jako úplná (ženský zevní genitál na čtyři), však musím konstatovat, že na něčem se se všemi těmi ufony, jejichž rodiče jsou patrně dvojčátka, přeci jen shodnu! Na tento hypnotický zážitek do konce života nezapomenu a už si nikdy nebudu muset strkat prsty do krku, když se budu potřebovat vyzvracet! () (méně) (více)