Povídky malostranské
Režie:
Pavel HášaKamera:
Juraj ŠajmovičObsahy(1)
Panu Rybářovi (J. Kemr) pro jeho jméno a zelený fráček říkali Hastrman. Žil u svých příbuzných na Malé Straně a mnozí o něm povídali, že má v krabicích spoustu vzácných kamenů, i diamantů. I pan Rybář si o sobě myslel, že je opravdu bohatý, jenomže lesk jeho bohatství nemá lesk vzácných kamenů. Jeho pravým bohatstvím je láskyplné prostředí, v němž žije… (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Studie Josefa Kemra na téma celoživotního omylu a pýchy. ()
Tak jak jsem nepochopil před chvílí závěr Lízinky, tak tady jsem zase nepochopil ty kecy u oběda. Ona mu dala jen návrh, a on hned že taky patří ke stolu. Vždyť mu to nikdo neupíral. Polívku naloženou měl. Já nevím, jestli to tak Neruda napsal, nebo to je jen kiks, číst to kvůli tomu nebudu. Jestli Lízinka byla blbost a dostala dvacet, tak tady by to hodnocení bylo, a je, ještě horší. Ale za ten konec musím dát čtyřicet. Ale jen za ten konec. A ten mne překvapil jen proto, že jsem to nečetl. ()
V rámci pořadu Povídky malostranské 3. Povídka jako stvořená pro pana Kemra, který si zahrál starého urozeného muže, který chodí po Malé Straně v zeleném kabátku a vypadá tak jako hastrman. V rodině si užívá výsadního postavení, které, jak si myslí, pramení z jeho bohaté sbírky drahokamů. Jenže jednoho dne zjistí, že drahokamy jsou jen obyčejné kameny vhodné tak do sbírky pro učení dětí ve škole. Naštěstí pro něj poměry v rodině nepramenily z dědečkova bohatství, ale z úcty k němu. Milá, ale hrozně pomalá povídka. Hudba: Petr Mandel ()
Hluboce chápavý obrázek strýčkova stáří pod střechami malostranskými. "Já přece také patřím ke stolu, jako ostatní." O ceně člověka a oblázků :"Kládou se nešoupe jako sirkou." Kemr, Haničinec, Somr, Hašek, Němec a Kaiserova poeticky zcizující replika o Šimáčkově Jeníkovi. "Snad nechcete všechny ty oblázky vyházet ?" (dramaturgie Marie Poledňáková) ()
Jan Neruda si s popisem pana Rybáře hezky pohrál. Ten popis je dost detailní a přesný, jako by jste tu osobu viděli přímo před sebou. Hastrman mu říkali, protože neustále chodil v zeleném fráčku. Zakládal si na své sbírce nerostů, o které se domníval, že to jsou samé drahokamy. Jistý profesor gymnázia mu sbírku ocenil. Jediný kámen, který měl nějakou hodnotu, byl moldavit. Jinak byla jeho sbírka úplně bezcenná. Panu Rybářovi se tak rozplynuly jeho sny o bohatství. ()
Reklama