Temný rytíř povstal

V úvodní scéně je divák svědkem eskortování dvou zajatců letadlem kamsi do vězení. Muži mají pytle přes hlavu a velitel eskorty se pokouší jednoho z nich psychicky zlomit a patrně přimět k výpovědi. Otevře dveře, strhne zajatce na kolena čelem k bezedné rozevřené hlubině, která dokáže vyděsit nejen ty, co trpí fóbií z výšky. Automaticky bych očekával, že dalším krokem bude stržení pytle, vždyť jinak ten čin nedává smysl. Nestalo se tak. Účelem onoho pytle nebylo znemožnit vězni orientaci, ale překvapit stráž a především diváka momentem odhalení identity zajatce. Ve světě nolanovské batmanovské trilogie je totiž vše dělané pro momentální efekt, nelze v něm najít nějakou logiku a funkčnost. Až tady jsem plně pochopil povzdechnutí uživatele flanker.27 v komentáři k Temnému rytíři, kde píše, že ho "iritovala totální zkratkovitost a pitomost prakticky všech na place" a dále: " Nevim, proč se Joker pokoušel svými plány nastolovat chaos, když nakonec je skoro jediným, jehož činy dávaj jakžtakž smysl. Všichni ostatní, Batman, policie, mafie, předváděj takovou kupu demence, která snad ani nemůže pocházet od člena druhu homo sapiens vybavenýho pudem sebezáchovy. Něco takovýho možná patří do komixu, ale tohle se navenek tváří jako propracovaná detektivka s prvky noir a psychologického dramatu." Nolan nešetří efekty a štědře naděluje atrakce, jenže po obsahové stránce je to prohra. Batman začíná měl pověst temného dramatu, kde komiks konečně dospěl a úspěšně přenesl literární předlohu do reálného světa. Plně se s tím sice ani zdaleka neztotožňuji, ale souhlasím, že zmíněná tendence tam byla a že v rámci žánru šlo o zajímavé vykročení. Temný rytíř povstal je dokladem, že Nolan se v tom, jak látku uchopit, dostal do slepé uličky. Je to nabubřelé, megalomanské a obsahově s prominutím pitomé. Na nějakou hlubší psychologii zapomeňte, dospělost tenhle blockbuster jen předstírá a je v tom dobrý asi tak jako malé děti, co si hrají na tatínka a na maminku. Poslední díl považuji za bezkonkurenčně nejslabší část trilogie částečně i díky velmi problematickým ideovým východiskům. Frank Miller coby autor, který nejvíc ovlivnil nynější podobu a mytologii batmanovského světa, je známý pravičák a tvoří řekněme protiváhu levicovým anarchismem načichlým autorům typu Alana Moora. Tady se ale jeho individualismus a opovržení "lůzou" stalo v podstatě manifestem pro zpochybnění demokratických pořádků a pro autoritáře typu španělského caudila Franca a především pro generála Pinocheta by to byl bezesporu ideální filmový hrdina a tenhle kousek by zaujímal velmi čestné místo v jejich filmotéce. Celkový dojem: 25 %. Pokud Dunkirk a Dokonalý trik představují vrchol dosavadní Nolanovy tvorby, pak Temný rytíř povstal představuje její suterén. (13.08.2017)

Mizerně odvyprávěné, plné patosu s tvůrčí nabubřelosti a - co je nejhorší - s odpudivým světonázorem. Jeden z nejhorších blockbusterů, o němž netuším, co tím chtěli Nolanové říct. Ale vypadá to hezky, to nepopírám. Po TDK, který mám, i přes zjevné chyby, velice rád, se jedná o veliké zklamání. Nolan si vzal až příliš velké sousto a TDKR je prakticky to samé, co Spider-Man 3 pro Raimiho. Jen s tím rozdílem, že pod přívaly velkých slov, dramatických gest a apokalyptických vizí není vidět, jak je to směšný a primitivní film. (01.08.2012)

