Single Man

Jak se vypořádat se svou krizí středního věku? Stačí o ní natočit film. Tohle není adaptace Isherwoodova románu v pravém slova smyslu, ale filmová verze kopírující v obrysech život a nálady Toma Forda. S děsivou přesností vycizelované a vyšperkované k obrazové dokonalosti působící dojmem, že toto dílko vytvořila ruka člověka pronásledovaného obsedantně kompulzivní poruchou. Katalogové až na půdu a symetricky přesné. Ale i přes jistou míru vykonstruovanosti nečekaně příjemné, dojemné a atmosférické. To estetické vnímání světa, přeci jen někdy není na škodu. Zřejmě jsem si vybral svojí povrchní chvilku pro tento rok. [MFF Karlovy Vary 2010] (11.07.2010)

Sentiment Falconerových vzpomínek i náhlého vzplanutí na prahu naprosté a zničující samoty je přeci jen ve výsledku snesitelný i v mezích možností sugestivní. Fordův snímek by potřeboval méně módního návrhářství a více poetičnosti. Pro všechnu vizuální aranž a učesanost totiž Fordovi před kamerou paradoxně poněkud uniká to, čeho v sobě má Firthův hrdina na rozdávání – impulsivnost, nadhled a neokázalou tragiku. Jakoby se skutečný člověk potýkal s nažehleným manekýnem a síla příběhu mezi tím vyvanula do plakátové strnulosti. (11.07.2010)

Nevěřil bych, že Ford je z USA, jelikož ten suchý, precizní, aristokraticky odtažitý britský styl dotáhl ve filmu skoro k dokonalosti. A společně s dechberoucí formální stylizací (krásná výprava, filtry) a vynikajícím Colinem právě to tvoří páteř tohoto osamělého, trpkého dramatu o muži, který mohl mít vše, ale místo toho pouze zmatečně hledal sám sebe. Navenek veskrze uvědomělý a odtažitý, vevnitř rvaný na cucky. Zřejmě role pro Firtha šitá přesně na míru. Těžko kritizovat a hledat negativa, snad jen spousta dlouhých pasáží a ne všechny jsou zábavné, nejasná gay paralela, která tam ani tak vehementně nemusela být, ukvičená Julianne Moore. Cokoliv, kde je hlavná představitel sám je top. Fenomenální hudba. (20.09.2016)

Single Man není film o homosexualitě (i když toto téma se prolíná celým příběhem), je především o lidské osamělosti, o tom, že když patříte mezi ty, kteří se trochu odlišují či pohlíží na život trochu jinak (a příliš přemýšlejí), cítíte se zbyteční a osamělí. A to celé je zabaleno do strhující filmové podoby, kterou ještě umocňuje krásná hudba a úžasný herecký výkon Colina Firtha. Single Man je krásný film o životě, a boji, který svádíme s našimi vnitřními démony. Pokud budete vnímaví, okouzlí vás snímek natolik, že se možná stane vaší "novou" srdeční záležitostí. (05.08.2010)

Dosť si zakladám na tom, aby film nielen vyjadroval, ale aj vyzeral-to popierať nemienim. Napriek tomu som naklonený aj výtvorom, ktoré sú tzv. esteticky holé-teda nedbajú na svoj vzhľad a sústreďujú sa v prvom rade na minuciózne zachytenie (ku príkladu) existenciálnej problematiky. Avšak prípady v ktorých dochádza k súladu krásy vonkajšej s tou vnútornou sú proste k nezaplateniu. Posledné vety naznačujú, že práve "Single man" by mohol byť tým nezaplatiteľným produktom dosahujúcim žiadaný rezultát. Veru, neni to tak a na rovinu-mrzí ma to. Obyčajne prežívam rôzne modely sugestivnych spomaľovčiek, plačlivých husľových variácií, meniacich sa rastrov, fascinácií detailom, retrom, motívom, ale aj keď ma tieto blahé pomôcky/priority dokážu privádzať do rozpakov, ich prehnaná početnosť chtiac-nechtiac škodí. To priamo súvisí aj s nedodržaním si zdravého odstupu debutanta Forda, ktorý ešte (logicky) nerozozná únosnú mieru v správnom/vyváženom prerozdeľovaní/dávkovaní vyjadrovacích prostriedkov a myslí si, že keď do svojej senzibilnej výpovede naperie všetko pod tlakom (respektíve hromadne), tak automaticky dosiahne akési emočné rozpoloženie. Pri nezávažných témach takéto pokusy nevadia-oživia ich, pri závažných áno-zastrú ich, ale kladné prijatia chápem a všetkým (aj Tomovi) ich nesmierne prajem. U mňa to však škrípe, pretože od slzopudného a rozcíteného defilé vyžadujem čosi viac, ako len koncentrovane načančaný, vierohodne skompletizovaný reklamný spot s pár lapidárnymi zábleskami. Plus, k akademicky vycíbrenému výkonu Colina Flirtha si kvôli všadeprítomnej "Gucci" nažehlenosti vzťah nevytváram, o skutkovom preukázaní právoplatnosti súžitia dvoch rovnakých pohlaví ani nepolemizujem-nato je to príliš povrchné a ako bolestný príspevok o strate partnera, následnej osamelosti so samovražednými sklonmi to usilovne háji svoje farby a zasahuje ma presne mierenou ranou. Kiež by ta rana bola hĺbková a nebol to len gumový projektil. (15.03.2011)