Recenze (3)
Takashi Ito, video básník odcizenosti hyperreality, pravého to "hororu" dneška. Reálná tvář dívky skrytá pohledu - a když ji divák nakonec spatří, až zpětně poznává, že to bylo jen na povrchu umělého média. Protože neustávající hra zakrývajícího a odkrývajícího pohybu dívčiny tváře, tato hra na tajemství a jeho odhalení, příslib a jeho naplnění, je jen fantasma, simulakrum televizní nebo počítačové obrazovky, na níž se dnes odcizuje naše touha. A člověk hledající pravou tvář se v marném frenetickém hledání proměňuje v nehmotný, abstraktní výboj, bezhlavě a marně cirkulující v "poušti Reálna", věčně kroužící okolo dívčina obrazu. Motiv elektrického výboje jako metafory moderního člověka použije Ito ještě v myšlenkově a metodicky spřízněném "Duchovi" (ale jen v "Hromu" lze sledovat a tak pochopit jeho genezi), a "Duch" nám přidává další rovinu vztahu realita - touha - obraz: mužský hlavní hrdina, a ne jako zde jen předmět jeho touhy, je chycen v zajetí obrazovky, stěpící ho na sérii parciálních objektů (oči, ruce,...). Protože jen neustálá cirkulace okolo parciálních objektů, příslibů a opakujících se smyček (srovnej počítačové hry a jejich trhané opakující se smyčky jednání naprogramovaných figur) zbývá divákovi předtím, než Ito na závěr odhalí, že dívčina tvář je v realitě neodhalitelná. Dříve se v tom hledal Bůh, ale Itovy filmy ukazují (všimněme si postupného očišťování mizanscény, jejímž kulminujícím momentem jsou holé stěny betonové budovy sloužící již jen k projekci dívčina obrazu), že holé prázdno se nachází tam, kde jsme hledali... cokoliv i všechno. ()
Atmosférický a vtahující experimentální "horor", který mě celých 5 minut fascinoval vším, co se v něm dělo. A to se mi stává fakt málokdy. Děj to nemá, jde zde hlavně o navození silné atmosféry, jenže to se Thunderu daří perfektně a proto nemám problém mu dát plný počet. 5* ()
Rozblikané záběry tváře dívky, rukama si tvář přetírá, na pozadí městské objekty i interiéry. Spolu s opakujícím se zvukovým vlněním to navozuje zvláštní atmosféru. ()