Obsahy(1)
Toto je jeden z mála filmů, kde název úplně vystihuje i jeho obsah. Nedozvíme se to, jak Janis vyrůstala, ani jak zemřela, ale tu pravou podstatu věci - to, jaká byla (The Way She Was). Tento dokument je chronologicky řazený sestřih živých písní a rozhovorů, a právě hudba a slova dokážou nejlépe popsat osobnost Janis Joplin. Mix největších hitů v jejich prvotřídním provedení a otevřených zpovědí tu odkrývají pravou tvář jedné z největších hudebních osobností dvacátého století. (ČSFD)
(více)Recenze (4)
Impozantní vstup. Mercedes Benz nejdřív v bílých liniích a pak pomalovaný, a Janis zpívá a capella "Mersejdýs Bens". A brzy dojde i na moje zbožňované Kozmic blues: "... I když je to všechno jedno / přidržím se toho / budu to pořád chtít / nenechám toho, dokud budu žít."... A jaká tedy byla? Pro každého jiná! Pro každého jedinečná!... Nedávno jsme se "chytli" s kamarádem Raškou ze Džbánova, který uznává jen "černé" blues. Tak to ale není, "bílé" ho povýšilo z nářku na modlitbu, a z koncertů udělalo obřad. A pro Janis to platí příkladně. Svým tradičním "vykopnutím" poslala blues zpátky, odkud přišel. Domů. "But it don't make no difference babe, no, no". Přesto srovnejme s poměrně cynickým prohlášením (Janis byla už po smrti) Johna L. Hookera: "Řek sem, že jo. Nahraju ještě další desku, koupím si další auťák nebo další barák."... Pozn. 1: Přínosem byly i české titulky, i když znalost "bluesového slangu" nebylo moc znát, tak třeba "mama" neznamená "matka", ale "ženská, miláček" a pod. Pozn. 2: Náhodou jsem si nedávno pustil "Kozmic Blues" v podání Katie Melua se Stuttgartskou filharmonií (2011), byla to opravdu rána palicí do mysli. Jak něco tak razantního mohlo tak vyčpět, svéct se ze své originální podoby a nahodit na sebe romantický háv pseudozážitku. ()
32. Zlatý glóbus za rok 1974 - nominace (1) - Nejlepší dokument ()
Něžná bolest nenasytného klína hippísácké Máří Magdalény. Zpěv jako o život, tanec v blátě hnusného válečného léta 1969, horký a živočišný sex bez výčitek, květinami pomalovaná nahá rozkoš, pádící i vzlykající. Květiny, sex, drogy a ... smrt. Prostě život. Smyslné chraptění vychlastaného hlasu mojí holky, poživačné nymfomanky, její nadržené vytí do mikrofonu, rvoucí uši, tolik podobné nářku týraných strun kytary Jimiho Hendrixe. Dodnes si užívám tu zimnici i husí kůži po celém těle, užívám si horké tělo mé kamarádky Janis Joplin. Rád si nechávám jejím hlasem, jako drsným kartáčem, podrbat záda i žaludek zevnitř. Nenasytná divoška Janis spolykala semeno snad všech kytek světa, i většiny mužů, které potkala, i některých žen... a kdykoli pak na pódiu uchopila mikrofon, rázem na ní vyrašily spousty květin! V jejích očích se smály slunečnice, kolem ňader se divily divizny a vlasy jí zcuchal zapletený svlačec. Hrdlo měla sežehnuté kopřivami, pod sukní jí vyly vlčí máky a bodaly bodláky. Zhulená sedmikráska, zatracená sedmilhářka, první i poslední má nepoznaná láska. ()
Perfektní profil zpěvačky, kdy interview střídají záběry koncertů a zkoušky ()