Pěst plná hněvu

Pěst plná hněvu je Bruceův pokud už ne nejlepší, tak určitě nejkultovnější film. O jeho kultovním statusu svědčí asi nejlíp fakt, že pokud už chcete v Hong Kongu ve světě bojových umění něco znamenat, bez vlástní "pěsti" se zkrátka neobejdete a je úplně jedno, jestli se vydáte cestou přímého pokračovaní (jako Jackie Chan), remaku (jako Jet Li) a nebo pro jistotu obou (jako chudák Donnie Yen;)). Oproti dalšímu Bruceovu filmu z tohoto roku, Cestě draka, je na Pěsti plné hněvu znát jasný kvalitativní posun směrem vzhůru. Bruce si tady nehraje na žádného retarda, ale naopak je to ten správný zabiják toužící po krvi, ohání se nunčaky, láme kosti a bitky jsou naštěstí rovnoměrně rozloženy po celém filmu, místo toho aby si je Bruce skrblíkovsky šetřil až na pseudoefektní finále. Je sice vidět, že rozpočet asi nebyl nijak závratný, přeci jen je hodně poznat, že i všechny exteriéry byly natáčeny ve studiu a krev připomíná spíš špatně rozmíchané temperky, ale je to dělané s láskou a takhle originálně pojatý příběh, kdy Bruce mstí svého mistra i když ví, že za to bude muset nakonec zaplatit životem, se jen tak nevidí. A Japonci jsou tady prostě nehorázné svině! (30.09.2007)

Japonci tu vypadají jako Číňani v kimonu, romantické scény jsou úsměvné, až trapné (vlastně mě většinu filmu napadalo, jestli k němu vůbec někdo napsal scénář) a herci dělají všechno možné, jen nehrají... Film od podprůměrnosti nezachrání ani Bruce Lee, jelikož jeho výkon, v porovnání s ostatními klasickými filmy, je opravdu žalostný. Potěší snad jen úvodní titulky ve stylu Andyho Warhola, docela povedené kulisy (celý film byl natočen v jednom studiu, což je dost vidět, ale mě se to kupodivu líbilo) a extrémně nakažlivej soundtrack (skládá z jediného hlavního tracku opakujícího se po celou dobu filmu), kterej jsem prostě nedostal z hlavy. (16.02.2008)

Jsem velký fanda bojových a kung-fu filmů, ale styl karate mě nezaujal a proto tak nízké hodnocení. Navíc, neskutečně nudný příběh, který je založený jen na jedné jediné věci, pomstít smrt svého učitele. Jenže takových už tady bylo a nutno říct, že v mnohem lepším a hlavně záživnějším pojetí...viz. J. Chan. Pamatuju se, že jako malý kluk jsem B. Leeho "žral". Teď se jen podívám, zavzpomínám a nahraju jej svojí babičce, té se jistě bude líbit:-)(a to fak nekecám)35% (14.06.2008)

Bruce Lee je tu fantastickej hned od začátku. To, když dorazí na pohřeb svého mistra ve smutečním bílem ošacení a vrhá se na jeho rakev. Ta síla jeho emocí v tváři, když po té do jejich školy dorazí Japonci, je cítit až do hloubi srdce každého fanouška jeho filmů. Nemusí nic říkat, jen stojí mezi ostatními a to něco z něho vyzařuje jako slunce nad obzorem. To je BRUCE LEE a jeho cesta za pomstou. Cesta, v niž budou všichni potrestáni zlámáním žeber nebo smrtí. Muž, který kdysi prohlásil: "I HAVE NO FEAR OF AN OPPONENT IN FRONT OF ME!“ (15.10.2008)

Nemám problém od sebe rozeznat Bruce Leeho a Jackie Chana či nanuk od nunčaku, ale asijské martial art mely mě zkrátka neberou a ono se není co divit. Pěst plná hněvu měla být jedním z žánrových majstrštyků, ale co mi vlastně nabídla? Mistra Lee Jun-fana střídajícího pózy zádumčivý, pochybovačný a nasraný, asi patnáct minut bojů (když u toho zrovna není Bruce, připomíná to spíš kočkování trojice Larry, Moe a Curly) a teatrální příběh, který je retardovaný jak šanghajský drožkář s polovinou mozku. No dogs and Chinese allowed.. (19.06.2017)