Biutiful

S Biutiful má řada filmových fanoušků problém a vytýkají mu něco jako zbytečný nebo nedotažený či problémový. Skutečnost je taková, že filmové kvality má tenhle film v podstatě totožné s předchozími Iňárritovými snímky, jenže je mnohem depresivnější, bezvýchodnější a v každém ohledu tragický a tím zkrátka a dobře pro mnohé nestravitelný. Je sympatický asi jako rakovina se všemi metastázami, která neúprosně stravuje tělo hlavního hrdiny. Tragické motivy byly sice přítomné i v předchozích Iňárritových dílech, ale režisér je vyvažoval atraktivitou prostředí a dějem. To se tady nekoná, film je velice civilní, tradičně pomalý a neúprosně spěje ke smutnému finále. Dost dobře nerozumím mé oblíbené uživatelce danliofer s jejími slovy o světle na konci tunelu, protože kdybych si měl vybrat mezi postavením Žida v Osvětimi na podzim 1944 a osudem Uxbala, bez váhání bych volil to první. Jestli totiž něco tomuhle chlápkovi chybělo, pak to byla právě naděje. Celkový dojem: 80 % (za tu koncentrovanou depku prostě nemůžu dát pátou hvězdičku, ani kdyby si ji film zasloužil). (26.03.2012)

Tak já tady musím klukům přiznat, že tohle byl tak nechutně realisticky pesimistický film, že jsem dobrou chvilku nemohla usnout a musela přemýšlet nad tím, jak moc jsou situace, které jsou nezáviděníhodné. Bardemův výkon jako vždy svádí k tomu označit snímek za one man show, což bych možná nebyla tak daleko od pravdy. A ačkoli tvorba pana režiséra nepatří k těm, které bych měla bůhví jak nasledované, musím se přiznat, že se mi jeho práce moc líbila. Přijde mi to dotažené do konce a bez zbytečných průtahů (i tak je stopáž dost dlouhá). Ani mi dokonce nepřišlo, že by tomu některá z linií přebývala. Na co ovšem nemám jednoznačný názor je závěr, který je sice očekávaný, ale tak nějak jsem nevěděla, co si mám myslet a co se mi předává. (15.06.2011)

Javider Bardem předvedl neobyčejný herecký výkon, který ztvárňuje tělesně i duševně. Je to oddaný otec, trýzněný milenec, tajuplný syn, pouliční obchodník, prostředník s mrtvými, spirituálně citlivý, měšták se svědomím. To vše můžete vidět na nesmazatelně výrazné tváři Bardema. Uxbal putuje po ulicích Barcelony a snaží se dát svůj život do pořádku. Biutiful vyhrabává krásu v sutinách. Ruční kamerou a s poetickým okem zachytil Rodrigo Prieto neuprosný, ale strhující svět očima Uxbala. Tento kousek magického realismu se zdá být od Iñárritu a jeho spolu autorů dárek pro nás. Je to zajímavá kombinace pohledu na přistěhovatelské komunity spolu s fantazijním aspektem - mluvení s mrtvými. Jak budete film hodnotit závisí na vaší víře, konec Biutiful bude hodně znamenat pro věřící. (08.02.2011)

Tři hvězdička dávám z jediného prostého důvodu. Po přečtení obsahu filmu jsem si od tohoto filmu představil, že zažiju emocionální smršť, která mě absolutně zbourá. Ve výsledku nevím, jestli jsem se obrnil nebo to takové nebylo. Každopádně mě emotivní nálady ani moc nezasáhly. Celý film je smutný, od začátku do konce, filmu vládně Javier Bardem a konec se řadí mezi ty, které Vás sejmou. Ale když to vezmu jako celek, od opravdu perfektního dramatu mi v tomhle chybělo více emocí. Ne jenom smutek. (19.02.2012)

Iňárritu už zjevně neví coby. Každá scéna je vypiplaná a vlastně sama o sobě působivá. Ale celek by mohl trvat 90 minut i tři hodiny, nehrálo by to roli. Těžko určit, jestli tu jde víc o sociální portrét bídy, napínavý příběh o jednom člověku, nebo apartní snaha vnést do každodennosti trochu mystiky. Biutiful neobstoji nakonec ani v jednom. Málokdy se vidí takové mrhání talentem. (26.01.2011)