Recenze (2)
Filmové experimenty Takašiho Itó mne skličují spíše svým laboratorním chladem než klaustrofóbně vytčeným hlediskem, které se zpravidla stává ohniskem nespočetných variací jednotlivých pohledů. Přítomný záběr na budovu, samu sklíčenou v zeď, je mně právě díky ústřednímu motivu ještě nejbližší. Hravost her s formáty, se stafáží, se změnami úhlů... je však sama značně omezená a nevyvolává ve mně žádné otázky, jimiž jedinými bych snad mohl do světa odhaleného co ledová struktura vstoupit. Tajemství neskrývala ani tělocvična (Spacy) ani virtuální svět (Thunder) a nedalo o sobě vědět ani nyní. A přitom právě zeď – hluboká a o jiném svědčící – jej v sobě obsahuje bytostně… Tak i tentokrát zůstalo při chladném zvážení, jemuž bych ovšem k dobru připočetl sebeironický hudební doprovod. ()
Blikavé záběry na starý zanedbaný cihlový objekt s prázdnými okny a s mřížemi, střídané záběry na fotky s oním objektem.(50%) ()