Biutiful

Alejandro González Iñárritu se nadále řadí mezi nejlepší režiséry dneška. Biutiful je, navzdory svému názvu, ošklivý, tíživý snímek plný deprese a strastí. Díky Prietově zručné práci s kamerou se ocitáme přímo uprostřed dění, cítíme štiplavý zápach špinavých barcelonských uliček, vidíme bezprostřední emoce, pot a všechnu tu bezmoc z těch nejlepších úhlů a bez pocitu jakékoliv podbízivosti . Hudební podkres rozbíjí poslední zbytky štěstí. Děj se sune mrtvolným tempem kupředu, postavy se míjejí a přežívají jen tak, jak situace dovolí (tedy horko těžko). Celek rámuje posmrtný rozhovor Uxbala (Bardem) s otcem a uzavírá tak jeden z nejpoetičtějších snímků, které jsem měl v poslední době možnost shlédnout. Opravdový filmový zážitek na dlouhou dobu. Neproměněná nominace Javiera Bardema na Oscara v kategorii mužský herecký výkon v hlavní roli je urážkou herectví. Bardem totiž doslova rozžvýkal výkony nominovaných v kategorii herecký výkon ve všech rolích minimálně za posledních pět let a znechuceně je odplivl do tváří hodnotících akademiků. (16.03.2011)

Alejandro opět předkládá tu filmařinu, kterou umí dělat nejlépe. Syrové a melancholické drama zaměřující se na nelehké osudy lidí, obtížné, kruté události, které je doprovázejí a na otázky o životě, bolesti, ztrátách a schopnosti se se vším umět porvat a vyrovnat se. V Biutiful jde především o jednu postavu, která celému snímku vévodí. Javier Bardem exceluje a mučivý výraz v jeho tváři zmizí za celý film jen málokrát. Biutiful není sice tolik silný, propracovaný a atmosféricky hutný, jako Iñárritova předchozí díla, ale i tak si stále udržuje jeho osobitý rukopis. (29.03.2012)

Na Biutiful jsem se dost těšil. Poté, co se Bardem zčistajasna objevil v roce 2011 mezi pěti herci nominovanými na Oscara a poté, co mi tento film vychválila jedna kamarádka, jsem si konečně snímek sehnal a zhlédl. Bohužel musím napsat, že je to zklamání. Zklamání z toho, že sám film neví, čím chce být, zklamání, že ten, jehož jméno stále nedokážu napsat, má na víc. Stopáž je ubíjející a některé příběhové zvraty byly opravdu průhledné hned při jejich začátku (např. s těmi plynovými ohřívači…) Na druhou stranu tenhle film žene kupředu jeho hlavní hvězda - Javier Bardem. To je opravdu neskutečný herec. Vím, že si tímhle nezískám popularitu, ale napsat to musím - dodneška nepochopím, kde vzal Oscara za tu nudu No Country for Old Men když za tento film, kdy prakticky nesleze z plátna, opravdu hraje a jeho výkon je naprosto parádní, získal pouze nominaci. Já vím, s tímhle nic neudělám, ale napsat jsem to musel. Za mě je Biutiful naprosto průměrným dramatem, které neví, kde a kdy má skončit, tak jede cca 45 minut přes čas. Nicméně díky Javierovi a jeho charismatu to vydržíte. 60 %. (15.12.2011)

Rozporuplné pocity. V první řadě mi neni jasný, co je cílem. Asi bída světa a zápas člověka s ní i se sebou. Ovšem ta malba je nějaká moc zplácaná včetně transcendentního přesahu. Bardemova postava je na tom podobně. Rozhodně jsem od něj viděl lepší výkony, vlastně skoro všechny jeho předešlé role byly lepší... Na druhou stranu jsou tam skvělý scény. Zvlášt začátek sliboval mnohé! Kolem a kolem je to prostě průměr a AGI nastupuje sestupnou trajektorii ( už Babel se ve mně moc neotiskl a tohle je podobné ). (05.02.2011)

Úžasný Javier Bardem a odvrácená tvář Španělska. Všude chudoba, bída a lidé bojující o svůj kousek šťastného života. Příběh Uxbala zdařile kombinuje ryze osobní rozměr s určitou výpovědí o nižší společnosti jako o celku. Iňárritu nás provází celým příběhem s citem, ale netlačí na emoce víc než je nutné, člověk by však od něj čekal nějakou údernější pointu, či více silných scén... 7/10 (17.01.2015)