Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Petrohrad, 1860. Člen císařské rodiny je zavražděn. O několik dní později se spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevskij setkává v psychiatrické léčebně s mladíkem Gusjevem, který se zde ukrývá a přiznává, že se podílel na teroristickém spiknutí. Odhaluje, že jeho kolegové mají v plánu zabít další carovy příbuzné. Gusjev požádá Dostojevského, aby našel Alexandru, jejich vůdkyni, a přesvědčil ji, aby upustila od dalších atentátů. Dostojevskij je pod obrovským tlakem věřitelů, rychle se blíží termín pro odevzdání nové knihy a trápí ho časté záchvaty epilepsie i carská policie. Ve dne pracuje s pomocí mladé stenografky Anny Grigorjevny na románu "Hráč", v noci pátrá po teroristické skupině. I když nakonec Dostojevskij policii pomůže, carský inspektor Pavlovič přiznává, že jeho romány jsou daleko výbušnější a provokativnější než manifesty teroristů. (KaB Music)

(více)

Recenze (10)

Mlle 

všechny recenze uživatele

Nepříjemný film. Snad každý neruský divák si musí říct: ještě že v Rusku nežijeme. Film zosobňuje nepříjemné aspekty této velké ukradené země a myšlenek, které dovoluje utvářet, a to teatrálním stylem poplatným často právě ruskému prostředí, kdy se občas průměrná kvalita vydává za svébytný "styl". Beznadějné, avšak zajímavě spletité kořeny ruské filozofie jsou ve filmu uchopeny myšlenkovým úzusem vyšší toskásnské třídy. Ten není ruské romantické aristokracii zase tak vzdálen, proto lze říci, že se tvůrci s ideovou cizostí materiálu vyrovnali relativně dobře. V popředí atakuje smysly setrvale zatuchlý princip románové figury s dvěma romanticky vyostřenými protipóly (gulag vs. velkorysost ducha) a několika nezbytnými ženami mezi tím vším. ()

tahit 

všechny recenze uživatele

Osudové postoje Fjodora Michajloviče Dostojevského asi není nutné nijak zdlouhavě představovat, jelikož, kdo se o ně zajímal, tak je určitě zná. Zdá se být velmi pravděpodobné, že tvůrci filmu se perfektně seznámili s detailní psychologickou analýzou literárního velikána a neromantizují ho. Přesto vše ho představí s bravurou. Samotný děj filmu nemá bůhvíjaký bombastický rozměr. Dokonce mi oční víčka padala únavou, ale nemohl jsem se od filmu odtrhnout. Rozhodně stojí za vidění. ()

Reklama

Orlau32 

všechny recenze uživatele

Divný název filmu, ale jedná se vlastně o kus životní etapy Michajla Fjodoroviče Dostojevského. Byl synem lékaře- tudíž podle bolševiků patřil do třídy vykořisťovatelů. On však byl zaměřením revolucionář, ale nikoliv terorista a neschvaloval ani atentáty. Přesto se zapletl, byl deset let v gulagu na Sibiři, kde mu silně podlomili zdraví - byl epileptikem. Přesto všechno používal v Rusku jako spisovatel velkou úctu. Je to velmi dobrý film pro "fajnšmekry ", zvláště charismatický MIKI MANOJLOVIČ podává nádherný výkon. Zvláštní ráz dodává filmu hudba ENNIA MORRICONE. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Je faktem, že Kulidžanova adaptace Zločinu a trestu, Pyrjevova Idiota a Bílých nocí a Batalova Hráče představují pro mě adaptace Dostojevského takřka vzorové, hlavně v atmosféře (i když se přístup tvůrců radikálně liší). Wajdovi Běsi, protože točeny s francouzským štábem, jsou příliš ovlivněni francouzsko-italským revolučním romantickým zápalem (třebaže samozřejmě konzervativní kritický duch Dostojevského zůstává). Podobné je to s tímto zpracováním Dostojevského životopisu (s odkazy na Hráče), i když Dostojevského interpretují tvůrci spíše humanisticky. Petrohrad působí někdy mírně italsky lehkovážně (námět je ovšem dílem čistokrévného Rusa Končalovského), naopak kruté sibiřské vyhnanství je patřičně mrazivé (mystizující závěr při epileptickém záchvatu spisovatelově pak prosvětlený). Psychologická rovina, vysvětlující Dostojevského přerod, se myslím povedla slušně, třebaže mi je zcela cizí jeho mesianismus, který ovšem v pojetí filmu směřuje v závěru ke katarznímu ideálu svobody (i politické názory vyšetřovatele jsou řekněme spíše humanistické, maximálně pragmatické, nikoliv reakční). Povedla se i Morriconeho hudba, těžící s klasického modernismu a v závěru po dynamizující katarzi titulky podbarvuje jen jemnou trubkou. ()

cyglos 

všechny recenze uživatele

Je to syrové a plnohodnotně to vystihuje dobu plnou nespokojenosti s carskou mocí, v kontrastu k dění v Evropě. Role Dostojevského v rozpolcenosti dané vlastní zkušeností revolucionáře, odmítáním radikální mláděže vyslechnout názor, tlakem na dokončení rukopisu, vytváří atmosféru ke vzniku Běsů. Ty jsou patrné na každém kroku, v represích, v atentátech, v zatýkání. Abych se ujistil v tom, jaký komentář chci vložit pod film, tak jsem se podíval na Wajdovy Běsi. Myslím si, že se jedná o jinak prezentovaný podnět a poodkrytí vzniku Dostojevského díla. ()

Galerie (26)

Reklama

Reklama