Devatenáct klavírů

Příjemná detektivka z nepříjemných dob. Už jen herecké obsazení zajišťuje kvalitní televizní podívanou a tak se také děje. Příběh není nikterak složitý a je značně podbarven dusnou atmosférou sudetských oblastí konce třicátých let. Myslím, že se jí podařilo vystihnout dost dobře a přirozeně. Film poklidně spěje k celkem očekávanému konci a tvoří tak celkem příjemný doplněk nedělního večera. Nic víc jeho cílem jistě ani nebylo a já dávám spokojené tři. Jen dodám, že z herců se mi nejvíc líbil hoteliér Marián Labuda se svým čepečkem:-) (21.12.2008)

Asi nejlepší díl ze série kriminálních případů, které vyšetřuje detektiv Klubíčko v podání Miroslava Donutila. Dobová atmosféra naprosto dokonalá, herecké obsazení hodně dobré, až jsem byl překvapen. Filmy Dušana Kleina po roce 2000 řadím spíše k podprůměrným i díky hereckým výkonům. Devatenáct klavírů je však nadprůměrná podívaná, která solidně buduje finále a herci svoje role hrají perfektně přesvědčivě. Hudební skladatel Emil Viklický pozdvihl úroveň na temnější notu klavírním etudou, která jakoby vypadla z Kubrickova Eyes wide shut. V celkovém výsledku film působí zlověstným dojmem hlavně kvůli předmnichovským událostem. Velice silné čtyři hvězdy. (20.07.2020)

Chyba ve filmu: Při potyčce se svou ženu shodí inspektor Tykač (Ondřej Vetchý) hromadu gramofonových desek značky Supraphon (v příslušných obalech). V roce 1937 se však značka Supraphon pro desky nepoužívala, to se dělo až po roce 1948 (navíc ve filmu použité desky mají etiketu typickou pro padesátá léta). (11.06.2013)

Predlohou tohto výborného filmu je rovnomenný román Emila Vachka, ktorý vyšiel v roku 1964. O čo ide, karlovarska továreň na klavíry Orfeus, keď záhadne zmizol jej majiteľ, podnik za podozrivých okolnosti prešiel do rúk nacistov. Všetkých devätnásť vyrobených klavírov sa predalo pod cenou a až potom nacisti zistili, že v dvoch klavíroch boli uschované šperky a peniaze, ktoré si heinleinovci z karlovarska chcú privlastniť na financovanie svojho politického boja. Dej filmu je situovaný do obdobia tesne pred Mníchovskou dohodou, obsadením Sudet, kedy Česi museli utekať z Čiech hlbšie do vnútrozemia, zhabaný im bol majetok nemeckými spoluobčanmi. Tu sa v prvom rade preukazovali povahy ľudí, ktorí dlhé roky bývali tesne vedľa seba. Pre zaujímavosť v roku 1937 nebol v Karlových Varoch ani jeden obchod s českým názvom a o chvíľku nebol v češtine žiaden nápis. Všetko v nemčine. Zaujímavé bolo aj hlásenie sa k nemeckej menšine, kedy až 90 % obyvateľstva na karlovarsku tvorili Nemci. Tieto fakty s narastajúcim nacizmom, ktorý postupne získaval na sile je nevyhnutnou súčasťou tohto filmu. Skutočným nepriateľom vyšetrovateľov nebol iba páchateľ ale aj pronacistický zmýšľajúci ich nadriadení. K 1.7.1939 bolo evidovaných celkom 171 401 utečencov z pohraničných oblastí smerom do vnútrozemia. Z toho bolo 141 037 Čechov, 18 673 Židov, 10 496 Nemcov (50 000 štátnych zamestnancov tam ešte ostávalo). Nech sa takáto história už nikdy neopakuje ! (07.08.2020)

Po uspokojivě nadprůměrném Muži a stínu a uspokojivě průměrné Zlé minutě přichází malý klenot - Devatenáct klavírů. Atmosféra předmnichovského Československa je dokonalá se vším všudy, zápletka téměř holmesovská a herci do jednoho výteční. Kromě přesného Miroslava Donutila exceluje Ondřej Vetchý překvapivě jako poměrně drsný inspektor Tykač, Radkovi Holubovi jsem toho moulu a žlučníkáře taky sežral i s navijákem. Velice potěšily i vedlejší role - zajímavou postavu ztvárnil Michal Pavlata, krásná a tajemná Monika Hilmerová, ještě krásnější a ještě tajemnější Klára Issová či v neposlední řadě chladnokrevný esesák v podání Martina Stránského. Už dlouho mě takhle žádný český TV film nepotěšil. 90%. (31.08.2011)