Biutiful

Javider Bardem předvedl neobyčejný herecký výkon, který ztvárňuje tělesně i duševně. Je to oddaný otec, trýzněný milenec, tajuplný syn, pouliční obchodník, prostředník s mrtvými, spirituálně citlivý, měšták se svědomím. To vše můžete vidět na nesmazatelně výrazné tváři Bardema. Uxbal putuje po ulicích Barcelony a snaží se dát svůj život do pořádku. Biutiful vyhrabává krásu v sutinách. Ruční kamerou a s poetickým okem zachytil Rodrigo Prieto neuprosný, ale strhující svět očima Uxbala. Tento kousek magického realismu se zdá být od Iñárritu a jeho spolu autorů dárek pro nás. Je to zajímavá kombinace pohledu na přistěhovatelské komunity spolu s fantazijním aspektem - mluvení s mrtvými. Jak budete film hodnotit závisí na vaší víře, konec Biutiful bude hodně znamenat pro věřící. (08.02.2011)

Alejandro González Iñárritu se nadále řadí mezi nejlepší režiséry dneška. Biutiful je, navzdory svému názvu, ošklivý, tíživý snímek plný deprese a strastí. Díky Prietově zručné práci s kamerou se ocitáme přímo uprostřed dění, cítíme štiplavý zápach špinavých barcelonských uliček, vidíme bezprostřední emoce, pot a všechnu tu bezmoc z těch nejlepších úhlů a bez pocitu jakékoliv podbízivosti . Hudební podkres rozbíjí poslední zbytky štěstí. Děj se sune mrtvolným tempem kupředu, postavy se míjejí a přežívají jen tak, jak situace dovolí (tedy horko těžko). Celek rámuje posmrtný rozhovor Uxbala (Bardem) s otcem a uzavírá tak jeden z nejpoetičtějších snímků, které jsem měl v poslední době možnost shlédnout. Opravdový filmový zážitek na dlouhou dobu. Neproměněná nominace Javiera Bardema na Oscara v kategorii mužský herecký výkon v hlavní roli je urážkou herectví. Bardem totiž doslova rozžvýkal výkony nominovaných v kategorii herecký výkon ve všech rolích minimálně za posledních pět let a znechuceně je odplivl do tváří hodnotících akademiků. (16.03.2011)

Biutiful není v první řadě dramatem umírajícího muže, který má jen pár měsíců, aby se vypořádal se světem. Pro mě je to hlavně zrcadlo moderního západního světa a současné Barcelony, která se tak trochu zrcadlí v postavě Uxbala. Silně duchovně založeného člověka, který miluje své dvě děti, které se snaží ochránit před jejich psychicky nemocnou matkou, přitom jim ale sám nedokáže dát všechno, co by potřebovali. Člověka, který si přivydělává obchodem s bílým masem, ale přitom má hluboce zakořeněné morální zásady a v momentě, kdy jeho vlastní svíčka začíná pohasínat, by nejraději dal všechno do kupy. Jenže velké chyby a hluboké rány se nedají napravit ze dne na den... Alejando Gonzáles Iñárritu natoči pro něj velmi netradiční film, žádné skládanky, žádné otazníky, jednoduchý přímočarý příběh, který se ale zabývá mnoha problémy najednou a místy lehce tápe a neví, čím být dřív. Jestli dramatem umírajícího otce, kritikou zkorumpovaného západního světa, nebo snad duchovním zamyšlením? Je to škoda, protože jednotlivé části filmu jsou výborné, ze spousty scén přímo mrazí, kamera i technická stránka, to je radost pohledět a navíc Javier Bardem je prostě herecká první liga. Ale dohromady ty téměř dvě a půl hodiny snímku působí značně nesourodě a kdyby byla stopáž poloviční, neřekl by asi film o nic víc, ani o nic míň, než říká teď. (01.07.2011)

Především Bardemovo herecký koncert. O Biutiful se dá říct, že se jedná o skutečně sociálně tíživý snímek, který v sobě zahrnuje všemožná témata spodiny barcelonské společnosti, od problémů migrace, obchodu s bílým masem, korupce až po hlavního hrdinu, bývalého narkomana, ve kterém se všechny zmíněné problémy lámou. Přes jeho nepochybně dobré úmysly, je už možná pozdě napravovat před svou smrtí vše, za co se cítí zodpovědný. Silný a krutý portrét, který hodnotím vysoko, přesto, že režisér sám zřejmě úplně nevěděl, na které téma se koncentrovat a tomu odpovídá i stopáž. (22.03.2012)

"Tati, jak se píše Beautiful? Biu - ti - ful." Iňárritovu tvorbu jsem nijak nesledoval, ale s viděním Biutiful to budu muset napravit a tak nějak "porovnat", jelikož mi přijde opravdu zvláštní, proč tak změnil svůj pohled na film (dle názoru, který jsem slyšel). Ohledně Biutiful, tenhle film je tak zvláštně působivý, že mi ani nevadila jeho vysoká stopáž. Na druhou stranu si myslím, že i kdyby to mělo polovinu skutečné délky, také by se nic nestalo. Ale byl to pěkný film! (29.03.2011)