500 dní se Summer

Taková sonda do jednoho vztahu a jeho vývoje od počátku až do jeho konce, celý je to vyprávěný ohromně zajímavě a nápaditě a hlavně na tom se film snaží stavět, sice sem teda trochu postrádal smysl příběhu, ale některý pasáže byly tak geniální a originální (rozpůlení obrazovky a sledování očekávanýho vývoje a reality zároveň), že pod 4* nemůžu jít, i když první polovina mě moc nenadchla. (05.11.2009)

Tak i přesně takhle se dá pomazlit s filmovými postupy. Jak na režisérské stoličce nebo pak ve střižně, tak už rovnou při psaní scénáře. Vztah dvou mladých lidí je tu totiž ukázán z kapku jiné perspektivy, takže žádné růžové brýle se naštěstí nekonají. Tvůrci jednoduše pojmenovávají to, co řada jiných před nimi nedokázala. Nebo nechtěla. Tržby, však to znáte.. Dospěle svěží a upřímně pravdivé vyprávění o vzplanutí vztahu/nevztahu mezi nesmělým Tomem Hansenem, nadějným architektem zakopávajícím se v reklamním braku, a Summer Finn, která k lásce přistupuje s cynickým odstupem. Ti dva si projdou tím, o čem bylo už mnohokrát vyprávěno, ale tady je řada "maličkostí" s přidanou hodnotou. Talentovaný Joseph Gordon – Levitt (nominace na Zlatý glóbus zcela zasloužená) skutečně v lecčems připomíná zesnulého Heathe Ledgera, každopádně minimálně talentem se mu hodně přibližuje (potkali se na začátku svých kariér v shakespearovské romanci Deset důvodů, proč tě nenávidím). Má v sobě slušnou dávku charismatu, jeho postava nikdy nepůsobí nuceně nebo nedůvěryhodně. Jen další hlavní role pro něj.. Životní energií přeplněná Zooey Deschanel je coby Summer rovněž postavou, kterou by jste chtěli znát. Pozitiv je ale celá škála. Snímek je výborný v drobných detailech, které dokreslují celou (mnohdy neveselou) situaci, má řadu výborných nápadů (kupříkladu sekvence Očekávání/Realita), chytlavých songů nebo jedno svěží muzikálové číslo.. Odteď budu doporučovat na každém kroku.. (25.01.2010)

Nejsilnější filmová facka, jakou Shakespearova popularizovaná myšlenka ideální romantické lásky zatím dostala. A že jí už bylo třeba. Svou neotřelostí, bezelstnou upřímností a emocionálním dopadem připomínají 500 Days of Summer to nejlepší z jihokorejské romantické produkce. Těkání mezi jednotlivými dny a fázemi vztahu výborně odráží stav mysli zoufalého člověka, který se obsesivně vrací do minulosti, lepší dny dává do kontrastu s horšími, porovnává, hledá náznaky problémů, přehodnocuje; vztah koneckonců zpětně nevnímáte jako lineární řetězec událostí, ale jako zašmodrchanou skrumáž vzpomínek a dojmů, v níž není snadné se orientovat a dávat věci do příčinné souvislosti. Oceňuju filtry a kameru, která pracuje s náladotvornou schopností denního světla, čímž se nezanedbatelně podílí na celkové atmosféře a nutí nás vzpomínat, jak jsme podobnou slepou zamilovanost zažívali my sami. 500 Days of Summer nedokazují, že TO není možné, ale že žijete v cynickém světě a TO se pravděpodobně nestane vám, protože láska je nesmírně vzácný a náročný pocit (který takřka nikdy není zaslouženě opětován). A že žena, která TO necítí, bude zákonitě vždycky vnímána jako svině. Nejlepší (západní) romantický film od Když Harry potkal Sally a vůbec první film, který se zabývá jednostranným vztahem (pro ty, kdo ještě pořád doufají v hlazení po srdíčku). (06.11.2009)

Kdybych pár dní před tím neviděl Když Harry potkal Sally, kdybych nemiloval Zooey, kdyby na to všichni kolem nepěli jen samou chválu, tak by mě případné zklamání ani nepřekvapilo. Jenže laťka byla nastavená zatraceně vysoko a její přeskočení se rovnalo výkonu koketujícímu s mojí Top 10. Nakonec se z toho vyklubala lahůdka, která musí uzemnit každého snílka. Nechybí tomu nic, co patří k neopětované lásce. Nadbíhání, rady od kámošů, zklamání z neproměněné šance, přemlouvání sebe sama pro vnitřní klid i chvilková záplava naprostého štěstí. Film mohl být poloviční, ale Zooey je kouzelná jako vždy a Joseph charismatický až na půdu. (24.03.2011)

Líbivý ale současně originálně pojatý film o lásce, který otevřeně přiznává svou hru s žánrovými schématy. Je pěkné vidět film z posttarantionovské doby, kde popkulturní reference nepředstavují snahu prvoplánově oslovovat diváky, nýbrž tvoří integrální součást díla a figurují jako jeden z řady prvků, jež dohromady skládají svébytný styl díla. Vedle klasických filmů se zde hojně hovoří o hudbě a architektuře, díky čemuž přirozeně znějící dialogy postav získávají sepjetí s realitou. Snímek tak nepůsobí jako typické smyšlené vyprávění z žánrově nadreálného prostředí existujících měst, ale naopak vyznívá jako poutavé vyprávění živoucích postav, jež mají své zájmy a touhy, které se divákům pouze částečně zjevují, a prožívají vztahy v reálném světě, který je pouze zachycen nevšedním pohledem. Pozornost si zaslouží také výprava, která přes svou nekřiklavost vyzařuje ohromný cit pro detail a funguje jako expresivní obraz postav. "(500) Days of Summer" tak narozdíl od jiných filmů nezachycuje příběh (což ostatně naznačuje i roztříštěná vyprávěcí struktura), ale představuje snímek o dvou lidech a prostoru, jenž obývají, což je v dnešní kinematografii překvapivě ojedinělé. [Fresh Film Fest 2009 - "500 letních dní"] (12.08.2009)