X-Men: První třída

Hele, nikdy jsem nebyl fanda X-MENů, ale tohle se mi fakt líbilo. Inteligentní a chytlavý retro komixák s dobrými herci, hlavně hodně frajerským Fassbenderem (mám ho čím dál radši). Jenže co se s tím stalo v poslední třetině/čtvrtině? Laciná akční ptákovina (kostýmky, sekundární mutantí zbytečňáci, vymaštěný souboj nad Atlantikem), která mi úplně zrušila předešlý velmi dobrý dojem. Přitom to zasazení děje do Kubánské raketové krize vypadalo tak nadějně... (31.08.2011)

X-Men: První třída je více než důstojným pokračováním (dnes již i filmového) fenoménu, který po matném Posledním vzdoru a vlažně přijatém Wolverineovi potřeboval chytit druhý dech. Vaughn překvapuje tím, že se nesnaží přijít s něčím vyloženě novým. Místo toho navazuje na styl, jakým kdysi bodoval Singer. Pro někoho to může být málo. Pro mě je to téměř na hraně dokonalosti. Hrozná škoda, že Vaughn kdysi vycouval z režie Posledního vzdoru. Celý ten x-menovský vesmír mohl být dnes (v rámci filmů) úplně jinde. Ale tak lepší pozdě, nežli vůbec. (30.05.2011)

Zábavný trikový blockbuster, ale Singerovi X-Meni jsou o třídu, respektive o dvě třídy výš. Ty dvě hodinky sice uběhly jako voda a rozhodně jsem se nenudil, ale mírnému zklamání se po vynikajících ohlasech a trailerech nemůžu ubránit. Je to celé takové moc povrchní a přímočaré, hrané jen na efekt (tolik dramatických pohledů!) a bez hloubky. Pár momentů je velmi rozpačitých (třeba když Eric hýbe tím velkým satelitem), mnohem víc jich je naštěstí cool, ale i v těch nejsilnějších chvílích jsem měl pocit, že by to šlo vybrousit ještě k větší dokonalosti (rozrušený Eric v koncentráku, Shawův útok na CIA, letící ponorka). A únosnou mez přerostl zvlášť počet scén typu "postavy kdesi efektně strnule stojí, čekají až se něco stane ... a když se něco stane, tak se jako na povel začnou hýbat". Určitě jsem z kina neodcházel s negativním pocitem - minimálně závěrečná půlhodinka je poměrně bombastická - ale myslím, že to chtělo ještě trochu dopilovat. 7/10 PS: Nejpřekvapivější na dnešním zážitku bylo růžové peklo v podobě traileru na V peřině. Asi někdo myslel, že to má podobnou cílovou skupinu diváků :-) (02.06.2011)

Fanoušci komiksových blockbusterů mohou zůstat v klidu. Moje jediná hvězdička neznamená, že by byli jakkoliv ochuzeni o tučnou porci triků, akce a dobrodružství svých oblíbených hrdinů, podanou nesporně na řemeslně slušné úrovni. Souvisí především s tím, že adaptace superhrdinských komiksů patří k žánrům, k nimž mám vyloženě záporný vztah. Považuji se za racionálního člověka a upřednostňuji vědeckou metodu při zkoumání okolního světa. Superhrdinský komiks mě vždy odpuzoval svým úzkým propojením se sférou paranormální mystiky. Výjimečné schopnosti superhrdinů vycházejí z náboženských představ a jejich svět stojí na myšlence rituálních nadpřirozených sil. Vědecké objevy a technika slouží obvykle jako pouhé rekvizity a superhrdinové z X-Menů mají mnohem blíž k pohanským bohům než k postavám mého oblíbeného žánru sci-fi. Supermani a X-Meni to tedy u mě mají mimořádně těžké. Pokud u mě přece jen chtějí zabodovat, musí přijít s podstatně hlubší psychologií, než jaká je zvykem u běžných blockbusterů (v X-Men: První třídě má bohužel psychologie postav rozměr letící kulky), a s propracovanými charaktery (v První třídě i tak zásadní rozhodnutí jako přidat se na určitou stranu barikády vypadají, jako by si jejich aktéři právě hodili mincí). Režisér musí přijít s rafinovaně strukturovaným vyprávěním (srovnejte si neskutečně vymazlené intro ze Sniderových Strážců s Vaughnovou První třídou, ze které je cítit popkorn na dálku). Rozumím tomu, že k žánru nezbytně patří nadsázka, ale i tady oceňuji střídmost a dávám v rámci možností přednost dodržování přírodních zákonů. Posledním hřebíkem do rakve je Vaughnova schopnost vycházet vstříc potřebám zábavychtivých puberťáků. S teenagery to zkrátka umí, ale u mě přesně s tímhle naráží, jednoduše nepatřím do jeho cílové skupiny diváků. Celkový dojem: 25 %. (12.06.2017)

Sebekriticky přiznávám, že jsem od Vaughna čekal víc, než reálně mohl dokázat. Když se na plátně pohybuje magnetický Fassbender a dumavý McAvoy, je to na chlup takové, jaké jsem doufal, temné, pohlcující, dospěle vtipné. První třída má hodně vážnou duši - točí se kolem kolektivní viny, msty, práva vládnout světu. Nejlepší scény nejsou ty akční, ale ty nejvíc konverzační, kde vynikne, jak hluboko dokáží tvůrci sestoupit a jak sugestivně dokáže tahle komiksová sága působit. Čím realističtěji a vyspěleji X-meni vyhlížejí, tím víc mají problém poradit si s oním "teenagerovským" elementem. Vaughn si naštěstí udržel jistý odstup a nadhled, přesto mě první třída vyjma mentorů vůbec nezaujala a přišla mi jaksi do počtu. To v Singerových časech nebylo. Jakoby všechna energie a přitažlivost padla na ústřední duo. To se ovšem odvděčuje naprosto zničující energií a i když se film občas zadýchává, v závěru nabízí emoce a hloubku příbuznou legendární dvojce. Je to právě jen a jen srovnání se singerovskou koherencí a vyrovnaností, které mi zabraňuje být úplně nadšený. Každopádně bych se velmi divil, kdyby letos přišel do kin spektákl stylovější a oduševnělejší. (30.05.2011)