Zpěv ptáků

Díky pomalému tempu svého snímku vytvořil Serra nekonečný prostor pro řádění divákovy fantasie. Neprostupné ticho, narušené jediným a o to kouzelnějším výkřikem cella, nechává člověka bloudit vlastními myšlenkami, jež však na naprosto nečekaných místech kolidují s nenápadným absurdním humorem, který na mě působil rušivě a občas i křečovitě. Stránce vizuální však nemám co vytknout. ____ Pro pobavení doporučuji komentář uživatelky Bebacek – mám takové tušení, že musí být pořádná ovečka. (20.06.2011)

Ano, takhle se už nenatáčí. Bez scénáře, s neherci, téměř bez štábu, bez technického zázemí a třeba i s nemožností zkontrolovat natočený materiál na place. Co se natočí, to se natočí. Hranice mezi záměrným a nezáměrným zde vlastně neexistují a jakákoli neplánovaná událost se může stát zásadní esencí prožitku. V době, kdy filmy masově čerpají z estetiky videoklipů (hlavně ať se kamera hýbe, hodně barev, efekty, hudba a rychlé střihy) je Zpěv ptáků příjemnou oázou klidu, která je prostě jen o tom, že tři mudrci jdou pouští. A když je zrovna tma, tak i divák uvidí tmu... žádné dosvětlování, žádná šílená postprodukce... Navíc je téma filmu celkem originálně pojato a vyhýbá se klasickému schématu "jak šli mudrci za hvězdou a obdarovali Ježíška". Narození Ježíše je zde mimo pozornost a ve filmu z něj vlastně vidíme jen v jednom záběru nohy. _________ Doporučuji si přečíst výborný článek o vzniku filmu, který lze najít tady. (21.11.2009)

Z první půlky jsem byl nadšený. Vypadalo to jak nějaký film od Benninga, všemi těmi úžasnými záběry. Možná bych se celou hodinu a půl vydržel dívat jen na to, jak mniši jdou pouští a v závěru dojdou k narozenému Ježíši, přičemž by se za celý film nemluvilo (možná jen v závěru). Třeba bych pak dal dokonce i 5*. Jenže v druhé půlce to podmanivé tempo jaksi opadne a je tam už dost znát, že se to Serra snažil natáhnout na co nejdelší možnou stopáž. A je to škoda, mít to takových 60 minut, asi by to (v mém případě) i líp vyniklo. Jestli tím chtěl Serra něco hlubšího říct, netuším, ale já to beru jako poetický film - a v tom případě svůj účel splnil dobře. Hlavně ty lokace tu jsou naprosto perfektní. Slabé 4* (27.10.2020)

Na tomto filme je najkrásnejšie to ako nachádza krásu v úplne jednoduchých veciach ako sú kúpanie sa vo vode alebo pohyb oblakov a úplne najkrajšia na ňom je prítomnosť človeka vo svete, ktorý ním putuje, objavuje ho a občas popustí uzdu svojej fantázii a hľadá pravdu o jeho povahe, ako napríklad v scéne keď sa traja králi dohadujú, či spolu majú vyšplhať na horu a vykúšať, či sa nedá chodiť po oblakoch. (24.05.2010)

Biblický příběh cesty tří králů tvoří pouze jednoduchý rámec pro obrazovou apoteózu prosté duchovní zkušenosti, pojímané jako cesta - hledání. Nevšední syrová minimalistická a do sebe uzavřená poetika předkládá (připravenému) divákovi mystický zážitek a nevadí, že se jí to nikdy nemůže podařit, protože mystický zážitek nelze jednoduše zprostředkovat (a už vůbec ne "připravenému" divákovi). V prvé řadě je nám totiž promítán film, který je svojí formou tak prostý, že jeho sledování vyžaduje, aby divák odložil celou svoji historii filmových zážitků a oddal se promítaným obrazům, nepřipraven jen na sledování dalšího filmu, ale oproštěn od svých bohatých zkušeností, stejně prostý jako obrazy, které sleduje. Takto předstíraně naivním přístupem se lze alespoň přiblížit jejich spiritualitě: především sledujeme FILM a ontologická podstata filmu je kontrapunkt obrazu a zvuku – zpěv ptáků (symbolický název podle jediné instrumentální skladby, jež zde zazní). PS: Je zajímavé, jak mají někteří uživatelé tendenci vnucovat ostatním vlastní imprese a slovně agresivní formou je v komentářích absolutizovat jako jediné možné (viz Bebacek). Zřejmě se jedná o nějakou formu textové konverze hypertrofovaného egocentrismu (všiml jsem si toho už vícekrát jinde – viz např. Bebacek). Ovšem, v mém případě se jedná pouze o čistý alibismus :-) (viz Bebacek). (11.12.2008)