Třetí díl BATMANA představuje spíše zklamání než zážitek. Snaha udržet stůjcostůj rozměr filmového eposu je křečovitá. Na problémy je zaděláno už ve scénáři a námětu. Padouch, o kterého jde tentokrát, připomíná fašistoidního či ultralevého populistu, který teror kombinuje s nebývalou dávkou sociální demagogie. Seznam neuvěřitelností tím není vyčerpán. Představa 11-12letého děvčátka fyzicky zvládajícího na stěně smrti odlehlého popuštního vězení to, co je nad síly dospělých zdravých mužů, je problematická sama o sobě; Batmanovo přemístění - bez technických prostředků - mezi arabskou (?) pouští a americkým (?) Godhamem je další potíží; ztotožnění tohoto dospělého děvčátka s padouchem v klíčové scéně filmu hraničí se scénaristickým zoufalstvím. Zdá se, že i v tomto případě platí úsloví o nastavované kaši. Tento proces je zatím v počátcích; na druhou stranu je tu fakt dlouholeté přípravy a také zásady, že Batman v tomto pojetí je v zásadě vysvětlitelný z dosažitelné byť špičkové válečné techniky a zbraní. Podobných, byť ne tak vyhrocených lahůdek najdeme - ke škodě díla - ve třetím BATMANOVI více. Batmanovo - rovněž krajně nepravděpodobné - zmrtvýchvstání v posledních scénách naznačuje prostor pro tvorbu čtvrtého dílu. Máme se bát nebo naopak těšit? (04.09.2012)

Po překvapivě civilní dvojce už jaksi nečekáte autobus plný malých sirotků, patetické proslovy o dospívání či roztrhanou americkou vlajku. Aura bratrů Nolanů si žádá přeci jen víc. Pokud si dvojka vyloženě říkala o ideologickou interpretaci, tak ve trojce se jí vyhnout nelze a samotný film jako politický komentář k současné Americe je vlastně dost k pláči. Stačí se podívat na film optikou problematiky "Occupy Wall Street", vlastnění zbraní, zahraniční politiky či nedejbože třídního boje, a je hned jasné, na které straně Batman stojí - kapitalistický systém bránící soudobý establishment. Takže i kdyby byl nový Batman dechberoucí titánským dramatem, a to jakože není, i kdyby se stokrát stavěl na hlavu, tak selhává v tom nejpodstatnějším, a to v samotné myšlence. (26.07.2012)

Monumentální film. Možná až moc. Byl jsem z něj vyčerpaný, jako kdybych musel tři hodiny na zádech nosit Banea. The Dark Knight Rises má obrovský záběr, sleduje asi miliardu různých postav, přičemž přesnou síť motivací a vztahů mezi nimi film nepředkládá úplně přehledně (alespoň napoprvé). Ve své přepálené šíři se tak musí spoléhat na různé zkratky a skoro až oslí můstky (někdo někam vždycky přijde, někoho tam potká - aniž by bylo jasné, jak ví, že tam ten někdo je - něco zásadního řekne a jede se dál - a za chvíli znova). Patetických proslovů požehnaně (o tom motivu s autobusem plných sirotků se ani nezmiňuju). A vůbec, on celý ten Baneův plán a způsob jeho provedení a fungování mi přijde dost pofidérní. Jasně, pořád je to (jen) "komiksový film" a podobné "komiksové" zvraty, motivy a dialogy se daly najít i v předchozích dvou dílech, ale teď je tu toho tak nějak moc a s Nolanovým jinak velice realistickým pojetím se to docela dost tluče. Technicky je film samozřejmě bezchybná první liga. Nejvíce pozornosti se konečně dostává postavě Bruce, takže jako závěr "jeho" trilogie to ve vší té osudovosti a epičnosti funguje dobře (8/10). Jako samostatný díl to ovšem drobet drhne. Tož Christophere, za dva roky nashle u něčeho menšího, dík. PS: Samozřejmě je velmi pravděpodobné, že napodruhé se ten film bude jevit soudržněji, komplexněji a přehledněji (jak je u Nolana zvykem), ale aktuálně nemám příliš chuť tuhle tíhu absolvovat v brzké době znova... (01.08.2012)