Single Man

Single mana jsem viděla už před nějakou tou dobou, ale rozhodla jsem se ho ohodnotit až po půl roku, kdy se mi rozleží v hlavě........Ok, I'm just kiddin', zas tak dobrý nebyl :D Hodně citlivý film, kde Colin zase exceluje, spolu s Nicholasem, aneb Tonym ze Skins. Bohužel nebyl zas tak dobře natočen, aby mě ta citlivost rozbrečela nebo donutila podívat se na to znovu.. (24.06.2011)

Mela jsem trosku problem prokousat se rozvleklym zacatkem, zpomalenymi zabery a neustalym fidlanim na housle ci co. Ale jen proto nedam plny pocet. Jinak je to opravdu silny zazitek. Detailni zabery me dostavaly a Colin Firth byl nepopsatelne uzasny! Je to skvostne provedeny nahled do nitra cloveka, ktery ztratil nekoho blizkeho. Uvitala jsem, ze navzdory vazne atmosfere je tam par vtipnych a odlehcenych scen a celkove vam pripada, ze smrt neni az takovy strasak. "Death is the future." (18.06.2010)

-"If it's going to be a world with no time for sentiment, Grant, it's not a world that I want to live in." Procítila jsem tento film velmi intenzívně, ale zároveň jsem v něm vnímala velkou část unylosti, o kterou nestojím. Filmy o obyčejných věcech, které jsou zcela zásadní, jsou moje krevní skupina. Tady ten pocit důležitosti ale nepřišel. Večer s Julianne Moore pro mě nepředstavoval lekci v kontextu a jakkoliv se oba herci snažili, mnoho vrstev jejich vzájemných citů, o který se předtím mluvilo, jsem v řeči jejich těl nenašla. Setkání se španělským supermodelem nevypadalo jako náhodné dotknutí citlivých duší, ale jako reklama na cigarety. Ani souznění se studentem nebylo cítit takovou živelností, jakou by mělo, ačkoliv ze všech epizod představovalo největší naději. Ale jinak je to tragédie starořeckých rozměrů a jako takovou ji schvaluji. V podstatě to vypadá, že Tom Ford si udělal přesně to, co chtěl, a na nic kolem nehleděl, což je sympatické a obdivuhodné. Jen se mi srdce úplně nepohnulo a dokonce jsem nebrečela (!), což už se mi u tohoto druhu filmů dlouho nestalo. Můj nejoblíbenější/nejintenzivnější moment: Hlavní postava otevře dveře ven do světa a z větve stromu před jeho domem vzlétne sova a zmizí do noci. A čestné zmínění bych také ráda věnovala úvodní scéně na sněhu. Škoda, že se onen přímý, nekompromisní a mírně znepokojivý způsob zobrazování věcí nepřelil do celého filmu. (31.07.2015)

Sentiment Falconerových vzpomínek i náhlého vzplanutí na prahu naprosté a zničující samoty je přeci jen ve výsledku snesitelný i v mezích možností sugestivní. Fordův snímek by potřeboval méně módního návrhářství a více poetičnosti. Pro všechnu vizuální aranž a učesanost totiž Fordovi před kamerou paradoxně poněkud uniká to, čeho v sobě má Firthův hrdina na rozdávání – impulsivnost, nadhled a neokázalou tragiku. Jakoby se skutečný člověk potýkal s nažehleným manekýnem a síla příběhu mezi tím vyvanula do plakátové strnulosti. (11.07.2010)

Chtělo by to parafrázovat Monty Pythony s tím, že tentokrát jde o film, ve kterém stará buzna nikam nejezdí, aby (SPOILER) nakonec stejně chcípla (KONEC SPOILERU). Celé se to bere až příliš vážně, přičemž celý debut je až návrhářsky přešlechtěný, ale všechno je v něm hrozně wannabe. Nejhorší ze všeho je ale vyobrazení homosexuálů, které odpovídá představám heterosexuálů a je podřízeno tomu, aby snobští diváci střetávající se s ambiciózním mainstreamem nebyli ničím znepokojováni. Tohle fakt není umění, pokud za něj nepovažujete obálku Vogue s titulkem "láska až za hrob" (popř. si doplňte jinou floskuli). Nebýt poetizovaných milostných scén mezi dvěma muži, nepoznáte, že je pod snímkem jako debutant podepsán někdo, kdo má dlouholetého životního partnera. Jinak jde o další ukázku midcultu, který se dostal na Oscary, ponoukající ovšem k zamyšlení, nakolik se výrazové prostředky uměleckých filmů staly součástí středního proudu a dnes působí v echt-klubové podívané nechtěně směšně. (02.05.2010)