Lady Ninja

Ale jo, výborná mlátička, tentokrát z Hong Kongu s holkou kombinující kung-fu se vším možným ... Děj je nepodstatný, jako vždy skoro žádný není ... Během jejího "běhu" městem ji přepadávají různý postavy ovládající bojová umění a holka je všechny vyklepne. I když je zde znát silná inspirace Thajskou konkurencí dnešní doby, její kvality film nedosahuje. Čínané si prostě stále nedokážou odpustit někdy dost evidentní použití lan (zejména z počátku filmu) a zběsilý střih, který je samozřejmě pro nadšence do martail arts na škodu. Dále pak nulová krev, sem tam snad nějaká modřina ... Řežba je to opravdu výborná, kdyby neexistovala konkurence v ještě mnohem lepších kouscích. Ale bavil jsem se královsky a je to přesně ten styl filmů, které můžu "sjíždět" donekonečna ... Jinak ta holka opravdu umí a poslední nepřítel - syn martail arts legendy Sho Kosugiho vyloženě potěšil!!! (16.11.2009)

Ukázkový příklad, jak může neschopnost tvůrců poškodit jinak nesporné bojové kvality titulní mlátičky. V tomto případě je spíše než slabé tvůrčí vedení mnohem markantnějším problémem nespolehlivá kamera a její nešikovná kombinace se střihem a nadměrným užíváním mnou nenáviděných zpomalovaček či katastrofálně zakomponovaná hudba a neschopný střih zvukových efektů. (20.11.2009)

Holka je to šikovná, o tom není pochyb, proto nechápu, proč jsou její schopnosti degradovány závěsnými lany, když by se bez nich klidně obešla, což dokazuje závěrečný souboj za který přidávám hvězdičku. Příběh se příliš komentovat nedá, střih u bojových scén také výslednému dojmu moc nepomohl a vizuálně občas film působil jako natočený narychlo přes víkend. Jediné, co mě opravdu potěšilo byly bojové schopností hlavní hrdinky, která se rozhodně umí ohánět. (10.02.2010)

HKG odpoved na thajsku Chocolate s hlavnou zenskou hrdinkou. A treba podotknut, ze Jeeja Yanin (Chocolate je jej herecky debut) by s Jiang Luxia (v Coweb tiez herecky debut, ulohu si vlastne "vybojovala" ako finalistka v martial arts reality show Jackieho Chana s nazvom "The Disciple")) v ringu nevydrzala pravdepodobne ani do konca prveho kola :) . Jiang s velkymi bojovymi schopnostami je doslova znovuzrodenim akcnych zenskych hviezd z 80's a zaciatku 90's - konkretne Cynthia Rothrock, Michelle Khan/Yeoh, Cynthia Khan a Moon Lee. Samotny Coweb ako film je pototom zase vydarenou upomienkou na ich najslavnejsie bojovky - Ultra force a Yes, Madam/In the line of duty/Red force ako i celkovemu subzanru "girls with guns". Jiang predvadza v subojoch to najlepsie - technicku vyspelost, razanciu, prieraznost a rychlost. Suboj v kuchyni je lahodkou na tomto z hladiska martial art zanri vydarenom filme (samotny pribeh nema cenu zmienovat, i ked sa kostrbato snazi kriticky striafat do popularity reality show). 7-8/10 [Berlinale 2009] (10.02.2009)

I sebeschopnější představitel nezmůže nic proti fušeřině ostatních členů štábu, což se ukázalo v případě filmů "Kinta" a "Coweb". Otřesná choreografie plánovaná maximálně na dvě výměny úderů dopředu, souboje bez jakékoli gradace, kde je zábavnější sledovat tristní herecké snahy komparsu v pozadí než monotónní duel, kamera neobratně skrývající bezpečnostní pomůcky (takže je moc blízko aktérů), chaotická skladba a antidramatická hudba. Pitomý scénář lze pominout, ale vyprávění otrocky vršící žánrová schémata je neodpustitelné (vrcholem budiž scéna hrdinčiny pochybnosti, která nesmyslně přichází hned poté co hrdě vyzvala na souboj hlavního bijce). Co se týče spojitosti s hongkongskými „girls with guns“ filmy ze 80. a 90. let, stačí porovnat například zdejší sekvenci na bambusovém lešení s tou z „The Blonde Fury“, aby lacinost a ubohost "Coweb“ vyšla plně najevo. Navíc zde vůbec není tematizováno pohlaví hrdinky, což by sice šlo vnímat jako genderově progresivní ohled, ale spíš je to součást nekoncepčnosti filmu. Ve starších snímcích genderové motivy dodávaly vyprávěním napětí, které zde naprosto chybí, a to v jakékoli formě. Thajská "Chocolate" sice také nebere v potaz pohlaví hrdinky, ale vše vynahrazuje nápaditě pojatými souboji, kde se každý střet liší v závislosti na prostředí a protivnících. Zde je ale jedno, jestli se boj odehrává v bazénu či ringu a zda je protivník jeden nebo jich je dvacet – vždy je to stejně úmorné a ani jednou nepřijde nic, co by jakkoli utkvělo v paměti. "Coweb" selhává na nejelementárnější úrovni bojových filmů – nedokáže totiž z fyzické akce udělat atraktivní podívanou. Paradoxně tak film s přebornicí v bojových uměních je mnohem méně spektakulární než staré hongkongské filmy s ženami, kde do sebe bušily jen modelky a tanečnice, které ale šly do akce naplno. Ne náhodou jsou na konci "Cowebu" obyčejné závěrečné titulky na černém pozadí, a ne série nepovedených záběrů, které by dokládaly fyzické nasazení představitelů. (07.12.2009)