Nickyho rodina

Mináč už příběh sira Nicholase Wintona zcela vybral už ve svých předchozích projektech, ale přestože je to víceméně přefiltrovaná Síla lidskosti doplněná hranými sekvencemi a několika minipříběhy zachráněných dětí, fungovala na mě Nickyho rodina dokonale. A ano, bylo to opět neúměrné hraní na city, ale v případě tohoto tématu ho dokážu hravě překolusnout a nechávám působit emoce. Že jsem na konci zase brečel jak želva netřeba výrazněji rozpitvávat. 90% (22.05.2014)

Další dokument o siru Wintonovi a jeho zachráněných dětech.Je opět točen v typickém Mináčově stylu,žel bohu přináší jen velmi málo nových informací a je jen takovým doplněním"Síly lidskosti",takže se hodí spíše pro televizní obrazovku a na plátna kin snad pro školní projekce,které by ovšem měly být podle mě povinnou součástí výuky.Tady shledávám největší sílu tohohle tématu.Standartně slušný styl vyprávění,příjemná hudba a silný námět dělají z tohohle filmu slušnou podívanou.Na druhou stranu doufám,že Matěj Mináč tohle téma již vyčerpal a snad se k němu už nevrátí.Myslím,že by už nebylo co vyprávět a vařil by jen z vody.Tady to má u mě za 70% a kdyby jen bylo takových Wintonů na světě víc.Halelujá! (08.08.2011)

Nickyho rodina je samozřejmě vynikající projekt. Nicméně PR se poněkud míjí, celé to postavit na portrétu Kláry Issové, která hrála jen v několika málo dotáčkách, úplně nedává smysl. Stejně tak je problematický celý závěr o globálním záchvatu humanismu. Bohužel i tady by platilo méně je více. Příběh Nicholase Wintona lze vyprávět i bez příkras a berliček. Téma inspirace Nicolasem Wintonem je už dalším příběhem, takto dohromady to příliš nefunguje. (26.10.2019)

Několik okamžiků ze začátku jsem pocítila lehký neklid, aby se tento dokumentární snímek nenesl v duchu diváckého hraní na city. Pak se příběh začal rozvíjet, kvést a sunout dopředu a já si uvědomila, že v případě skutků a odvahy Nicholase Wintona, je jakékoliv případné melodrama či patos rozhodně povoleno. Ve spoustě pasážích jsem měla co dělat, abych zadržela slzy. Nějak se mi při sledování nechtělo se poddávat emocím, tak jsem nakonec svou tvář udržela suchou, avšak oči jsem skoro měla v slzavém závoji. Je neuvěřitelné, že člověk, o jehož hrdinských činech by se možná svět nikdy nedozvěděl, inspiruje dodnes takovou spoustu lidí v odhodlání pomáhat druhým, co vše pro různé skupiny lidí a z různých oblastí dělají. Muž, jehož činy, teprve až s postupem času dokázaly ukázat svou moc. Vytvořily nová pouta, rodiny, spojily tisíce lidí. To, že o svých skutcích nikomu neřekl, snad je i skrýval, ukazuje, jak je Winton nebývale skromný a čestný člověk. On sebe sám nepovažuje za hrdinu, většina lidí ho však ano. Nejen proto, co dokázal, ale i proto, co tím pomohlo vytvořit do budoucna pro spousty lidí. Byla jsem dojata. O panu Wintonovi jsem již zhlédla dokument Síla lidskosti, ale tento film mě emocionálně zasáhl více. (17.03.2012)

Absolutní počet hvězd - ani ne tak za znovuuvedení dnes již známé historie (byť je nasnímána a sestavena z historických i dotáčkových snímků velmi dobře), jako za emoční pecku v podobě - cynikové prominou - lavinovitě se šířící lásky, porozumění a chuti pomoci, kterou vyvolal jeden jediný člověk, který prostě jen nechtěl přihlížet. Otevírá také další, palčivou a hořkou otázku: když v titulcích pod "mluvícími hlavami" vidíme, že snad ani jedno z Wintonových dětí neskončilo na pracáku (jsou to fyzikové, bankéři, vědci, šéfové nadací...), nelze nezačít uvažovat nad tím, kolik úžasných lidí jsme nemohli poznat a užít jejich práce, protože už jako děti prolétli komínem... (15.03.2012)