Poslední útěk do Brooklynu

Děsil jsem se, aby tohle filmové zpracování knižní předlohy nedopadlo třeba jako Bukowskiho Barfly, tedy nevalně, ale naštěstí se tak nestalo. I když jsem Selbyho Poslední odbočku na Brooklyn četl ještě v minulém tisíciletí, byl to pro mě tehdy tak silný zážitek (stejně jako všechny jeho knihy), že se mi vryl hluboko do paměti. A během filmu se mi vzpomínky na obsah knížky živě vracely v celých větách. Kdo by taky mohl zapomenout třeba na Tralala, stávku, Vinnieho partu, nebo zženštilé teplouše. Troufnu si říct, že filmu se podařilo zachytit syrového, drsného a depresivního ducha předlohy věrně, i když co pamatuju, knížka byla ještě syrovější, drsnější a bezútěšnější; a třeba Tralala myslím dopadla mnohem hůř. Nad filmem možná bděl i sám autor (mihne se v malé roli řidiče auta, které porazí Georgettu, jeho tvář si dones dobře pamatuju z nějaké knižní obálky). Intenzivní vzpomínka a já lituju, že jsem tenhle film neviděl už dávno. A už vím, po čem se příště podívám v knihovně. (08.11.2015)

Spolu s Baader Meinhoff Komplex je toto najlepsi film rezisera Uli Edela - strajk vo fabrike, a okolo toho sa vsetko toci. Akysi odborovy vodca si ujasnil sexualnu orientaciu, mlada stetka sa zalubi do chlapa a nie je to len o sexe a v akejsi rodine sa este riesia okolnosti okolo dcery. Co konkretne sa riesi, to nech si uz divak zisti sam, brojlery sa mi tu pisat nechce. Kazdopadne vyborna drama o zivote v Brooklyne v 50. rokoch, debutoval tu dokonca aj isty Sam DobraSkala. Jennifer Jason Leigh hrat nevie, takze herecke koncerty nehrozia, Stephen Lang /Avatar/ silne pochybujem ci vie hrat a este som videl aj Burta Mladeho /Seria Rocky/. Kazdopadne fajny film, ale mainstreamom dost ignorovany a to je skoda : 89 % (07.07.2018)

Film podle mojí oblíbené knížky jsem si dlouho přál vidět, tím spíše že Huber Selby Jr. se i podílel na jeho přípravě a dokonce si tam střihl i maličkou roli řidiče taxi. Moc jsem si nedovedl představit přenesení této knížky složené z delších povídek odehrávajících se v Brooklynu v padesátých letech do filmu. Tvůrci k tomu přistoupili tak, že vybrali dvě povídky, které se stávají kostrou filmu, a film paralelně sleduje vlastně tři příběhy, které se sice volně prolínají, ale moc se vzájemně neovlivňují. S výsledkem úplně spokojený nejsem. Scénář sám o sobě není příliš objevný a jako celek mi to přijde oproti knize ploché a slabší. Poměrně slušně je zachycena bezútěšnost a beznaděj, všude přítomné, úplně samozřejmé násilí, to vše v příkrém rozporu s obvyklým obrázkem idylického „amerického snu“, kterým byla do té doby prezentována Amerika padesátých let. To je zachyceno dobře, ale nemá to takovou sílu jako kniha, kde je HS velmi úderný, zpravidla už ve třetí větě jde na věc a navíc používá extrémně explicitní jazyk a detailní popisy násilných a sexuálních scén. Ve filmu si ze zřejmých důvodů takovou explicitnost dovolit nemohou a tak to trochu působí jako drsnější gangsterky. Hodně příjemná byla muzika Marka Knopflera! Kniha mi asi nastavila očekávání, které reálně nebylo možno splnit. Nejsem asi v tomto případě schopen úplně objektivního hodnocení. Váhám mezi 3-4. (07.11.2010)

Nedávno som čítala aj Selbyho knihu a začiatok filmu sa jej držal dosť dobre, resp. atmosféra bola veľmi podobná. No veľmi ma sklamal záver a hlavne Tralala - teraz nemyslím ten grupáč, ale to ako si zrazu očividne "niečo uvedomila" a objímala chlapca a vyzývala ho aby neplakal, bolo to nelogické, celý film nebola taká. Kniha končila v jej prípade úplne inak a viac k veci. Pripadalo mi celé ako nejaký zhovievavý záver (aj tí roboši, vracajúci sa do továrne), akoby sa tam umelo vytváral dojem, že je vlastne všetko fajn. (15.01.2012)

Netušim, jak to vypadalo v 50. letech v Brooklynu, ale jestli tam žili jen samý zloději, opilci, odboráři, kurvy, buzeranti a feťáci (případně kombinace jmenovanýho), tak teda poteš. Navíc to tam všechno vypadá jak po výbuchu atomový bomby. V tomhle šílenym prostředí se pohybujou různý podivný existence a film sleduje osudy několika z nich. Většinou je to docela depresivní, ale při sledování Burta Younga jsem měl často pocit, že se dívám na komedii. Důležitý je, že film nenudí. Mně se to líbilo a podle mě to stojí za vidění. I když od režiséra Uliho Edela bych víc doporučoval My děti ze stanice zoo. Ale to je možná daný i tim, že prostředí Západního Berlína 70. let je pro mě přecejenom o dost bližší, než prosředí Brooklynu 50. let. 70% (26.08.2012)